Káva každé půlnoci
Theresa Black
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506827/bmid_kava-kazde-pulnoci-661e925b86ab3.jpg
4
71
21
Každý má nějaké tajemství; male, velké, absurdní, tíživé… K malým tajnostem devatenáctileté Rosemary Walkerove patři její poměrně netradiční rituál: každou půlnoc pije kávu. Už několik let je jejím společníkem, na kterého nedá dopustit – zatímco ve dne povzbuzuje, v noci uspává. Je tu ovšem jedno další tajemství – velké, tíživé, pro některé absurdní – a tím je její boj s bulimii. Ta se ukazuje jako velice silný protivník, snad nepřemožitelný, hlavně když je na blízku zrcadlo. A přestože jsou ji přátelé a rodina oporou, tento boj prohrává. Zda se, že jediný, kdo ji může pomoci se zachránit, je její nevrly učitel.... celý text
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem narazila úplnou náhodou. Procházela jsem knihovnou a překvapil mě název, osobně kávu nepiju a tak mě překvapilo, že by ji někdo pil o půlnoci.
Obsah knihy jsem jen přelétla očima a řekla si proč ne?
Musím říct, že po pár stránkách mě kniha vtáhla do děje. Přestože jsem neměla skoro žádná očekávání, kniha mě moc překvapila. Pomohla mi pochopit novou hloubku bulimie a těch co s ní zápasí. Věděla jsem, že je to těžký a náročný boj pro danou osobu i její okolí, ale nikdo mi to nedovedl, podat tak, abychom měla pocit, že si aspon umím představit, čím si prochází.
Vím, že číst o problematice a vidět ji na vlastní oči jsou dvě úplně jiné věci, nicméně si myslím, že jako začátek dobrý.
Co se týká romantické linky, i tam jsem byla celkem překvapená a potěšená zároveň. Vše bylo uvěřitelné dilemata, požadavky, nároky, dialogy i pocity, .. .
Musím říct, že se mi hodně líbil i konec. Uznávám, že mě nejdřív trochu zaskočil, ale upřímně koho ne? Byl upřímný a reálný, jsem ráda, že skončil, tak jak ho autorka napsala.
Dost často mám problém z knihy vybrat nejlepší část, nebo větu. V této knize jsem s tím problém neměla. V tomto příběhu na mě nejvíc zapůsobila věta poslední. Když člověk projde celým příběhem, ta věta má neskutečnou váhu a sílu. Myslím, že autorka touto větou krásně vystihla podstatu manželství.
Knížku jsem četla už kdysi, když ještě nebyla vydaná a už tenkrát se mi moc líbila. Proto jsem chtěla počkat, až od ní dostanu odstup a budu si ji moci přečíst po úpravách a vydání a musím říct, že už podruhé jsem se do příběhu zamilovala. Za mě je skvělé, jak je tam zakomponovaná anorexie a bulimie a to, že to nejsou načtená fakta, ale co prožívala sama autorka. Že to není jen o tom, že chce dotyčný hubnout, ale ukazuje se, jak se ten dotyčný cítí a jak s tím bojuje a jak se vidí. Myslím si, že tohle by si mělo přečíst co nejvíc lidí i třeba těch, co mají v blízkém okolí někoho takového, protože nestačí jen říkat tomu dotyčnému aby jedl. Nejde to tak jednoduše. Za mě je to krásný příběh s důležitou myšlenkou.
Nechcem byť prehnane kritický, preto hodnotím vyššie. Je skvelé takto vedieť písať v tak mladom veku. Autorka sa na nič nehrá, prináša príbeh z prostredia svojich rovesníkov, autenticky z ich pohľadu.
V záverečnej poznámke uvádza, že písala romantický príbeh a tú bulímiu sa do toho rozhodla pridať až neskôr.
550-stranový teen romantický príbeh.
Dosť som počas čítania pociťoval, že by som mal byť o 15 rokov mladší a žena.
Len čakal som, že bulímia bude nosnou témou, ale asi som sa mal lepšie informovať. Napísané to bolo dobre.
Od autorky jsem četla knihu Vesmír rozhodl jinak, která mi asi nebyla úplně souzená. Chtěla jsem zkusit její další knihu a Káva každé půlnoci se nabízela. Kafe miluju a kniha co ho má přímo v názvu? Veru všemi deseti!
.
Od této knihy jsem neměla žádná očekávání, prostě jsem se pustila do neznámých vod. Trochu jsem se bála rozsahu. Přeci jen, 560 stran není úplně málo... Ale obavy mě velmi rychle opustily!
