Pražský hřbitov / Il Cimitero Di Praga

Vždy mne lákalo si něco přečíst od autora, který je tolik vychvalován. Sáhl jsem tedy po jeho novince. Z počátku jsem si ale říkal, tohle má být ten velký Eco? Primitivní věty, které obsahovaly tolik nenávisti a nesnášenlivosti. Asi bych knihu odložil, kdyby se jednalo o jiného autora s tím, že jen někdo dal průchod své xenofobii. U Eca jsem ale přistoupil na to, že účelovost tohoto postupu poznám časem (obavy mne ale neopustili). Dočetl jsem a jsem rád, že jsem knihu neodložil. Obsahuje totiž mnoho současných problémů. Konspirační teorie,kterými i dnes jsme obklopeni, je hlavní tematikou knihy. Kolik lidí stále věří na židovské spiknutí nebo na jiná ještě méně uvěřitelná. Přitom všechna jsou primitivní a hloupá, ale bohužel někdy se hodí i státním aparátům a někdy, co hůř, jsou na nich vyloženě postaveny...(05.05.2013)

Zajimavé konspirace méně složitější než v knize Foucaultovo kyvadlo. Škoda jen, že o Praze se moc nepsalo. Knihu jsem přečetl jedním dechem.(23.03.2013)

Pro mě příliš hodně historie a poliky. Být to moje první kniha od autora, už po jiné nesáhnu.(23.02.2013)

Ve výsledku se mi kniha celkem líbila, ale nebylo to snadné čtení(06.01.2013)

Poněkud těžkopádnější. Nicméně neskutečně obdivuju Eca, že si dal práci se studiem i těch nejmenších historických detailů než napsal tuhle bibli pro antisemity středně pokročilé.(15.11.2012)

Koukám, že reakce na tuto knihu jsou rozporuplné.Za sebe mohu pouze napsat, že se jedná o vynikající dílo na pomezí fikce a literatury faktu.Podrobně zpracovaná historie tzv. sionistických protokolů.Rozhodně jedna z nejlepších knih, kterou jsem za poslední dobu četl.(17.10.2012)

Historii lidstva jak je známo tvoří události, podmíněné těmi předchozími. Je formována všemožnými činy, zejména zainteresovaných osob, které na patřičné posty přivedla moc, náhoda, či jinak zavál vítr. Hlavní úlohu kromě těchto jednotlivců-mocnářů a to možná ještě větším podílem zde hrají vlády, náboženské řády a jiné organizace. Nahlížet do této "hry", jak se utváří naše "skutečná" historie, nám odkrývá tento Ecův "fiktivní" román.
Hlavní postavou románu je advokát-kapitán-opat, jehož vítr zavál na post, který mu otevřel dveře do "velkého světa". Jistá shoda okolností ho vrhla na pozici, kde může plně rozvinout své schopnosti...Dále už jde vše, ráz na ráz. Setkání s vlivnými lidmi, úkoly související s jeho posláním a postupné upevňování pozice na "trhu", někdy i proti jeho vůli. Kniha je sama o sobě deníkem, který je psán ve vzpomínkách právě touto osobou. Do děje také občas zasahuje vypravěč.
Složitost tohoto díla může být v tom, že autor staví na skutečných historických událostech a osobách s nimi spojených. Je na čtenáři, zda-li chce tyto souvislosti zkoumat do hloubky, nebo je bude pvažovat pouze jako kulisu příběhu. Pro některá jména a události si můžeme vypomoci například encyklopedií. Nepovažuji tento román za nezvládnutelný, nebo překombinovaný, jak jsem četl v některých recenzích, ale přesto doporučuji knihu spíše těm, kteří historii rádi zkoumají a nespokojí se pouze s běžným (jednoduchým) příběhem.
K samotné "smyšlence" románu snad jen, že nemusí jít pod nos leckterým zainteresovaným... A tady se hodí říct : "důsledek příčin".
Jedná se o propracovaný historický román, který splnil mé očekávání.
Pokud by měla kniha "signatury", uvedl bych zde: "komplot, revoluce, jezuité, zednáři, židé "(23.09.2012)

Kniha se mi příliš nelíbila a dočetla jsem ji vlastně z pouhého zvyku dočíst každou knížku až do konce.Zpočátku zajímavé a čtivé téma se zhruba v polovině mění v nudnou historickou přednášku.(19.09.2012)

Z počátku byl román zajímavý a čtivý, pak se ale začal měnit na přednášku z dějin Itálie 19. století a přiznávám se, že tohle zrovna není období, které by mě zajímalo. Knihu jsem nedočetla a ani to nemám v nejbližší době v úmyslu, je pro mne docela zklamáním.(30.08.2012)

Příjemné čtení, nenásilně poučné. Kniha se mi četla dobře, i když to pro mě nebyla kniha, která mě pohltí a musím číst, číst a číst, dokud nedočtu.Na druhou stranu jsem se ke knize ráda vracela a pomalu nasávala příběh této knihy.

