Anniee komentáře u knih

Po Krvi pro rusalku jsem se trošku bála, že budu zklamaná, ale nebyla jsem. Ani trošku, Zřídla jsou zase velká bomba. Je to originální, temný a zamotaný. Miluju na tom to, že vlastně ani nevíte, jak máte brát hlavní hrdiny a jestli jsou to záporný nebo kladný postavy. Úžasný je i zasazení do Brna, který znám jako svoje boty a o to lepší zážitek to je.
Hodně lidí kritizuje psaní z pohledu různých postav, že je to mátlo, ale mě to naopak udržovalo v napětí a děj to osvěžilo. Konec jsem si musela přečíst třikrát, ale zklamaná nejsem. Doporučuju!

4 07.01.2023

Velkej rest z minulýho roku. A vlastně ani nevím, proč jsem číst přestala. Téma je sice těžký, ale zpracování krásný. I když asi trochu slabší než první díl.

03.01.2023

Číst tohle delší dobu, tak jsem zralá na psychiatra… Ale popořadě.
Na začátku mi hooodně trvalo než jsem se dostala do děje - přece jen to už je dva roky od posledního dílu. Brala bych klidně nějaké kratší shrnutí na začátku knihy (jednu chvíli jsem si totiž ani nebyla jistá, jak to vlastně bylo s Jurkem).
Ale děj za mě zase nezklamal. Krátké kapitoly, krátké věty, temnota, vraždy, hádanky. Tentokrát teda brutalita extrémní, ale užila jsem si to (to už zní jak pro psychiatra…). Sagu i Joonu miluju, takže jsem brečela snad u každý vraždy spolu s nima.
No jednoduše řečeno - velká pecka. Zase. Věřím, že úplně po sobě by se knihy číst nedaly, přece jenom to má všechno stejnej základ, ale mě vždycky další díl nadchne.
A na závěr - ty obálky?! Miluju!

12 30.12.2022

Tahle knížka je poměrně jednoduchá, předvídatelná, ale hlavně tak moc atmosférická! I když je vám všechno jasný předem, tak tuhle knížku prostě musíte milovat. Je plná sněhu, cukroví, horký čokolády, světýlek, lásky - prostě plná Vánoc. Pohladí po duši, a to je vlastně všechno, co jsem od ní v tuhle roční dobu chtěla.

4 27.12.2022

Na momentální romantickou náladu dobrý, celkově spíš slabší.

3 21.12.2022

Náročný. A krásný. Bude se mi po tom stejskat.

1 20.12.2022

Jak dlouhá je upíří minuta?”
“Těžko říct,” zašeptal. “Něco mezi obyčejnou minutou a věčností.”

Já a All Souls máme love-hate vztah. Bouřlivej love-hate vztah. Někdy čtu jeden odstavec pětkrát a pořád nechápu, o co vlastně jde a vůbec to neutíká, a někdy brečím a přeskakuju stránky a nervy mám napjatý k prasknutí.

Nejdřív co miluju - rozvoj vztahů, vývoj postav, propracovanej svět, propojení s realitou. MILUJU Matthewa a Dianu - to, co spolu mají a jak to hýčkají a jak je to vlastně reálný. Miluju všechny ty lidi, co mají okolo sebe. Obdivuju, jak to celý dává smysl a jak se to proplétá s realitou. Miluju tu intenzitu - velký emoce jako dlouho u ničeho.

No a co mi tak trochu vadí. Pořád trochu bojuju se stylem psaní. Je to pro mě poměrně náročný, nevím proč, ale zvykám si. A stojí to za to. Dál to, že si většinu knihy připadám úplně dutě a nechápu většinu fyzikálních, alchymistických a chemických zákeřností. Prostě ne. Ale! Autorka je za mě kouzelnice - napsat něco tak náročnýho, něco, co je tak spletitý a nakonec bez jediný chybičky propojený a co působí tak reálně, to je umění. A ještě to napsat s takovým citem… Fuuu. Těžko se mi bude s tímhle universem loučit.