.
Hlavní postavou je Rosemary. Je jí devatenáct a má zajímavý zvyk. Každou půlnoc si dává kafe. Kromě toho ale je tu jeden velký problém. Bulimie. Po celou knihu můžeme sledovat boj Rosemary s touhle zákeřnou nemocí.
.
Objevuje se ale rytíř na bílém koni, který si všimne, že něco není v pořádku a pokusí se Rosemary pomoci. Není to nikdo z jejích přátel, rodiny, věku. Je to její nevrlý třídní učitel.
.
Kniha byla neskutečně čtivá. Obsahuje hodně těžké momenty, ale i romantickou linku zakázané lásky, která mě strašně bavila.
.
Musím říct, že Rosemary jsem si zamilovala. Je to skvělá hlavní hrdinka, silná, inteligentní, statečná. Autorka její příběh nádherně zpracovala a promluvila tak o tématu, které by mělo být více probírané.
.
Knihu jsem měla v elektronické verzi a měla jí tak stále při ruce. Stačil jediný den a já měla přečteno. Hltala jsem každé slovo a byla vyloženě smutná, že jsem se dostala tak rychle na konec. Ne proto, že by příběh skončil smutně, nebo špatně z mého pohledu. Ale protože jsem dočetla jednu z nejlepších knih tohoto roku!
Wow, jedna z nejlepších knih na tohle téma. Krásně tady jde vidět, že nic z toho není ze dne na den, ale je to pomalá cesta do pekla. A hlavně že dlouhou dobu ten člověk může fungovat aniž by někdo něco poznal. Plus ta romantická linka - má oblíbená zakázána láska a trope teacher-student, ještě skvěle napsaná. Všechny postavy se chovaly uvěřitelně, každý jeden pocit, který byl popsán, působil reálně.
Jen teda, první polovinu knihy jsem prolítla a nedokázala přestat číst, dalších 200 stránek už jsem se dost zasekávala. Netuším čím to bylo, ale mrzí mě to. Na druhou stranu, konec mě docela potěšil, i když to může znít morbidně, ale prostě dobře sedl k celé té knize.
Na to jak obrovská je to bychle se četla sama. Je to velmi čtivý příběh. Zachycuje problematiku nad kterou by lidé neměli zavírat oči. Zároveň se dočkáte romantické linky a zakázané lásky. Velmi povedená kniha. Jen bych ocenila tvrdý obal, sice chápu, že kniha by pak vážila několik kilo, :) ale takto dlouhý příběh jsem nedala na jeden zátah a nezvládla jsem ji odložit, jezdila se mnou v kabelce, proto knížka už má pár natržení i rýh.
Knihu jsem si koupila, protože hlavní hrdinka stejně jako já miluje kávu. Nic moc jsem od knihy nečekala, spíš rozbor boje s anorexií.
Ale od první stránky mě kniha pohltila. Nebylo žádné hluché místo, kniha měla děj, spád a vždy jsem měla chuť číst dál a dál, abych věděla jak vše dopadne.
Nechtěla jsem číst zamilovaný román...a tohle je zamilovaný román.
Za mě uveřitelný děj. Moc se mi líbí styl psaní autorky. Měla jsem pocit, jak kdybych si dávala kávu s kamarádkou.
Určitě si přečtu i další knihu od autorky a k této se vrátím a ráda :-)
(SPOILER)
Tato kniha se mi četla s těžkým srdcem. Rozebírá problematiku, která postihuje velké procento dospívajících. Přiznám se - nejednou se mi během čtení udělalo špatně.
Nechci knihu vyspoilerovat, takže v bodech vypíchnu, co se mi (ne)líbilo.
Super bylo:
- odvaha - nejen hlavní hrdinky, ale i spisovatelky
- AA - má nejoblíbenější postava z celé knihy
Co se mi nelíbilo:
- dost mi vadil "klišé" motiv - zakázané lásky mezi učitelem a studentkou (alechápu, proč byl nezbytný)
- místy se děj malinko táhl
- drtivá většina postav byla na facku - hlavně Carol
- gramatické chyby a větná skladba - zdá se to jako blbost, ale dost to potom příběh shazuje - zvlášť, když šlo o takovou problematiku
Miluju kávu, den bez ní není dobrý den. Tak nějak ,,závislá jsem se stala i na této knize. Čítá přesně 560 stránek, ale čas s ní utíká takovým tempem, že se mi stala milou společnicí pro pouhých několik dní (a to nejsem žádný rychlo čtenář).
