Anniee komentáře u knih

Asi nejsem úplně fanda bestsellerů, to už jsem tušila a teď se to potvrdilo. Knížka byla čtivá, ale tím to pro mě končilo. Žádný ze zvratů mě extra nepřekvapil, moc mě nezajímalo jak to dopadne a u konce jsem si řekla “fajn a tím to taky haslo. Do podobných knih už se pouštět nebudu.

5 07.11.2023

Wow, jedna z nejlepších knih na tohle téma. Krásně tady jde vidět, že nic z toho není ze dne na den, ale je to pomalá cesta do pekla. A hlavně že dlouhou dobu ten člověk může fungovat aniž by někdo něco poznal. Plus ta romantická linka - má oblíbená zakázána láska a trope teacher-student, ještě skvěle napsaná. Všechny postavy se chovaly uvěřitelně, každý jeden pocit, který byl popsán, působil reálně.
Jen teda, první polovinu knihy jsem prolítla a nedokázala přestat číst, dalších 200 stránek už jsem se dost zasekávala. Netuším čím to bylo, ale mrzí mě to. Na druhou stranu, konec mě docela potěšil, i když to může znít morbidně, ale prostě dobře sedl k celé té knize.

2 05.11.2023

Sice to bylo čtivé a byly tam ty obrázky, které doplňovaly nepříjemnou atmosféru, ale to bylo tak všechno. Nepřišlo mi to jako nic extra originálního, jako něco co jsem ještě nikdy nečetla. A ke konci se to zvrhlo úplně. Moc nemusím úplně překombinované konce, ke kterým celou knihu skoro nic nevede. Jako oddechovka fajn, ale nic co bych si zapamatovala.

3 21.10.2023

Nečekala jsem to, ale fakt mě to baví.
Má to svoje chyby, ale originální a kouzelný prostředí Budapešti a čtivost to vyzdvihnou na úplně jiný level oddechovky (tak, že to vlastně ani oddechovka není, takže jen otáčím stránky a ve stresu čekám co se ještě posere).
Jsem velkej fanda slow burn romantiky, ale teď už opravdu netrpělivě čekám na nějaký vývoj mezi Brexley a Warwickem, protože sakra, to napětí je neskutečný.
Každopádně, i když to bylo skvělý, tak mám na nějakou dobu víl asi dost.

1 11.10.2023

Dystopická Budapešť, badass hlavní hrdinka a brutální víly. Gimme more!
Strašně se mi tady líbí ta romantická linka, co vlastně není romantická linka. A to napětí a temnota prostupující celou knihu. 360 stránek uteče jako voda, a já se jen bojím, co budu dělat, jestli na konci dalšího dílu bude taky takovej cliffhanger.

1 08.10.2023

Nejsem velkej fanda komiksů a vlastně ani queer romantiky. Takže tohle mi úplně nesedlo. Lehké, pastelové čtení, které si asi za pár měsíců už nebudu vybavovat. Ovšem, až na to prase - a pořád nevím, jestli to byl hodně špatný, nebo hodně dobrý.

02.10.2023

ACOSF mi dalo teda upřímně docela zabrat. Nesta není úplně můj největší oblíbenec a chyběl mi tady strašně moc vztah Feyre a Rhysanda a jejich pohled na věc. Možná bych se i spokojila s tím, kdyby dvory zůstaly jako trilogie.
Ale ve finále jsem si poplakala a špatný to nebylo, to rozhodně ne, jen moje očekávání byly obrovský. A jak už tady někdo psal - od Maasový bych si přečetla i nákupní seznam
V dalším díle doufám v Luciena, Erise nebo Azriela, rozhodně prosím ne Elain, nebo všichni umřeme nudou.

2 30.09.2023

Kdyby mi bylo 17, tak předpokládám, že z téhle knihy budu těžit ještě hodně dlouho. Teď pro mě takový význam nemá. Ale jsou tam krásně vypíchnuty některé problémy dnešní společnosti, aniž by bily do očí.