Eco jako autor mě zaujal a Pražský hřbitov nebude mým posledním setkáním s tímto autorem. Za mě rozmezí mezi 3 a 4 hvězdičkami :)(05.08.2012)

Jméno růže sice nepřekonáno, ale i tak velmi působivé a ohromující dílo, ale je třeba obrnit se trpělivostí a pomalu, pomaličku vstřebávat - vydržet! Ono si vás to pak najde samo! Povinnost pro všechny Ecofily!(24.07.2012)

Poctivě přiznám - nedočetla jsem, takže nebudu hodnotit. Opravdu jsem se ale snažila, dávala jsem knížce 200 stránek, aby mě aspoň maličko, čímkoliv zaujala, ale nestalo se tak. Znechuceně jsem ji vrátila a radši si připomínala, jak skvělé bylo Jméno růže. Když vidím ty nápisy v knihkupectví: "Knížka zvolená čtenáři za bla bla bla!", tak nechápu, ale někdo ji asi zvolit musel, takže přijímám, že zjevně nejsem typ na podobné čtení a od knihy a možná i od Eca se zcela distancuju.(23.07.2012)

Román je konstruován jako vyprávění 3 osob - italského špiona ve službách francouzské tajné služby, který se živí odhalováním protivládních konspirací, které je v případě nutnosti ochoten sám zorganizovat a kvůli ztrátě své paměti si píše deník; italského duchovního, který bydlí ve stejném bytě, a také ztratil v nedávné době paměť, takže svými zápisy zasahuje do stejného deníku a vypravěče, který v případě chybějících nebo nejasných zápisů v deníku doplňuje dějovou linku. Mohlo by se zdát, že román působí trochu chaoticky, ale Ecovi se podařilo celý děj zkonstruovat tak, že se nemusíte bát toho, že se v něm budete ztrácet. Podle doslovu si náležitě užije knihu pouze čtenář, který dokáže nalézt a pochopit všechny Ecovy skryté narážky na převratné filozofické myšlenky. Přestože nemam univerzitní vzdělání ve středověké filozofii, literatuře, ani italské historii, tak jsem si četbu doopravdy užil, obzvláště od momentu, kdy zjistíte, že velká část příběhu je pravdivá (je lepší se to dozvědět po přečtení než před ním). Takže já můžu jenom vřele doporučit. Přestože ke konci se kniha může zdát trochu zdlouhavá a možná trochu postrádá výraznější ukončení příběhu, jako celek vás bude určitě bavit.(21.06.2012)

Četlo se to velice dobře. V dlouhých, spletených souvětích se očividně Eco vyžívá. Škoda jen, že po vyvrcholení a odhalení to na posledních stránkách ztratilo ten švih. Dočetla jsem to opravdu jen proto, že jsem musela.(18.06.2012)

Nemůžu si pomoci, ale Jméno růže byla výjimka. Tedy co se Ecových románů týče. I tam občas neznal míru, ale naštěstí se udržel a vyšlo to tak 50 na 50, co se rozložení příběh vs. historiografická obsese týče. Do každého dalšího románu je pak stále složitější se začíst. Eco nám chce říct vše, každý vyšťouraný detail, finesu, symbol, manýru. Až zapomíná, že píše beletrii. A pravidla beletrie prostě jsou jiná. Jistě, jsou zde geniální pasáže, ironie, atmosféra místa... Ale k čemu to všechno, když se od jedné věci skáče rychle k další, neexistuje možnost se začíst, sdílet prostor s hrdinou, celé je to spíše jako výukový program z dějin historie formou virtuální reality.(11.06.2012)