Káva každé půlnoci vypráví o Rosemary, které dělá radost každé kilo dole a její menší míry. Tato její posedlo se vyvinula v anorexii a bulimii, ale to zůstává tajemstvím. Stejně tak káva, která jí o půlnoci pomáhá usínat. Problém ovšem začíná nabírat velkých rozměrů a vybírá si svou daň na zdraví dívky. To okolí přece jen neunikne. Přesto se zdá, že jediný kdo Rose dokáže pomoc je její třídní učitel. Z nenávisti se stávají sympatie a co bude dál?
Od prvních stránek jsem vnímala velké zlepšení, co se jazyka a celého textu týče. Autorka udělala výrazný pokrok vzhledem k prvotině Vesmír rozhodl jinak.
Dočkáme se více popisů a naprosto bezvadných pasáží o vnitřním světě Rose. Jejich obsah už není tak bezvadný, ale napsané jsou skvěle. Důraz na pocity a jejich výborné až mrazivé vyobrazení má velký vliv na čtenáře.
První polovina se zabývá především vztahem studentky a učitele, vcelku kontroverzní téma. Mě ale tato linka moc bavila. Pomalejší romantika, z které se vyvine jemné a něžné pouto, o němž je krásné číst. Adrian je právě ta postava, do které se může čtenář nejvíce vcítit.
V té době je PPP líčena jako běžnost všedních dnů Rose a nesetkáme se s ní tolik, jak bych očekávala.
Nadchází ale zlom, příběh nabírá na tempu a vyvstávají nové zápletky. Především se ozvou problémy se stravováním. Čtenáři jsou na rovinu předloženy děsivé a mnohdy dost překvapivé důsledky PPP, které si mnoho z nás s tímto onemocněním nespojíme, syrové myšlenky nemocných osob a tvrdá realita, že slova Stačilo by se jen najíst. nikdy nemůžou fungovat.
Děj postupně graduje a jedná se o doslova emoční bombu. To co jsem prožívala bylo neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že to vyvolala pouhá slova. O to horší pak bylo zjistit, že se jedná o osobní zkušenost.
Doufám tedy, že si k vám kniha najde cestu. Má toho dost co předat, například pochopení.
Repost hodnocení z mého instagramového účtu:
Káva každé půlnoci dle mého názoru rozhodně stojí za vychutnání. Stránky se otáčely skoro samy a já příběh Rose prožívala se všemi emocemi pozitivními i negativními.
Začíná to tak neuvěřitelně pohodově. Rosin život se zdá být dokonalý - má přátele, s nimiž je legrace, otce, který je na ni vždy hodný, a neuvěřitelně cool domácího mazlíčka. Svou poruchu příjmu potravy před čtenářem neskrývá, ale bere ji za tak běžnou součást této idylky, že se dá pochopit její pocit, že má vše pod kontrolou.
Brzy se to začne rozjíždět. Kniha se hlavně zabývá romantickými vztahy a ten ústřední, mezi Rose a Adrianem, prostě člověka donutí těm dvěma fandit - aniž by se nějak tajilo, v jakých ohledech je problematický. Vždyť žádná situace není čistě ideální. Nejen toto drama, ale i ta týkající se Rosiných kamarádů člověka stáhnou do svého víru a nutí ho sledovat, jak jde všechno pomalu z kopce, a napjatě zadržovat dech v předtuše dalších zvratů.
Díky důrazu na to, jaké utrpení Rose sama sobě způsobuje, jsem jí i přes její chyby přála šťastný konec. Je znát, že autorka psala o nemoci z vlastní zkušenosti - z popisů Rosiných symptomů i myšlenkových pochodů naskakuje husí kůže. Chtělo se mi na ni křičet, ať není koza a nechá si pomoct, ale zároveň bylo pochopitelné, proč přesně to odmítá.
O konci toho nechci prozradit moc, jeho očekávání pro mě tvořilo velkou část zážitku ze čtení. Řeknu tedy jen tolik, že poslední věta epilogu mi připadala perfektní.
Jediné, co bych vytkla, je neustálé oťukávání Rosiny minulosti, ze kterého se jen v málo případech něco vyklube. Ale dá se to koneckonců také brát za projev autentičnosti, vždyť ani v reálném světě o svých přátelích nevíme všechno a spoustu věcí se dozvídáme jen v náznacích.
