broskev28 komentáře u knih

Pro mě první kniha tohoto autora a určitě nebyla špatná, ale čtení pro mě bylo docela náročné. Obvykle nemám problém zapamatovat si jména postav, zvlášť v mateřštině, ale poté, co každá kapitola uváděla na scénu další postavu, jsem lehce znejistěla. Kdybych každý den četla jen jednu kapitolu, což obvykle dělávám, asi bych knihu odložila. Naštěstí byl deštivý víkend, takže jsem mohla na jeden zátah přečíst kapitol nejméně deset, a to už bylo podstatně srozumitelnější.
Souhlasím především s komentáři spencer (jistá podobnost s Křiváky či Jeden z nás lže) a eva3992, a tak (nejen) našim YA čtenářům doporučím – o tuzemské příběhy tohoto typu je u nás v knihovně velký zájem i mezi dospěláky. A jsem zvědavá na další knihy, které jsme koupili do knihovny – Šepot v bouři, nebo Rty s příchutí vína.

Posmrtný život jsem zakoupila na základě zdejších komentářů a zprvu jsem byla trošku zklamaná – příběh se rozjížděl na můj vkus pomalu a tak nějak nanicovatě. Ale jakmile se Skružem stal Ethan, „život“ Holly nabral na obrátkách. Hollyini spolupracovníci občas byli pro mě záhadou, ale postupně jsem se začala orientovat. Ovšem pořád mi chybí to zásadní: přečíst Dickensovu Vánoční koledu!

19 16.02.2024

Skryté obrázky jsou další z mnoha knih, k jejichž nákupu jsem se odhodlala na základě zdejších komentářů. A dobře jsem udělala: zajímavý duchařský příběh se sympatickými postavami a s neuvěřitelným rozuzlením. Ovšem pro mne byla třešinkou na dortíku zahrada Adrianova otce a trubač: oranžový dopravní kužel, paráda. Našim čtenářkám určitě doporučím!

20 12.02.2024

Sofie a Agáta, dvojice, která se z Gavaldonu dostala do „labutí“ školy Dobra a Zla. Zatímco Agáta o tuto výsadu vůbec nestála, Sofie byla odhodlaná pro to udělat vše. Jaké ovšem bylo její překvapení, když se ve škole konečně ocitla . . .
Pro mě povedený, dobře napsaný a zajímavě přeložený příběh, ve kterém figuruje Školník, Castor a Pollux, Navěci a Nikdyvíci. Předměty a obecně školní disciplíny jsou občas velmi úsměvné, skvělé byly třeba obědy se Sofií – já jsem se báječně bavila. Příběh nepostrádá napětí a akci, takže já určitě našim YA čtenářkám doporučím!

„Jen když zničíte svůj sebeobraz, můžete přijmout toho, kým opravdu jste! Ošklivost znamená, že se spoléháte na inteligenci, že věříte své duši. Ošklivost je svoboda.“

19 10.02.2024

Na to, jak vysoké hodnocení mají Ještěrky tady na databázi, jsem byla trošičku zklamaná. Ale naštěstí nejsem cílovka, mně totiž asi nejvíc nesedla ta situace s Agnesiným bráškou, resp. s jeho rodiči. I my jsme vychovávali syna s Aspergerovým syndromem a i bez diagnózy (tu jsme dostali taky až hodně pozdě, po nástupu do školy) nám bylo jasné, že něco zásadně není v pořádku, takže bych nikdy nepřehrála péči o něj na staršího sourozence. Tohle je ale osobní pocit, který určitě nebude hrát roli v dětském přijetí příběhu Agnes, Kláry, Kiki, Tomáše, Michala, Vojty a dalších hrdinů. A tak jsem zvědavá, co na knihu řeknou naše mladší čtenářky, které neomylně odhalí a po přečtení kriticky zhodnotí každou novou knížku v jejich věkové kategorii . . .
A já si určitě přečtu i Emin vánoční deník, který jsme si koupili "k Vánocům".

Tahle knížka - ačkoli ji máme v knihovně - by mě minula velkým obloukem, ale úplnou náhodou jsem si přečetla recenzi bajub, a ta mě správně navnadila: doporučuju vám udělat totéž!
A potom už jsem jen četla a žasla, jak krásný, moudrý a přitom uvěřitelný příběh autorka vykouzlila z něčeho tak profláknutého jako je chaloupka na muřích nožkách. Zapomeňte na „chaloupko, ke mně čelem a k Ivanovi zády!“, tohle je úplně jiná pohádka, a určitě stojí za přečtení!

