bookemma komentáře u knih

"Nechtěla totiž, aby ji viděl plakat. Byla to nesmírně pyšná květina."
Je úžasné, jak s každým přečtením objevuji stále něco nového a pravdivého. Tahle kniha nikdy neomrzí snad ani jednu generaci čtenářů.

11 04.04.2017

Můj první (a zdaleka ne poslední) Robert Fulghum. Dojem, který ve mně zůstává po dočtení, je opravdu velmi silný. Nevyzpytatelné cesty osudy popisované vzletnými metaforami, s nadhledem a lehkostí nadpozemských tanečníků. Tanečníků tanga, ale taky tanečníků, kteří tančí ve své mysli. Protože každý z nás někdy jistě tančil. A každý z nás někdy potřebuji pevně držet a milovat velmi velmi zlehka. Opravdu povedená mozaika lidských osudů.

7 02.04.2017

Moc povedený detektivní příběh. Líbilo se mi, že jsem četla skutečně propracované psychologické portréty hlavních hrdinů, ne žádné "magnetovské detektivky", a i to, jakým směrem se děj vyvíjel. Opravdu milé překvapení :). Při poctivé četbě člověku dojde, kdo vrah není, ale kdo jím je, to je v tomto případě opravdu velmi těžký úkol.

1 26.03.2017

Vyprávění o cestě "po svých" mi bylo velmi sympatické. Nechtěl být ten "nej", chtěl si to užít, a tom by měl život být. Užívat si to "tady a teď. Ne se neustále někam honit. (A to, že to bylo v Nepálu a v Číně, to je jen drobnost... ;) )

3 11.03.2017

Sice jsem ještě "mladá slečna", ale kniha se mi moc líbila. (Nebo možná právě proto, že jsem ještě mladá). Docela jsem se poznala v některých ženách, když byly v mém věku - chci se dostat na dobrou vysokou, mám jiné koníčky, mám kamarády, na co potřebuji teď přítele... nenudím se ani bez něj...
A tak to jde a jde, a najednou vaše kamarádky už mají rodiny, děti, svatby (nebo naopak), a vy zjistíte, že jste sama. Dnešní doba je jiná, být "single" se stává jistým trendem doby, ale najednou je všem těm mladým, krásným, odvážným, statečným a samostatným ženám přes čtyřicet, a najít v té době partnera odpovídajícího věku (třeba s ním mít ještě dítě), je už trochu větší výzva, než když nám je něco málo přes dvacet, třicet...
Trochu mě to vyděsilo. Hlavně ta samota, která pak nevyhnutelně přijde. Tak snad, až budu na vysoké, až budu mít dobrou práci...

3 23.02.2017

Tuhle knihu nelze brát jako příběh, díky kterému byste poznali autora, to rozhodně ne. Dozvídáte se o jeho názorech na současné, minulé i potenciální světové (ale především italské) dění, a to formou vtipných, tragických, sarkastických a jinak povedených poznámek psaných na krabičkách od sirek... Jak příznačné

4 07.02.2017

A tak jsme byli celý život prostě pořád na cestě. On the road, on the road, pořád dál a dál, protože nikdy nemůžeš říct, teď jsem došel na konec, a mohu se vrátit. Kdo se jednou vydá na cestu, může rovnou zapomenout na cíl, protože ten je neurčitý. Cíl vlastně není, neexistuje, nikdo neví, jestli je tady, nebo tam, nikdo neví, jestli vůbec nějaký je. Vždy je kam jít, co objevovat, kam směřovat... A tak jsme prostě celý, celičký, život na cestě. Prostě jen tak. Pořád on the road. A je úplně jedno, že nemáme peníze, že nemáme co jíst... Jsme beznadějně zamilovaní do svobody, do možnosti jít stále dál a dál. A vrátit se zpět je nemožné...

Kniha, ze které dýchá nadšení, touha, láska, beznaděj, život i smrt. A to všechno na cestě...

12 05.02.2017

Když Pánbůh nechce, abychom někam vstoupili, tak od těch dveří schová klíče...

Všechny myšlenky mě hluboce oslovily, ale tahle nad nimi nad všemi vyčnívá. Překvapivě pokrokové názory, které bych od faráře (a natož polského odchovance víry!) rozhodne nečekala.

7 28.12.2016

Torey Hayden by mohla psát učebnici pro speciální pedagogy. Její knihy jsou napsané poutavě, s citem, sálá z nich opravdová láska a porozumění vážně narušených dětem. Myslím, že právě ona mě přivedla ke speciální pedagogice. Děkuji, Torey.

2 21.12.2016

"Někdo potřebuje odvahu k tomu, aby odcestoval. Jiný stejnou, aby zůstal."

