Aby řeč nestála
Květa Koževniková
Kniha o kráse a rozmanitost českého jazyka s trochou nostalgie a smutku, ale nabitá optimismem.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1970 |  Švédsko-český slovník |
| 1984 |  Aby řeč nestála |
| 1977 | Zpětné zrcátko |
| 1963 | O nemocném slunci |
To bylo svěží, živé čtení, populárně naučné v optimálním spojení obou slov. Autorku vůbec neznám (zemřela před více než 40 lety, věnovala se spíše vědecké a pedagogické práci a nedožila se bohužel zdaleka ani důchodového věku). Aby řeč nestála: to ve mně vyvolalo představu milého plkání, něco na způsob Ivanky Deváté, kterou mám ráda, takže jsem se těšila. Dostala jsem víc. Ohromně mě bavilo autorčino pojetí: kratší esej o něčem z lingvistiky, fundovaná, ale bez složitosti a s příklady, poté povídka (jak to KK sama nazývá), různě uchopená, lehce na esej navazující, pokaždé svižná, laskavá. Pak mi došel pravý význam dvojsmyslného názvu: řeč nestojí, hýbe se a proměňuje, a pro lingvistu je to dobrodružné objevování a zachycování. Tahle knížka je pravým opakem vědecké suchopárnosti. Klobouk dolů.
"Správný lingvista by měl umět žít přímo renesančním životem řeči, ale taky na ni umět vzít chladnokrevně skalpel a s renesanční dychtivostí se jí podívat pod kůži."