Poprvé když jsem četla knihu od Eca bylo to Jméno růže- výborná kniha. Ale s touto knihou jsem bojovala a to hodně, kniha mě nakonec porazila. Ze začátku jsem se bavila, kniha mě pohltila, ale pak jsem se najednou začala ztrácet. Třeba je to tím, že je mi teprve 21 let a třeba na to musím jakoby dospět,. Je totiž spousta knih, které překousnete nebo přečtete jedním dechem až ve vyšším věku. Zkusím tuto knihu přečíst za pár let znovu a uvidím.(19.05.2012)

Po všech těch chválách jsem se s nadšením začetla a... a možná mám jiné vnímání než všichni ti chvalozpěvci, ale s knížkou jsem fakt bojovala. A bojovala statečně a dobojovala se až do konce, ale bez nadšení(24.04.2012)

Trochu mi to připomíná pokus o Odyssea, myslím tím stavbou knihy, ale v tomto případě by to byl opravdu pouze pokus,hodně mi to připomíná Čapkovu pohádku O pejskovi a kočičce. Vrazíme tam tohle a teď ještě tohle... Moc se mi líbí nápad zakomponovat kresby různých autorů do příběhu a vlastně na tom příběh i stavět. Jinak mám pocit, že nic nového pod sluncem, fabulace skutečných postav s neskutečnými či částečně vymyšlenými, vše tady už bylo, jenom pod hlavičkou jiných autorů. Začátek skvělý. Kdyby kniha měla o 100 stran míň, byla bych nadšená.(22.04.2012)

Prokousával jsem se románem jak červotoč tvrdým dřevem, ale nakonec jsem to dal. Jenom nevím, jestli jsem si z knihy něco podstatného odnesl, uvidím časem jak si knihu budu pamatovat. Co jsem ale stačil pochytit: některé polopravdy / legendy jsou produktem lidí, kteří je vytvořili pro svoje vlastní účely... a pokud rezonují s názorem dalších, žijí si dál vlastním životem i po odhalení. A to v době rozmachu konspiračních teoriích může docela hodit...(10.04.2012)

Po přečtení Jména růže jsem se trošku bál, že nebudu zvládat stíhat autorovy myšlenky a vědomosti, které dokáže chrlit jednu za druhou. Nicméně Pražský hřbitov, velice barvitý příběh s úžasným cynickým humorem a s tak nehorázně zápornou hlavní postavou, mě nadchnul od první stránky. Děj je naprosto jednoduchý, ovšem vykreslený tolika informacemi, znalostmi, myšlenkami a neuvěřitelným množstvím postav, že čtenáře zaměstná na hodně dlouho a rozhodně to nejsou nudné chvíle. Pravda, orientovat se v neskutečném množství různých skupin lidí, společenství, lidských přesvědčení a vyznání (o kterých normální člověk v životě neslyšel), špionů, dvojitých špionů a pochybných individuí, dá člověku zabrat. Naštěstí autor důležité okamžiky poměrně jasně a záhy objasňuje a čtenář se v přehršli informací neutopí. Vlastně je to stále dokola to samé, i když v mnoha variacích, takže se čtenář může začít ke konci knihy lehce nudit (jako to bylo v mém případě). Nicméně poslední a vymodlené dobrodružství hlavního hrdiny již naznačuje, že se kniha chýlí k závěru, který je čtenáři odměnou, všechno do sebe pěkně zapadá, otevřený konec naprosto skvěle celý příběh finišuje. Jako perlička na závěr se jeví lehce rýpavá poznámka autora a jeho přehledná tabulka, kde celý děj knihy rekapituluje. A přiznejme si, že i když jsme dávali pozor, tabulka se hodí.
Kdo chce zkusit Eca, ale bojí se jeho charakteristické literární pověsti, tuto knihu doporučuji, neboť zde se autor projevuje jako přístupný i méně náročnému čtenáři. A právě tato skutečnost rozděluje čtenářstvo na dva tábory, kdy jedni tvrdí nejlepší Eco, druzí nejhorší.
V téměř osmdesáti napsat takovou knihu, kloubouk dolů! Já v tomto věku budu rád, když ji budu schopen vůbec přečíst...(07.04.2012)

Tak nevím no...
Eca mám ráda a na jméno Růže nebo Foucaltovo kyvadlo nedám dopustit, tady se mi ale nedařilo se začíst a vůbec jsem nebyla zvědavá, zda se děj posune někam dál nebo se stane hlavnímu hrdinovi. Bylo mi to celkem jedno.... Mám trochu pocit, že mistrovi dochází šťáva.(23.03.2012)