Řadíte-li se k fandům zakázané lásky a snesete detailní náhled na psychiku dívky, která každý den ničí své tělo i svůj život, určitě si Kávu každé půlnoci přečtěte. Omlouvám se za trochu chaotické zhodnocení. Berte ho jako důkaz, že mě kniha nenechala chladnou. Svůj hype si rozhodně zaslouží.
Ke knížce jsem se dostala díky knižní štafetě, kterou autorka pořádala. Když mi knížka přišla byla jsem ohromena jaká to je bichle, přes 500 stránek..ale přečteno jsme měla skoro hned.
Autorka se zabývá dost těžkým tématem a to poruchou příjmu potravy, příběh popisuje životní etapy studentky, co "má problém". Hodně mě překvapilo, že hodně lidí o jejím problému vědělo, ale nikdo se ji nesnažil pomoci, chápu, že je to těžké, ale tady mi přišlo, že to mají všichni na salámu a jen tomu přihlížejí a čekají, co se stane. Tahle dějová linka mi dost chyběla, že ji někdo nedonutil odborně řešit.
Dělová linka mezi Rosemary a Adrianem byla skvělá! To mě moc bavilo. :)
Nejvíce jsem si ale oblíbila pana třídního - úžasnej, charismatickej a sympatickej člověk! Adrian byl racionální, hodně realistický a snažil se problémy, které ho zastihly, co nejlépe vyřešit. Čelil všemu, co mu osud přichystal s nadhledem. Za něho hvězdička navíc, takže plný počet!
Autorka si zvolila dost těžké téma, o kterém je zapotřebí hodně mluvit. Podle mého názoru si s poruchou příjmu potravy projde téměř každá mladá dáma. Často se o tom okolí ani nedozví. Bulimie i anorexie není jen velký strašák a tento problém umí lidé velmi dobře maskovat i pracovat. Ostatně, už princezna Di kdysi na sebe práskla, jak značkovala při bulimii-a pro hodně dívek toto byl paradoxně další návod.
Na to, jak se tato spisovatelka s tímto tématem poprala, musím vážně zatleskat.
Do příběhu navíc zakomponovala lásku-studentka a učitel. Jo, toto je v příběhu bezvadný i uvěřitelný a díky tomu knihu zlákají mladší ročníky, pro které je kniha zaměřena.
Styl má Terka úžasný a neopomněla i to, že tento "průser" se může i v budoucnu navrátit. Navíc-v průběhu čtení jsem měla dost problém se podívat do zrcadla.
Tato kniha mi připomněla mládí,kdy jsem měla stejný problém a já bych si přála, aby už nikdo se neděsil odrazu v zrcadle. Protože krása vychází zevnitř
Moc autorce fandím a těším se na další tvorbu.
Tuhle knížku jsem neměla původně v plánu, ale když jsem se dozvěděla i další zápletku, tak jsem musela. Příběh je velmi čtivý a opravdu mi vůbec nepřišlo, že čtu tak dlouhou knihu (560 stran). V knize nechybí vážně ani zábavné momenty, vše je popsáno velmi hezky, do hloubky a citlivě. Z pár věcí jsem tedy byla trochu rozpačitá, ale spíš jde o můj pocit, než o nějaké nedokonalosti.
Kniha mluví o tématu, o kterém se nemluví tak často a přitom je pořád velmi aktuální. Autorka dokázala realisticky popsat pocity, kteří nemocní zažívají - od nepřipouštění, přemlouvání až ke konečnému prozření. A taky ukázat, jak se daný člověk chová, jak si neuvědomuje, že je něco špatně a jak působí na své okolí. Poznámka na konci příběhu dodává příběhu na pravdě a taky se díky tomu na něj koukám úplně jinak.
Další zápletka kvůli, které jsem knihu začala číst, je zakázaná láska, která tu má velmi netradiční pojetí, i přestože se jedná o takový ten typický zakázaný vztah. Líbí se mi, že jsou zde krásně popsány fáze zamilování a vše působí tak čistě. Hrdinové si uvědomují, že tento vztah je proti všem pravidlům, ale i tak se snaží najít východisko.
Obě dvě tyto témata, jak anorexie, tak zakázaný vztah se skvěle doplňují a jsou pro tento příběh velmi důležité. Protože jak se říká, láska vždy zvítězí. Z některých pasážích, kdy ty dva byli spolu a bojovali (dá se říct o život) mi přebíhal mráz po zádech.
