angloumene komentáře u knih

Kniha je pro čtenáře přínosná hned v několika ohledech. Zejména zaujme svou názornou popisností o tradičním vesnickém životě v průběhu devatenáctého století a upoutá také použitým nářečím, kdy například můžeme sledovat rozdíly v řeči původních obyvatel vesnice a slovenských drotarů.
Co se týče stylu a obsahu knihy, musím vyzdvihnout opravdu čtivé a názorné popisy vesnice, lidí i zvyků, které Němcová pravdu umí a tak se (možná trochu překvapivě) stávají tou nejčtivější částí knihy. Příběhy lidí z vesnice sice nijak neurazí, ale ve své podstatě nejsou nijak komplikované. Celkově se ale jedná o jednoduché, čtivé dílko, které nám dává nahlédnout do zvyků prostých lidí naší minulosti.

3 08.08.2016

Ač se to zdálo téměř neuvěřitelné, tak Jizva skutečně překonává Nádraží Perdido a řadí se tak ke špicím světové fantasy literatury. Příběh Bellis Chladnovíny možná i díky její odtažitosti nejprve nezaujme natolik, jako příběh požitkářsky zapáleného Izáka. S každou další stranou ale čtenáře vtahuje hlouběji a hlouběji do děje. Akce z předchozího dílu je nahrazena živelnou organizovaností, domýšlením a propracovanými pletichami.
Autor zručně staví na světě načrtnutém v předchozím dílu a s lehkostí mu dodává potřebnou hloubku, uvěřitelnost a hlavně nezbytnou živost. Každá z postav zaujme svou propracovaností, která jakoby volala po samostatném zpracování. Jenže místo toho nás čeká pletenec složitých vztahů a osudů z nichž v podstatě každý zásadně zasahuje do děje. Právě díky tomu se kniha stává méně čtivou, pro pozorného čtenáře ale o to zajímavější.

2 13.07.2016

Snídaně u Florentýny skutečně nabízí řadu zajímavých receptů na ráno a dopoledne. Těch několik obědových salátů mi ale nepřišlo moc zajímavých a zatím jsem je nezkoušela. Kniha mi dala chuť do přípravy pořádných snídaní, které člověka udrží na nohou nejen během prvních pár hodin, ale dodají mu dost sil na celý den. V tomto směru tedy určitě obstála. Na druhou stranu mě trochu mrzí absence zdravějších receptů. Sama autorka přiznává, že většina v knize uvedených jídel je vysoce kalorická a tak by pár moderních, zdravých snídaní určitě neuškodilo. Tak třeba někdy příště :)

13.07.2016

Nějak jsem se nemohla zbavit dojmu, že místo toho, aby kniha konkrétně pojednávala o ověřených postupech a cvičeních, je vše tak nějak rozmělněno do nekonkrétní kaše. Sice se občas objeví zajímavý příklad, ale nakonec z knihy vlastně nevyplývá nic, co by mě nějak obohatilo. Asi nejzajímavější je krátké pojednání o manipulaci, které je oproti zbytku knihy jasně popsané a s jasnými závěry.

09.06.2016

Už jsem toho o mindfulness slyšela celkem dost, ale pořád jsem vlastně nevěděla o co se jedná. Jedni říkají, že je to vlastně meditace, druzí vůbec. No prostě mi to nebylo jasné. Zvlášť, když jsem si pod pojmem meditace představovala něco úplně jiného (což jsem ale záhy dozvěděla). Po Ukliďte si v hlavě jsem tedy sáhla jako po dílku, které mi tyto věci snad ozřejmí a zároveň mi třeba i poskytne návod, jak uklidnit mou věčně roztěkanou mysl.
Faktem je, že zhruba první polovina knihy, je možná až přeplněná nejrůznějšími příběhy zejména z doby autorova pobytu v klášterech po celém světě. Pak se ale ukáže, že všechny příběhy měly nějaký význam pro skutečné cvičení, které je v knize představeno velice jednoduše a názorně. Celkově tedy mohu říci, že jsem se dozvěděla, co jsem potřebovala, tudíž mi tahle knížečka určitě něco přinesla.

09.06.2016

Opravdu netradiční fantasy, která žije svým vlastním životem. Trochu se nabízí srovnání s J. R. R. Tolkienem. Oba autoři totiž vytvořili vlastní svět, který je plný drobných detailů, zároveň obrovský a hlavně fungující. Na druhou stranu to ale China Miéville bere z úplně jiného konce. Místo toho, aby se zabýval historií, jazyky atp., staví spíše na neskutečné propracovanosti nejrůznější drobotiny a mnoha dalšího, která ale dohromady překvapivě funguje. Řekla bych, že se jedná o klasickou fantasy dnešní, moderní doby.
Příběh samotný, zaujme svou originalitou a čtivostí. Na druhou stranu kniha kvůli řadě detailů občas ubírá na tempu. Vše se ale nakonec zúročí a pěkně zapadne dohromady, takže to za trochu trpělivosti určitě stojí. Navíc se zde objevuje spousta neskutečně zajímavých postav, z nichž na sebe asi nejvíce upozorňuje Tkáč. Obrovský pavouk pohybující se na hraně reality, věčně drmolící snová podobenství.
Celkově mě kniha příjemně překvapila svou originalitou. Další dílka od pana Miéville na sebe určitě nenechají dlouho čekat.