20 07.02.2024

Hory zpívají dokumentují na životních osudech jedné široké rodiny složitou vietnamskou historii 20.století. Snad ve všech částech světa probíhal konflikt mezi kapitalistickou a socialistickou ideologií krvavě a nesmiřitelně, ovšem v zemích mimo Evropu byl mnohem urputnější a docházelo k větším ztrátám na životech; život jednotlivce nic neznamenal a vzhledem k životnímu stylu a k technické vyspělosti té které země bylo snazší krvavý „třídní boj“ utajit. Ve státech jihovýchodní Asie se navíc často rozhořely válečné konflikty – Vietnam a Korea jsou typickými příklady rozdělených válčících zemí.
Vylíčit tuhle krutou a nesmyslnou dobu v románu není jednoduché a většinou, zvlášť pokud je vyprávění lineární a styl veskrze popisný, utrpí i čtivost knihy – čtenář dostává „pouhý“ výčet událostí, kterým se může postupně cítit zahlcen, tím spíš, že literární forma je jednoduchá a nenáročná.
Takže já jsem sice získala spoustu informací o Vietnamu té doby, ale jinak mě kniha příliš neoslovila. Lisa See a její příběhy z čínských čajovníkových plantáží (Čajová dívka) nebo z korejských sopečných ostrovů (Ostrov žen moře) mě i čtenářky v naší knihovně opravdu nadchly, tak jsem zvědavá, nakolik je zaujme tento vietnamský příběh.

17 05.02.2024

Poslední u nás vydaná kniha V. Perrinové – ve skutečnosti její prvotina – mě opravdu překvapila. Nejprve názvem, dokud jsem nezačala číst, vůbec jsem ho nechápala. Poté hortenzií na obálce, a konečně hlavní hrdinkou, jejím zaměstnáním a jejím příběhem. Kniha mě nadchla, takže jsem autorce odpustila i nelichotivou poznámku na téma českých (a německých) detektivek. A jsem moc ráda, že máme v knihovně všechny tři její knihy.

24 04.02.2024

Dočteno a jsem velmi spokojená, i když souhlasím s komentářem ísačop - otce Connora sfoukla autorka jakoby mimochodem. Zato na tom ostatním si dala záležet - Madison se stále více ukazuje jako správná žena na správném místě, paráda, a Nate doslova překonal sám sebe. Tak teď už jen netrpělivě vyhlížím další díl . . .

Vesnice mi připadá z celé trilogie nejpovedenější, ale pro mě tak nějak nejméně uvěřitelná, pokud jde o pachatele a jeho motiv. Rozhodně je čtivá a vychází z českého prostředí, takže jsem přesvědčená, že v naší knihovně určitě nezůstane dlouho ležet bez povšimnutí . . .

39 31.01.2024

Druhý díl série rozhodně nezaostává za tím úvodním – v této knize se rozplétá příběh samotné Madison, a dozvíme se, že se s ní život nemazlil. Naštěstí je tu Nate a Brody, parťáci k nezaplacení. Dvě linky, které se na konci knihy protnou, jen umocňují čtivost, takže já našim detektivkářům Volání o pomoc určitě nabídnu. A už teď jsem zvědavá, co se ve třetí knize dozvíme o Nateovi a jeho konfliktu se zákonem, který ovšem ani v jedné knize nepůsobí spolehlivým dojmem: „spravedlnost“ nejenže je slepá, jak bývá často zpodobňována, ale dokonce zločinu napomáhá – vykonávají ji totiž jen lidé se všemi jejich chybami . . .

„Rozhodnutí druhých je někdy těžké pochopit. To, co si my neumíme vysvětlit, jim dává naprostý smysl.“

22 30.01.2024

I Fotbalový nervák je příjemně krátké a nenáročné čtení – třeba pro malé fotbalisty, kteří neradi čtou. Mít v mužstvu bratrance Javu by mohlo být skvělé, soudím já, a to vůbec nejsem fanoušek fotbalu!