Trochu mi vadilo, že jsem nevěděla, kde se vlastně kniha odehrává. Jsou tu cizí jména, ale prostředí na mě působí hodně česky. Nevím jestli to byl záměr autorky, ale mě to trochu brzdilo v mé představivosti a taky v tom, jak se na dané problémy dívá okolí.
Tuhle knížku doporučuji a už se těším na další autorčiny knihy!
Instagram - Nikmakbooks
Téma a osvěta skvěle, ale je to zbytečně dlouhé, nakladatelství si nedalo moc práci s úpravami, stylistikou a bohužel ani opravou chyb.
Tato kniha je pro mě prvním větším setkáním s touto nemocí, s jejími projevy a pocity takto nemocných lidi. Rose zvládá svoji nemoc díky zamilovanosti, ale věřím, že bez tohoto rozptýlení to musí být stav nemocného člověka mnohem horší. Na celý příběh jsem se začala dívat trochu jinak po přečtení autorčiny poznamky. Jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a více nahlédnout do myšlení lidi s poruchou příjmu potravy. Také děkuji autorce za možnost účastnit se štafety. Jen škoda těch několika překlepů v textu.
(SPOILER)
Musím říct, že pro mě bylo těžké rozhodnout se, čím své hodnocení započnu, protože Káva má prostě tolik předností a kvalit, že bych o ní dokázala mluvit hodiny. Více než 500 stránek, na kterých se jejich příběh odehrává, jsem zhltla během tří večerů a několika volných chvil během dní k nim náležejících, protože jsem se od něj prostě nemohla odtrhnout.
Zaprvé bych asi začala tím, že já sama jsem obrovskou fanynkou zakázaných lásek. Vztah učitel X studentka vždycky patřil mezi mé oblíbené zápletky a jsem hrozně ráda, že konečně někdo napsal příběh, ve kterém není zobrazený jako špatný.
Jistě, hlavní hrdinové si uvědomují, že v očích společnosti je jejich vztah proti pravidlům, a že by z toho Adrian Abernathy mohl mít velké problémy, každopádně jejich láska je zde zobrazena v té nejčistší podobě.
Jistě, hlavní hrdinové si uvědomují, že v očích společnosti je jejich vztah proti pravidlům, a že by z toho Adrian Abernathy mohl mít velké problémy, každopádně jejich láska je zde zobrazena v té nejčistší podobě.
Adrian je naprosto úžasný, inteligentní a charismatický muž, kterému jsem propadla už od samého začátku, každopádně pokud vám už jen má slova popisující jeho vztah s Rose přijdou zvrácená, pak asi tahle kniha nebude nic pro vás.
Mám pocit, že spousta recenzentů Kávy se ve svých hodnoceních spíše zaměřuje na Rosiiny problémy s PPP a jejímu vztahu s Adrianem se trochu vyhýbá, což je podle mě velká škoda. Obě témata totiž spolu jdou ruku v ruce.
Vzhledem k tomu, že autorka má s PPP své vlastní zkušenosti, byly veškeré myšlenkové pochody popsány velmi podrobně a velmi realisticky. Ne vždy to bylo příjemné čtení a z některých scén šel mráz po zádech, každopádně si myslím, že pokud, stejně jako já, máte problém s přijetím sebe sama a toho, jak vypadáte, budete Rose ve spoustě ohledech chápat. Tím rozhodně neobhajuji bulimii, jen říkám, že je v příběhu vše popsáno tak realisticky, že budete možná chvílemi mít pocit, jako by vám autorka četla myšlenky. To ovšem platí i pro popis Rosiiných pocitů ve vztahu k Adrianovi, se kterými často bojuje, vytváří si v hlavě zdánlivě nesmyslné vzorce a vyvozuje mylné závěry.
Další naprosto úžasnou součástí tohohle příběhu jsou velmi četné zmínky klasických děl - ať už knih, obrazů, divadelních inscenací či hudby. Pokud jste tedy, stejně jako já, milovníci například Poea, Tolstého, Botticelliho, Beethovena, Tudorovců, ale taky Sherlocka nebo Pirátů z Karibiku, přijdete si tady na své.
Kromě toho jsem zde narazila na spoustu dalších dat nebo informací, se kterými jsem se velmi ztotožnila, měla jsem tedy místy pocit, že je Rose mým mladším Alter egem.
Co se týče postav jako takových, myslím, že jsem už dostatečně naznačila, že Rose i Adrianovi jsem naprosto propadla a jsem si jistá, že jsem jejich příběh nečetla naposledy.