1 09.06.2016

Velkolepé pokračování Stříbrného trnu. Namísto malé výpravy z předešlého dílu nám R. E. Feist tentokrát představuje velkolepé bitvy, nahlédnutí do počátků vesmíru a mnoho dalšího včetně vysvětlení celé Trhlinové války.
Styl knížky je tradiční, jedná se lehké, čtivé dílko. Prostě ideální odpočinková fantasy literatura.

09.06.2016

R. E. Feist mě nikdy nepřestane fascinovat tím, že dokáže psát hodně lehkou, dalo by se říci až povrchní fantasy literaturu, která je zároveň neuvěřitelně čtivá.
Kniha samotná poodkrývá roušku tajemství spojeného s násilným uzavřením trhliny a tak se čtenář dozvídá, že Midkemii hrozí nebezpečí spojené s jakýmsi odvěkým Nepřítelem. Arutha je okolnostmi dotlačen k nebezpečné výpravě, která mimo dalšího může najít alespoň některé odpovědi na řadu otázek s Nepřítelem spojených.
Děj Stříbrného trnu se až na několik odboček k Pugovu počínání skutečně celý odehrává v Aruthově společnosti a tak můžeme sledovat nejen princův osud, ale také osudy vévody Martina, bývalého zloděje Jimmyho a několika dalších.
Výprava po většinu času nemá zásadní vliv na chod království, takže se jedná o jednu z nejkomornějších knih, kterou jsem od Feista četla. Nijak to ale neubírá na napětí ani čtivosti, takže můžu doporučit všem fantasy fandům, kteří mají chuť na nějaký ten lehčí kousek.

Už se těším, až všechny zajímavé rady vyzkouším ve skutečnosti. Nejlepší na nich ale je, že člověka skutečná nabudí k tomu hned někam vyrazit :) Takže dílko určitě můžu doporučit nejen všem cestovatelům, ale hlavně těm, kteří nad svou první cestou na vlastní pěst teprve přemýšlí.
Jediný nedostatek knížky je, že je občas trochu vidět, že autoři přeci jen nejsou 100% spisovatelé. Na druhou stranu je text skutečné přehledný a relativně čtivý, což víc než stačí :)

1 20.03.2016

Prokrastinace a osobní rozvoj jsou slova skloňovaná všemi směry už pěkných pár let, možná i proto jsem se rozhodla podívat se jim na zoubek i já. Moje očekávání o této knížce ale byla celkem nízká. Nejen, že se jedná o dost populární a tím pádem i komerční téma, ale také mě tak trochu odrazovalo české autorství, které v tomto směru rozhodně nemusí předznamenávat kvalitu. Nakonec jsem ale knížku přečetla téměř jedním dechem a musím se přiznat, že jsem byla víc, než mile překvapena.
První, asi nejzásadnější věc, která mě na tomto dílku oslovila je skutečný vědecký základ, o který se opírá. Jasně, autor přidává spoustu vlastních domněnek a typů, ale vše v mezích jasného rozdělování ocitovaných zdrojů a vlastních úvah. Druhým zásadním přínosem knihy jsou skutečné rady o které se člověk na začátku své cesty hledání sebe sama a budoucího růstu může opřít. Žádné vágní historky z vlastního života nebo pseudo-univerzální doporučení pro každého. Prostě jasně definovaný postup, jehož výsledek už závisí na každém z nás.
Celková čtivost, smysluplná návaznost jednotlivých kapitol a hezky zpracovaná grafika, která slouží k snazší orientaci v předkládaných tématech jsou jakési třešničky na dortu.

3 11.03.2016

Z autorova stylu je hodně poznat, že se soustředil hlavně na povídky a taky, že to není žádný seniorský ročník. Má sice zajímavé vyjadřování, ale občas proud slov udělá pár kotrmelců, což čtenáři tak nějak brání v pořádném pohlcení dějem.
Co se týče povídkového stylu - po celou dobu jsem se nedokázala zbavit pocitu, že se vlastně jedná o dvě těžko slučitelná díla. První část knihy je téměř bez děje, plná různých filosofických úvah a spíše pocitových zážitků. Po určité době mě, přiznám se, čtení přestalo bavit. Postavy mi přišly až příliš vyumělkované, našroubované na světonázor, který měly vyjádřit a bez vlastního hlubšího života. V tu chvíli ale naštěstí přišla druhá část, více dynamická, psaná s výrazně větší lehkostí, která vdechla ztracený život i všem postavám. Ty tak měly možnost dojít do opravdu vydařeného finále.
Když to shrnu Vedlejší pokoje ukazují na velký potenciál pana Menšíka. Možná už stačí opravdu málo k tomu, aby vznikla kniha převyšující standart zdejších luhů a hájů. Zatím bych ale toto dílko zařadila spíše do průměru.