3 27.09.2023

Jako jestli jsem si myslela, že mi ACOMAF láme srdce, tak nechápu, co udělal tenhle díl. Tolik jsem podle mě nebrečela ani kvůli ničemu v reálným světě, natož kvůli knize. Už si vůbec nevzpomínám, proč jsem čtení téhle série vlastně odkládala.
Je úžasný, jak si zamilujete tolik vedlejších postav, protože znáte jejich příběh. Jak je máte v srdci stejně jako Feyre a Rhysanda. Snad všechno v téhle knížce je dokonalý, i když dost ponurý a temný. Miluju ten point těch netoxickejch vztahů, vývoj každý jedný postavy.
A jediný, v co doufám v příštích dílech, je happy ending pro Luciena a Tamlina.

3 09.09.2023

Budu extrémně emotivní a hysterická a řeknu, že to byla nejlepší kniha tohohle roku. Strašně jsem potřebovala vypnout hlavu a realitu a tohle mi tak moc pomohlo a tak moc jsem se do toho vžila, že už se z toho asi jen tak nedostanu.
Je mi vlastně úplně jedno, že je to jedno velký klišé a že Feyre dokáže co si zamane. Who cares. Tohle nečtete protože to reflektuje realitu.
Miluju Rhyse, miluju Feyre a miluju jejich kouzelnej, netoxickej vztah. Miluju Luciena, Cassiana a Mor. No Achjo. Ještě tak dvacet dílů prosím.

10 05.09.2023

To vypadá na novou závislost, co mi zlomí srdce. Feyre se zatím tváří jako můj oblíbený typ hlavní hrdinky a namakaní vílí vladaři jsou samozřejmě zážitek. Uvidíme, co ta kombinace přinese dál.

4 29.08.2023

Nefiltrovaná, hluboká beznaděj už od začátku. Teda za mě. Úzkost při každý další kapitole, paneboze, jak tohle vlastně může fungovat. A jak jinak to může dopadnout.
Mojí výhodou bylo, že jsem nečetla anotaci a vlastně vůbec nic o té knize nevěděla, takže mě překvapovala každá strana. Hodně jsem to musela rozdýchavat - asi proto, že jsem přesně v tý fázi vytváření rodiny, kdy u nich se to podělalo. Kdy to vidím v okolí, že ta kniha není vůbec nadnesená, naopak bolestivě přesná.
Bolelo mě srdce za Alici, za Richarda, ale nejvíc za Lolu a Káju. Za to jak moc se toho mohlo změnit, kdyby spolu komunikovali.
Zvláštně náročný čtení. Bála jsem se, že mě bude rušit nepřítomnost přímé řeči, ale vlastně to díky tomu jen rychleji ubíhalo. A v hlavě mi zůstane asi dlouho.

9 23.08.2023

To, že jsem tuhle odpočinkovou knihu četla měsíc, podle mě vypovídá za vše.
Naběhla jsem si už tím, že nemám ráda námět friends to lovers. To mě zasekalo nejvíc. A taky jsem byla totálně zmatená z těch střídajících se lét, kdo který léto co cítil a co se který léto stalo. Poppy byla skvělá, Alex byl meh. Každopádně poslední čtvrtina už byla taková živější a lépe mi uběhla.
Doma mám od autorky ještě Book Lovers, tak až se vzpamatuju z tohohle zklamání, zkusím se na ni vrhnout a budu doufat v lepší zážitek.

1 21.08.2023

Nechápu, proč jsem se Jane Eyrové doteď vyhýbala. Je to podobná láska jako hrdinky a díla Austenové.
Jana mi na začátku trochu vadila, ale později jsem si ji zamilovala pro její smysl pro spravedlnost, opravdovost a tvrdohlavost. Je to snad nejsilnější románový charakter, ještě když vezmeme v potaz tehdejší dobu. Pevná, stálá, pracovitá, nohama na zemi a přesto romantická.
Tomuhle skvostu se podařilo to, co žádné knize dlouho ne - nedala mi spát a musela jsem ji dočíst. Je poutavá a chytne vás za srdce. Škoda jen, že má tu nálepku povinná četba, která ji u všech (i u mě, popravdě), často z principu odsouvá na zadní kolej, i když je mnohem kvalitnější a propracovanější než kdekterá novodobá dílka.