Ruda Krautschneider píše, jako žije, žije jako pluje. Či pluje, jako žije?
Anebo žije, protože pluje?

3 17.12.2016

Život, nic lepšího než jsem já stejně nemáte...

Nádherná čeština, citlivý a zároveň opravdový příběh...

12.12.2016

Nic není jisté. Jen Smrt. Ta se nikomu nevyhne.

Brilantní román a ještě brilantnější filmové zpracování, až mi běhal mráz po zádech.

7 04.12.2016

Za mě tedy zatím nejlepší Harry Hole. Měl totiž něco navíc, možná lidskost, možná váhavost možná empatii, zkrátka něco, co dělalo tenhle příběh skutečným emočním a psychickým bojem. Dokonalé

4 30.10.2016

Když nelze žíti šťastné týdny, roky, proč nechytat si alespoň okamžiky?

Co více dodat?

4 16.10.2016

Umělci jsou nestvůry, přesně tak.
Ale také lidé plni emocí, lásky, nenávisti. Když se smějí, je to naplno, když pláčí, promáčí vám obě ramena. Jo a taky se vam vryjí do paměti. Napořád.

3 24.09.2016

Z hlediska ctivosti hruza. Zrejme jsem od knihy cekala prilis. Je ale jen jakymsi denikem cloveka, ktery zazil valku a bombardovani - surova, zmatena, neusporadana, blazniva... Tak to chodi.
Ale jake skutecne svedectvi dobre.

1 09.09.2016

Krásné a jemné. Pohladilo po duši :)

7 25.08.2016

"...že nikdo na světě není úplnej blbec, a není ani nikdo, kdo by blbcem nebyl alespoň trošku."

Babička pozdravuje a omlouvá se je naoko naprosto praštěný příběh. Hlavní hrdinkou je chytrá sedmiletá (skoro osmiletá) holka a všechno se točí kolem pohádek a její babičky, která jí je vyprávěla. Zjevná nuda. OMYL. Tenhle příběh totiž vůbec není o těch pohádkách, je o lidských životech. A ve výsledku ani nejde o těch pár životů postav v knize. Ale o všechny lidi na celém světě. A království Miamasu? Tak to by měl být ideální svět. Svět bez hranic. Ale taky má své škodné, tak to prostě musí být. Takže co s touhle knihou, když se vám dostane do rukou? Hlavně ji jen rychle nepřelétněte očima jako oddechové čtení - ano, zasmějete se, ale taky vám mnoho věcí dojde (pokud víte, jak správně číst a čtete kvalitní literaturu, kterou tahle kniha bezpochyby je...).
Protože každý sedmiletý dítě potřebuje svýho superhrdinu. A kdo to nechápe, ten musí bejt padlej na hlavu. (No, nejen sedmiletý dítě, mezi námi. Svýho superhrdinu potřebujeme všichni, a čím jsme starší, tím je to pro nás nezbytnější.)

11 19.08.2016

Biblické příběhy jsou nadčasové a opět vždy využitelné... John Steinbeck jim dal nový tvar, podobu, ukázal světu to, co všichni vidí - nenávist mezi bratry, jejich nevraživost, která se snoubí s pocitem, že takhle to být nemá. Steinbeck pojmenoval to, čeho se bojíme a z čeho jsme zmateni. Jeho román je detailním pohledem do nitra obyčejných lidí, nejedná se o žádné hrdiny, ale o postavy, které jsou jako my všichni - vedle pár dobrých vlastností mají mnoho špatných, nebo minimálně nevyužitelných. Samuel je nenapravitelný snílek, Charles poněkud přízemní zemědělec, který mnoho věcí nechápe a chápat nechce, ale za to využívá selský rozum, Adam je slaboch a jeho synové tak trochu kopírují jeho a Charlese. Při čtení románu na mě často padal až úzkostný pocit a myslím, že to je přesně to, co dělá z románu dobrý (dokonce skvělý) román! Vyvolá v nás různé pocity a asociace a vyburcuje nás k reakci. Takže, muži by se měli dát pozor na své Cathy, a my všichni se možná najdeme v tom až frustrujícím vztahu s našimi sestrami a bratry.
Ale vždy si je třeba pamatovat, že jsme pány sami nad sebou - TIMŠEL. O to je třeba bojovat.

8 08.08.2016

Nesbo opět ulázal svůj talent a napsal snad ječtš brilantnější příběh, než byla Krev na sněhu 1.
A to vyžadovalo už tak dost umu. Mrzí mě jediná věc - že Ulf/Jon není postavou mnohem rozsáhlejšího románu, a jeho příběh byl vměstnán na 200 stran...Smůla

02.08.2016