14 28.01.2024

Kyselé třešně mě šokovaly od prvních stránek – přesný přepis z kroniky obce Lověšice téměř do písmene kopíruje vše podstatné, co mi po celý můj život vyprávěl můj táta. Jeho vesnice se sice jmenovala jinak, ale okupace a germanizace, včetně školní výuky, probíhala totožně. Následný pohled na poslední válečná léta na Přerovsku zalidněný mnoha zajímavými postavami byl opravdu čtivý a pochopitelný, na rozdíl od fungování německého protektorátu. Jaro 1945 přineslo neuvěřitelnou gradaci a následnou snahu o odplatu všemu německému, ovšem 19.červen ukázal, že nelze dát rovnítko mezi slova špatné, zlé, kruté a slovo německé . . .
Postavy knihy byly pro mě jako živé – jak ty, kterým jsem nemohla přijít na jméno (Hedvika, Gustav), tak ty, kterým jsem přála v životě vše dobré (Arnoštka, Evženka, Alfons, Lota, Petr, Zitta). Způsob psaní mi velmi vyhovoval, takže určitě vyhledám další knihy paní Chalupové.

31 27.01.2024

Vražda v opatství se opravdu povedla snad ještě lépe – feministická linka je zde ještě výraznější (stará panna Jane Dawlishová), jeho lordstvo ještě osvícenější (viz domácí učitel pro Micaha), jen vztah se slečnou Talbotovou bohužel stagnuje na stejné úrovni. Dobrá zpráva ovšem je, že na další knihu už je zaděláno: otec Kitty, mladé pomocnice paní Dodsonové, je nalezen mrtvý ve svém mlýně (raději ovšem nechtějte vědět kde a v jakém stavu!).

„Chtěl mluvit o jejích potřebách, aby se ujistil, že není ve vztahu frustrovaná a že se necítí opomenutá, ale nějak se stalo, že začali mluvit o tom, co je nejlepší pro něj. Není divu, že muži nikdy netuší, co si jejich manželky myslí – ty nepochopitelné bytosti dokážou pokaždé rozhovor stočit tam, kam chtějí.“

19 25.01.2024

Thrillery nevyhledávám a Dívka ve vlaku se mi vůbec nelíbila.
Ale Pomocnice je neuvěřitelné čtení, které bych – jako mnoho jiných pokladů – minula, nebýt právě databáze knih a jejích čtenářů. Výborně vymyšlený, skvěle sepsaný a neméně dobře přeložený příběh mě na den doslova přikoval ke knize a já jsem po dočtení dala za pravdu všem komentářům na zadní straně obálky. Velmi doporučuju!

39 24.01.2024

Tak konečně jsem se dostala k prvnímu dílu a teď už vím, jak se Eliška a její rodina ocitli v Žitíně a hlavně: kde teď vlastně bydlí! Paní Mrázková byla určitě zajímavá osůbka, zato paní učitelka Sýkorová ani postarší paní doktorka mi k srdci nepřirostly . . .
Polovinu mého hodnocení si zasluhují ilustrace Evy Chlupíkové - třeba proměna domu paní Mrázkové je skvělá, a vlastně i všechny další obrázky; je radost si knížkou jen tak listovat a kochat se. A já moc závidím našim prvňačkám, holkám-dvojčatům, které mi knížku půjčily a kterým bude všechny tři díly předčítat doma jejich maminka.

16 23.01.2024

Vražda v kryptě je příjemná až idylická detektivka z viktoriánské Anglie – koupili jsme do knihovny právě na základě zdejších komentářů. Jeho lordstvo, Jason Redmond, Američan, který přežil aktivní účast ve válce Severu proti Jihu, se vrací do Anglie na panství svého dědečka. Profesí chirurg, hnedle se nachomýtne k vraždě, což je pro malou vesnici nezvyklá událost. A shodou okolností je zdejším konstáblem velmi inteligentní a sympatický Daniel Haze, někdejší londýnský boby a šakul v jedné osobě (abych využila a použila informaci získanou z nedávno přečtené knihy Kolibřík). Oba gentlemani jsou zhruba stejně staří a hlavně podobně uvažující, takže je radost sledovat jejich společné detektivní pátrání.
Uznávám, že příběh je lehce naivní, ale vůbec mi to nevadilo. Po Snoubenkách smrti mi viktoriánská idylka přišla vhod. Navíc v době, kdy tohle píšu, už jsem přelouskala i pokračování, takže vím, že autorka malounko přitvrdila . . .
Každopádně našim obdivovatelům britských detektivek ze staré školy doporučím a jsem zvědavá na jejich názor.