1 03.03.2016

Zajímavá, chytrá a trochu mysteriózní knížečka z prostředí českých luhů a hájů (a taky Prahy). Příběh vypráví o Martinovi, který si ani nevšimne že v honbě za univerzální větou začal hledat sám sebe. Prostředkem v hledání se mu stává architekt Santini, který má skrze svá díla co říci i dnes. Nakonec toho vlastně řekne o dost víc, než by kohokoliv na začátku této pouti mohlo napadnout.
Kromě poutavého, čtivého příběhu tohle dílko nabízí i příjemné seznámení se se zmíněným Santinim. Určitě také naplánuji výlet na některou z jeho nejvýznamnějších staveb. Co se týče charakterů a motivací jednotlivých postav, musím říci, že jsou dost svébytné, přesto uvěřitelné.

3 17.02.2016

Tak trochu netradičně pojatá knížečka. V záměrně infantilním stylu autorka načrtává poměrně závažné, někdy až tragické životní události Kocourových "lidí". Škoda jen, že nikdy nejde více do hloubky a tak v podstatě zůstává na čtenáři, co si o tom všem má myslet (snad až na reportáže na televizi Nova). Na druhou stranu nabízí zábavné vykreslení intelektuálovi povahy, spojené s odlehčeným stylem a rychlým tempem vyprávění.

02.02.2016

Popravdě jsem od Utrpení mladého Werhera čekala něco víc. Tak tohle má být ta kniha, která po svém vydání vyvolala vlnu sebevražd? No dobře, časy se asi mění. Na mě tohle dílko působilo spíš jako zajímavá, čtivá knížečka, která vypráví o rozbouřeném stavu mysli jednoho mladíka, který naletěl na snad až příliš podbízivé chování dívky ze sousedství.

3 29.01.2016

Kniha Jaká barva mi sluší je přeci jen vydaná pro starší ročníky. Nebo mi možná úplně neseděl prezentovaný styl, kdy autorka v podstatě jako základní klasiku doporučuje kalhoty, halenku a sako do práce a kalhoty halenku/tričko s přehozeným svetrem na volný čas.
I když tohle dílko nenabízí konkrétní nápady na vylepšení šatníku, přeci jen poskytuje zajímavé typy, které jsou sice asi celkem jasné, ale občas si ne vše člověk uvědomí. Ženy, které mají trochu komplikovanější postavu všechny rady určitě ocení.

1 29.01.2016

Bohužel jsem skutečný historický přesah knihy objevila až po přečtení doslovu, což je určitě škoda. Pro neznalého čtenáře jako jsem já, tohle dílko sice nabízí zajímavý pohled na antisemitismus (tentokrát ne ze strany židů), ale tak nějak nedokáže vtáhnout do děje.

24.01.2016

Petrolejové lampy si nekladou za cíl přednést nějakou všeobjímající myšlenku nebo snad poukázat na určitou událost nebo dění. Jejich cílem je představit život v maloměstě Jilemnici na přelomu předchozího století. Autor nám měšťanský život v krkonošském podhůří představuje s pomocí vylíčení osudů Štěpky - energické, nebojácné a hlavně nekonvenční ženy, jejíž největší smůlou je, že se měla narodit v době, kdy by ostatní brali její nepoddajnost jako ctnost nikoliv jako výstřelek.
Osobně mě asi nejvíce překvapila první část, kde autor využívá obvyklý popisný styl s občasnými vstupy ne na úvodních dvaceti stránkách, ale rovnou na víc jak stovce. Přesto (nebo možná právě proto) si mě kniha získala a osud Štěpky mě rozhodně nenechal chladnou.

3 20.12.2015

Ze snadno a rychle určitě nevyužiji všechny recepty. Přesto se mi řada z nich líbí - samozřejmě polévky, pak ale třeba i velký výčet různých zálivek do salátů. Z toho, co jsem zatím měla možnost vyzkoušet, mi chutnalo snad všechno, takže velká spokojenost. Škoda jen že většina receptů nepatří mezi nejzdravější...

20.12.2015

Ze začátku mi Lovecraftovo vyprávění o hrůzách, které lze jen těžko popsat a o zapomenutých monstrech z dávnověků přišlo poněkud úsměvné. Postupem času jsem se ale do jeho stylu vyprávění dostala a začal mě opravdu bavit. Ne že bych knihu brala jako horor v pravém slova smyslu, ale je pravda, že Lovecraft v rámci svých příběhů atmosféru děsu rozhodně dokázal navodit. Ze všech povídek mě opravdu překvapila ta, po které je pojmenovaná celá kniha, totiž v horách šílenství. Jedná se o nadprůměrně zdařilé dílko, které překvapí realisticky vědeckým stylem vyprávění a opravdu hutnou atmosférou.

7 30.11.2015

Opravdu silné drama. Dopředu jsem úplně nečekala, že obsahuje dvě dějové linky, kdy se každá odehrává v jiném období. Jedna je notoricky známá z doby druhé světové války, druhá, která mě upoutala o poznání více, odehrávající se až po válce. Závěrečná a snad i osudovější Sophiina volba nemá ve světě literatury obdoby.

3 26.11.2015