4 26.11.2022

Fuuu, tak tohle byl pro mě docela oříšek. A to jsem si myslela, že mám už poměrně načteno a jen tak něco mě nepřekvapí. Omyl.
Při čtení se u mě střídaly chvíle, kdy jsem se do čtení hodně nutila, s chvílemi, kdy jsem absolutně nevnímala čas a okolí a jen hltala stránku za stránkou. Je to hutná, těžká četba, prosycená odbornýma termínama, latinou, francouzštinou - a k mý nelibosti kupou chyb a překlepů. To mě taky dost vytáčelo.
Ale styl psaní je čtivý a má v sobě bezpochyby jisté kouzlo.
I když stoprocentně nadšená jsem nebyla, druhý díl beru hned do ruky a doufám, že tam bude méně slabých míst a více skvělých postav (a samozřejmě více času pro mé oblíbené postavy).

4 12.11.2022

Abych byla upřímná, Eleanor mě nenadchla. Čekala jsem trošku něco jiného. Přišlo mi to povrchní a tak nějak vzdálené, bez hloubky. Nenutilo mě to číst dál, nic se mnou nezarezonovalo a nic mě ani nepřekvapilo. Nebylo to špatně napsané, jen prostě asi nic pro mě.

5 21.10.2022

Po delší době jedna výborná pětihvězdičková kniha (což je možná na jednu stranu trochu smutný, protože to není žádná extra kvalitní literatura, ani nemá žádnou extra zápletku… ale vysvětlím).
MILUJU ZAPATU! Poměrně konzistentně, ale buď mi toto dost sedlo do nálady, nebo to byl snad nejlepší kousek co jsem od ní četla. Zbožňuju slow burn romance a zbožňuju hate to love - a tahle bichle má v podstatě oboje, takže už byla předurčená abych ji milovala.
Musím přiznat (i když nerada), že je to kýč. Ale díky podmanivýmu stylu psaní a rozkošnejm hlavním postavám (a někdy i poměrně hlubokejm myšlenkovejm pochodům) si to ani neuvědomíte, slibuju. Sice to ve finále fakt není reálný, ale mně se líbí ta reálnost v tom pomalým rozvoji vztahu - jak si to všechno sedá, jak se dva poznávaj, jak to občas skřípe, jak to trvá. Není to to “miluju tě” na dvacátý straně, to mi fakt zvedá mandle.
Takže sečteno podtrženo- Zapata je láska. The Wall of The Winnipeg and Me je láska. Kdo chce roztomilost u který bude pomalu tát, dokud neroztaje, jděte do toho (musíte mít ovšem tu správnou náladu!).

7 17.10.2022

Ve zkratce - nebýt toho, že se to odehrávalo v knihkupectví a občasných narážek na knihy, tak by mě to asi nezaujalo vůbec. A nezachránila to ani linka z minulosti. Děj plynul, ale tak nějak divně a kostrbatě, k postavám jsem si moc cestu nenašla a celý to bylo takový meh.

3 10.10.2022

Další Fitzek a další nadšení! I přesto, že se ve všech jeho knihách opakuje dosti podobný vzorec, mě to nikdy neodradí od přečtení další. Jsem do toho vždycky tak zamotaná, že mě nad tím nenapadne přemýšlet a dojde mi to až knížku zavřu - že jsem aspoň na část vlastně mohla přijít úplně jednoduše.

Miluju tu svižnost, krátký kapitoly a rychlej dějovej spád od první stránky. A ano, sice to je kapku překombinované, ale za tu čtivost a neustálý napětí mu to odpouštím.

4 07.10.2022

Jsem z toho taková rozpačitá. Na jednu stranu čtyři hvězdičky, protože to mělo nádhernou hloubku, milovala jsem ty magický děti a metafory skrytý ve všem. Milovala jsem tu myšlenku tý pospolitosti, toho záchrannýho ostrova. Milovala jsem tu sílu v boji za to, že jsme každej jinej a že je to tak fajn.
Na druhou stranu tam všechno bylo omílaný pořád a pořád dokola. Ty stejný myšlenky, slova, věty. A vytáčel mě neskutečně Linus i Arthur. V tomhle souhlasím se Zoe - dospělí chlapi už by mohli mít trochu rozum a sílu se podívat pravdě do očí. A upřímně, i když vím, že to bylo jedno z hlavních témat, mi tam vůbec neseděla ta LGBT linka. Tahle kniha by za mě byla lepší bez tý partnerský lásky.

A půjdu proti proudu ještě jedním názorem - z týhle knížky nejsem vůbec smutná. Naopak. Tahle knížka ukazuje, že věci můžeme změnit. I my sami. A hlavně ukazuje lásku mezi lidma - protože i když ty děti na ostrově byly odloučený, přesto měli lásky víc než většina ostatních. A to mě pohladilo po duši víc než cokoli jinýho - že to jde.