15 21.01.2024

Snoubenky smrti jsou pro mě první knihou tohoto autora a já jsem velmi příjemně překvapená. Při četbě jsem téměř zapomínala, že čtu detektivku a vůbec mi nevadilo, že vytipovaní pachatelé se postupně měnili – koneckonců v mnoha amerických sériích (namátkou Klec nebo Šifra) se běžně děje totéž, a to jsou tamní vyšetřovatelé profesionálové!
Mnohem více než vražedná linka – a než opravdu zvláštní trio vyšetřovatelů! - mě zaujal popis Berlína a Německa obecně. I já mám přečtenou sérii V. Kutschera z předválečného Berlína, ale teprve při čtení téhle knihy jsem pochopila a procítila, proč nacisté vlastně nenarazili na žádný významnější odpor: ta všudypřítomná brutalita, pohrdání lidským životem, absence třebas jen zdání práva. Skrze Franze Beewena tak nějak vidíme pod povrch věcí a jeho prostřednictvím se dozvídáme o tom, co asi nebývalo v novinách.
A ta všudypřítomná propaganda, podchycení všech věkových skupin obyvatelstva – řeklo by se až obdivuhodný výkon, uvážíme-li, že v té době neexistovala televize a ani rádio nepatřilo k běžné výbavě každé domácnosti. Neméně skvělé mi ale připadají i útržkovité zmínky o první válce a o jejích důsledcích pro Německo. Nikdy mě třeba nenapadlo, jak zákopová válka mohla ovlivnit zranění vojáků v ní bojujících, a to nemluvím o té šílené každoroční přehlídce válečných veteránů pod záštitou NSKOV . . .
Nevím, nakolik je autor znalec historie, ale i kdyby se mýlil, sugestivnost jeho popisů, která mi občas doslova brala dech, asi nebude až tak daleko od reality. Jisté nelogičnosti, kterých jsem si vědoma i já jako laik – třeba iluze o odběru krve notorické alkoholičky po (několika)denní abstinenci nebo bezproblémové procestování válečného Polska – mu mileráda odpouštím, protože výsledný dojem je fascinující.

„Už několik let byla demografická situace v Říši drastická. Mělo se rodit co nejvíc dětí, což byla královská cesta k invazi do Evropy a k zajištění moci. Jinak řečeno, potrat byl v Berlíně v roce 1939 stejně dobrý nápad jako konvertovat k judaismu.“

Jiný svět mě totálně zničil: miluju češtinu a nehraju žádné hry, takže pullovat a farmit, hledat looty a buffy, zkrátka tohle na mě bylo příliš. Proto jsem knihu odklikla mezi nedočtené, v souladu s komentářem medlovice, za který děkuju. Ale určitě si nezoufám, naopak: už vím, co nabídnu hráčům, kteří dobrovolně knihu neotevřou!

Poslední díl trilogie nás nenechá vydechnout – vše se chýlí ke konci, poctivci bojující za správnou věc musí zvítězit, padouši naopak nesmějí uniknout trestu. Já osobně jsem asi nejvíce nadšená obálkou a přiznám, že čtyřprstenová zápletka se mi moc líbila, především Zofia Sage. Nejen Oko bohů, které vlastnila babička Delora, ale dokonce Ruka bohů, to vše nás v závěrečném příběhu čeká. A nezanedbatelnou roli tady sehraje i Cresta, zrzavá vězenkyně z prvního dílu. Určitě našim YA čtenářům doporučím!

„Hodilo se, že byla zpátky v Zalindově, kde ji očekával brzký konec. Tentokrát neměla šanci uprchnout - a nebyl nikdo, kdo by ji přišel vysvobodit. Zůstala sama, přesně jak to mělo být. Dostala, co jí patřilo: všechno to utrpení, všechnu tu bolest. Ale ani to nestačilo. Na světě neexistoval trest, který by mohl napravit, co zničila. S čím musela žít - a s čím taky, jak dobře věděla, zakrátko zemře.“

20 17.01.2024