Pokud jde o ostatní, vedlejší postavy, musím říct, že jsou všechny bravurně napsané. A spousta z nich mi perfektně lezla na nervy, což jen dokazuje autorčiny schopnosti.
Rosiini kamarádi Rick a Caroline spadají do kategorie lidí, se kterými bych asi v jedné místnosti nevydržela, protože jsou naprosto ztřeštení excentrici.
Její rodiče, a sice otec, se kterým žije, a matka, kterou nesnáší a už několik let ji neviděla, jsou dokonalými protipóly. Taťka je takový milý pohodář, typický chlap, máma je přísná dáma, se kterou není zrovna snadné vyjít.
Co se mi ovšem líbí velmi je to, že každá z postav má v rámci příběhu svou malou dějovou linku, kterou máme šanci alespoň z dálky sledovat.
Jediné, co mě trochu mrzelo, je to, že příběh končí tak nějak uprostřed všeho a dostává se nám pouze epilogu odehrávajícího se o sedm let později. Autorka však pro tento fakt má své podstatné důvody, které naprosto chápu a respektuji.
Poslední věcí, kterou chci zdůraznit, je to, že autorka vytvořila ke knize playlist plný samých skvělých skladeb, které celou atmosféru příběhu dokonale dokreslují.
Tak co, už jsem vás dostatečně přesvědčila, že tuhle knížku prostě potřebujete? Pokud ano, tak si ji utíkejte koupit. Já si mezitím uvařím šálek kávy a budu čekat na autorčinu další knihu.
Musím říct, že tohle byla asi první kniha, kde jsem se setkala s PPP. Důležité téma, o kterém se zas tak moc nemluví. Proto oceňuji linku s touto nemocí, kterou autorka do příběhu zakomponovala. Ukáže vám, jak to může vypadat, jak člověk s touto nemocí přemýšlí, jak se cítí, jak sám sebe vidí. Překvapilo mě, že může vědět jak to není dobré, ale přesto jej uspokojuje vidět v zrcadle jak postupně mizí. No, nejde o lehké téma. Přesto si myslím, že byste této knize měli dát šanci. Je to docela bichlička, ale mně se hned od začátku četla dobře. Stránky mi mizely před očima. Mít víc času a nálady na čtení, tak jsem ji přečetla mnohem dřív. Navíc autorka nevycházela z nějakých odborných knih apod., ale z vlastních zkušeností, takže se vám hlavní postavě lépe porozumí.
Líbilo se mi, že okolí nebylo lhostejné jak na tom Rose je. Zajímali se, snažili se jí nějak, alespoň trochu pomoct. Sice se to nezlepší tím, že do toho člověka jednou za čas dostanete kousek jídla, ale alespoň se snažili.
Nemusíte se bát, že byste četli přes 550 stran jen o PPP. Někdy se i zasmějete, budete číst o strastech i radostech studentů maturitního ročníku a hlavní linka, která se prolíná příběhem, je romantická. Fandové zakázaných lásek si tu přijdou na své, protože jde o vztah učitel x studentka.
Pár menších výtek mám. Například konec byl na mě trochu hrr. A zajímalo by mě například co matka Rose. Každopádně citát na konci knihy je top.
Děkuju autorce @terka_pise a @nakladatelstvi_canc za možnost přečíst si eknihu. :)
Autorovy další knížky
| 2021 |  Letní kraťasy |
| 2023 | Káva každé půlnoci |
| 2022 | Vesmír rozhodl jinak |
| 2023 | Hellbound |
Chci moc poděkovat samotné autorce za štafetu. Přiznám se ale, že ke konci už jsem se dost trápila! Hlavně tou délkou. A za mě je to neskutečna škoda! Adrian a Mary by klidně mohli mít více prostoru… a hlavně Adrian, protože ten byl naprosto skvělý!
Ale za mě tam bylo opravdu hodně zbytečné omáčky. Čtivost je neskutečna. Člověk otáčí stránky a ty mu mizí pod prsty, ale kdyby měla knížka zhruba okolo 300 stran tak by to bylo naprosto fenomenální dílo. A vím, že bych hodnotila plným počtem. Bohužel je to vidět, že zoufale chybí korektora a to, aby někdo dal pryč zbytečné scény. Jinak si myslím, že je to hodně statečné s tímhle vyjít na světlo.
Ještě jednou děkuji za knihu a snad se uvidíme zase u jiné.