1 04.10.2022

Jak to jakoby podat… První půlku jsem si říkala, dobrý, nějakej další divnej retelling poměrně o ničem. A druhou půlku jsem zhltla během pár hodin, z nějakýho důvodu naprosto připoutaná, rozervaná, nadšená.
Já jsem pohádkovej člověk celou svou duší. A ty emoce tady, ta atmosféra, magie - to bylo silný. A ta hlavní hrdinka! Mé srdce plesá.
No, potom přišel konec. Mírný zklamání, mírně nedotaženo, dalo se z toho vytřískat o dost víc. Ale dobře. Každopádně ten epilog?! Připadala jsem si, jako bych četla úplně jinou knihu, jako by to ani nebylo k tomuhle příběhu. Ten prostě nebyl potřeba.

Ale suma sumárum - nádhernej, atmosférickej a temnej retelling, ideální podzimní/zimní čtení.

3 22.09.2022

Za mě spolu s Chatou ve Švýcarsku nejlepší z autorčiných knih. Milovala jsem vnitřní vývoj a sebejistotu a samostatnost Lucy, popis islandské přírody, nádherná přátelství a kupodivu i téma hoteliérství. Užívala jsem si každou drobnou zápletku a popis život na Islandu. Úžasná oddechovka.

12 13.09.2022

Fitzek nezklamal. Přečteno za dva večery, takže mě ani Klara nestihla štvát tak moc, jak mohla. Téma náročné, ale nesmírně čtivé, autorův doslov na konci to celé krásně podtrhl. Konec mindfuck, v dobrým slova smyslu.
Sečteno podtrženo, Fitzek je vždycky výborná, temná volba.

6 07.09.2022

Zvláštní kniha. Docela mindfuck. Trochu mi připomínala knihy od Blakea Crouche, i když byla rozhodně méně fyzikální. A i když jsem si z ní nadšená, věřím, že bych si ji užila víc, kdybych měla čas strávit u ní celý den a dát ji na jeden zátah. Protože čím víc jsem čtení protahovala, tím víc jsem se v tom ztrácela.
Ale skvělá rozhodně byla, to se musí nechat. Promyšlená a napínavá od začátku do konce, bez hluchých míst. Místy mi přišla taková snová, ale to byl asi záměr.
Vlastně jediný, co mi na knížce vadilo, byl nevysvětlenej konec, ale rozhodně nelituju, že jsem po ní sáhla.

2 27.08.2022

Klasická Julie Caplin. Za mě ale malinko slabší, než ostatní knihy co jsem od ní četla. Víc než Maddie mě tady vytáčel Nick - proč, to nebudu spoilerovat. Jinak zase atmosférické ( za mě ne tolik jako třeba Chata ve Švýcarsku, ale to je subjektivní názor), sladké, předvídatelné a pomalu plynoucí. Taková jednohubka, ideální když dostanu chuť na dobrou romantiku.

4 22.08.2022

Tohle je kniha, která si svou surovostí a temnotou nezavdá ani s Carterem. Vlastně ani nevím, u čeho při jejím hodnocení začít.
Začnu možná samotnou autorkou. Jde vidět, že téma této sériové vražedkyně má nastudované dopodrobna, a nejen to - že strávila hodiny a hodiny uvažováním nad motivací Belly, nad její povahou, okolím. Vše bylo promyšlené a rozvedené, to smekám.
O Belle Gunnessové jsem ani nevěděla že existovala. Její příběh je temný, ale i smutný a plný zášti. V nějakých chvílích čtenáři přejde přes mysl, aha, tak v tomhle ji možná vlastně chápu… A pak se mu zvedá žaludek a najednou zas nechápe, nechápe, jak se tohle může v člověku objevit. Jak vlastně může žít s toliko záští v sobě. Masakr. Kniha je jednoduše masakr.

3 19.08.2022

“I bet you could sometimes find all of the mysteries of the universe in someone’s hand.”

Kniha o ničem a vlastně o všem. Poetická. Plná lásky (paneboze tý lásky! - u srdce mě zahřála nejvíc asi ta rodičovská, nádherně popsaná). Bezchybný, plný pochybností o životě, o sobě sama, o hledání. O nalezení.

4 04.08.2022