14 11.08.2023

Tenhle díl mi zatím sedl asi ze všech nejvíc. Hodně mi samozřejmě sedl i do tý upršený nálady, co je teď venku. Ale Francesca je silná osobnost, kterou nejde nemít rád, a Michaela prostě MI-LU-JU! (Ne že by mě většinu knížky svým chováním nevytáčel, ale díky jeho pohledu se to dalo i pochopit.)
Takže pokud máte romantickou náladu a chcete něco krásnýho, jednoduchýho a s drobným přesahem, dejte si to. Doporučuju.

1 05.08.2023

Takový lehký čtení na léto. Akorát že vůbec.
Nebudu tady polemizovat nad tím, čí to celý je nebo není vina. Vypíchnu jen jedno - matka. Proboha. Rozum mi zůstával stát nad chováním G. , samozřejmě, ale ta máma?! Ještě ho pozve na oběd?! No to jsem dost nedávala. Díky matce a otci na baterky (nedokážu říct, kterej z nich byl vlastně horší), se V. potácí životem s magorem v patách. A ještě si to dává za vinu.
Náročný čtení, ale tak nějak důležitý. A bolavý.

4 03.08.2023

Moje první kniha od Mornštajnové, a vlastně možná i poslední. Nejsem úplně milovník těchhle komorních rodinných dramat, lehce napsaných těžkých životních chvil. Pořád tam hledám něco, co tam není a očekávám nemožné.
Ale četlo se to lehce, čtivost umocňoval pohled otce i dcery. Všechno bylo skvělé, jen mě to prostě nechytlo za srdce tak, jak mělo. A taky - bytostně nesnáším tenhle typ konců. Ale to je čistě subjektivní názor.

8 30.07.2023

Po úžasnejch knihách Pasažéři a Spřízněné duše a propadáku Když jsi odešel, jsem vůbec nevěděla co od knížky čekat. A byl to takovej průměr. Neurazí, nenadchne. Čtivě napsaný, ale tak moc se to táhlo. Takže velký nadšení se nekoná a do žádný jeho knihy už se asi nepustím.

1 29.07.2023

Přiznám se, že Srpny jsem si vybrala povrchně kvůli obálce. Protože ta je, přiznejme si to, naprosto nádherná. No, teď po dočtení se mi pořád líbí, ale vyvolává ve mně spíš úzkost.
V první řadě, nechápu, že Srpny jsou autorova prvotina. To jak si pohrává s jazykem, s výrazy, se čtenářem a jeho pocitama, to je neskutečný. Sama kniha je mrazivá a nebude vám z ní dobře. Budete mít potřebu Danielu z toho všeho dostat. Zatřepat s ní. Obejmout ji.
I když kniha je primárně o gaslightingu a o tom, co dokáže napáchat, knihu a její poslání pochopí každej, kdo byl v byť jen trochu toxickým vztahu.
Tohle bych dala jako povinnou četbu na základní i střední škole a pak to měsíce rozebírala. Stojí to za to.

9 27.07.2023

Tak tohle byl mazec. Vlastně snad jediná kniha, kterou prostě nemůžu ohvězdičkovat. Příčí se mi to kvůli tý neskutečný brutalitě - a to jsem si, po tom co mám načteno, myslela, že už mě jen tak něco nepřekvapí. No překvapilo. Nevím, co bylo horší, jestli ta fyzická brutalita, nebo psychická. Popisy neskutečný, jako vždy je vidět, že všemu, o čem píše, rozumí, ale tentokrát tam bylo ještě něco navíc. Nedokážu přesně popsat co. Prostě masakr vymazlenej do posledního detailu.
A hrozně cením i to, že v celý knize není snad jediná chyba. Poklona.
Edit: Když tak čtu ty komentáře To opravdu při čtení někdo stíhá přemýšlet, jestli je to reálný? Já jen otáčela stránku za stránkou a zadržovala dech!