Vynikající. Ostatně jako všechno od mistra Eca.(09.03.2012)

Simoni je riadna sviňa. A Eco opäť raz nesklamal. Zo začiatku mi chvíľu trvalo kým som si zvykol na špecifický štýl písania, ale potom to už bola ako sa vraví "jízda". Aj keď sa príbeh odohráva v 19. storočí, hlavná myšlienka je nanajvýš aktuálna aj dnes - netreba veriť vždy všetkému čo sa tvári ako zaručene pravdivá informácia.(07.02.2012)

Radost číst, Eco si s tímto románem pekně vyhrál, ale posledních 100 sušších stránek už jsem četl jen abych to dočetl.(30.11.2011)

Pražský hřbitov je geniální kniha, brilantně napsaná, ale jak říkal překladatel Jiří Pelán, 'možná až příliš na vkus čtenáře.' Je to jako stůl plný vybraného jídla - kde je jídla tolik a je až tak chuťově bohaté, že člověk se začne zajídat, neschopen ocenit všechny nuance a časem se unaví - a nejradši by se od těch lanýžů a husích paštik a medových omáček vrátil k něčemu obyčejnému. Ale takové jsou téměř všechny Ecovy romány.
Zasazení románu do konce 19. století mi přišlo zajámavější než přechozí romány, ať už Ostrov včerejšího dne (16. století, období baroka) nebo Baudolino (12. stol., výpravy na východ). Příběh byl aktuálnější, zajímal se nejen o italské období risorgimenta a garibadldovskou revoluci, Prusko-Francouzskou válku a Dny Komuny, nebo Dreyfusovu aféru, ale krásně pospal 'zeitgeist' paranoidního 19. století ve svém neustálém podezřívání a vymýšlení si fiktivních nepřátel. Hlavním tématem je proto padělání dokumentů, ovlivňování veřejného mínění a hýbání historií ve svůj prospěch. Takové machinace jsou v naší současnosti velcie aktuální, ať už jde o americkou aféru s 'vymyšlením si' hrozby jadernch zbraní v Iránu, nebo pochybnosti o pravdě 11. září. Média vytváří umělý obraz skutečnosti, a ten je tak silný, že téměř není možné nebýt jim přesvědčen. To ukazuje i Eco ve svém románu. Historie je jen hra mocných - vše je účelové, vše je vykonstruované.
Možná je to jen můj pocit, ale Eco na stará kolena získal úžasný smysl pro humor, kterým je kniha prosycena. Eco má nad věcmi nadhled s povahou starého profesora je s úžasným vtipem glosuje. Stačí si přečíst úvod, kde hlavní hrdina kritizuje všechno kolem sebe - příliš vyměšující němce, do sebe zahleděné francouze, pederastické kněze, zrůdné židy atd.
Kolem a kolem mi Pražský hřbitov přišel jako nejlepší kniha poslední doby, v kontextu Ecových knih jí stavím na rovinu s 'Růží' a 'Kyvadlem'. Jak řekl Jiří Pelán, 'Eca nelze nečíst.' Doporučuju, abyste se tímto řídili ;)(08.11.2011)

V porovnání s ostatními Ecovými romány je to mírné zklamání. Eco pouze rozpracovává téma své přednášky o vzniku Protokolů sionských mudrců. Širší filozofické souvislosti, na které jsme u Eca zvyklí, zcela chybí, zůstávají pouze souvislosti historické. Spojení jednotlivých historických událostí do románu působí poněkud násilně.(02.11.2011)

Dlouho jsem se na tento šestý román Umberta Eca těšil a jak už to bývá, možná i proto mě trošku zklamal. Eco se drží tradice až dobového stylu psaní, vždy zasazeného do doby, o které pojednává (nyní druhá polovina 19. století). Tento styl mi vždy velmi vyhovoval, protože přidává na autentičnosti a je přirozenou součástí vyprávění. Stejně tak Eco využívá postav a událostí, které se skutečně staly. A to vše by mi bylo sympatické, pokud by to nebyl jen historicky celkem věrný "seznam" postav a událostí. Narážím na Ecův až příliš vědecký způsob psaní tohoto románu. Chybělo mi i jiné využití postav a hlavního hrdiny než "pouze" jako spojnice událostmi.
Jinak velmi osobitá a zajimavá kniha!!!!(19.10.2011)