angloumene
komentáře u knih
Čaroprávnost
Terry Pratchett
Pratchett je prostě mistr rozebírání těch nejmenších detailů ve chvíli, kdy paralelně graduje obrovský dějový zvrat, ke kterému směřuje celá kniha.
Tentokrát mě ale tehle autorský trik vůbec nedráždil. Možná právě naopak. S malým dítětem výrazně klesla moje tolerance dramatična a zdá se, že odlehčené, ale napínavé příběhy ze Zeměplochy jsou to pravé.
Karpatské hry
Miloslav Nevrlý
Krasná kniha, která čtenáři nepopisuje cestu, ale rovnou se s ním na cestu vydává. Ačkoliv mi kvůli malému prckovi v tuhle chvíli chybí autorem zmiňovaná možnost prostě se sebrat a vyrazit, kniha mě do hor alespoň pomyslně přenesla. Jediné co bych snad vytkla je gendrová jednoznačnost, která mě jakoždo dámského čtenáře občas vytrhla z jinak plynule plynoucího proudu slov.
Popeláři jedou
Peter Nieländer
Další podařená kniha z edice Už vím proč. Syna (dva a čtvrt) baví. Obrázky navazují na text, který nejen dává smysl, ale seznamuje děti se základní péčí o veřejné prostředí.
Krtkova dobrodružství
Eduard Petiška
Knihu propojuje krásné zpracování, jednotlivé příběhy se od sebe ale velmi liší.
První krtek a kalhotky - krásný příběh vhodný pro malé děti. Názorně ukazuje, kolik práce dá vyrobit jedny kalhoty a jak je pěkné si vzájemně pomáhat. 5*
Krtek a autíčko - zbytečně mravokárný (autíčka se nerozbíjí) a snový - záhadná oprava auta. Jinak docela fajn příběh o naplnění velkého přání. 4*.
Krtek ve městě - z mého pohledu pro (minimálně malé) děti nevhodný příběh. Zlí lidé staví město, zničí zvířátkům domov a ta mají strach. Následně dostanou papír s razítkem a začne se odehrávat až kafkovské drama. Depresivní, destruktivní ( nejen lidé les, ale i zvířátka ničí lidem auta) a s ponaučením, že v lese je nejlíp. 2*.
Gerda: Příběh malé velrybky
Adrián Macho
Bohužel, ale malá Gerda nás se synem (2 a čtvrt) uplně minula. Ilistrace je na knize jednoznačně to nejzajímavější. Text bohužel hrozně skáče a u velryby mi mluvit o máminých sukních nedává moc smysl. Kniha je zvláštně poskládaná, takže se jí nedá chronologicky listovat jinak, než ji celou rozložit. Čekala jsem výrazně víc.
Metoda RUŠ aneb Já to mám jinak
Karel Nejedlý
Metoda RUŠ aneb já to mám jinak a jinak to má i kniha samotná. Má velmi specifický styl - v podstatě jakoby s vámi autor skutečně seděl na terapii a postupně vysvětloval co a jak.
Dobrá zpráva je, že návod je funkční a pokud se čtenář rozhodne aktivně projít všechny postupy, skutečně se mu uleví.
Osobně je pro mě nevýhoda zdlouhavost celého procesu. I sám pan Nejedlý uvádí, že na sezení vše utíká výrazně rychleji. Tak uvidíme, možná se ještě dokopu k osobní konzultaci.
Nalepuj!
Toshihiko Karakida
Celá 'malá série kumon' mne opravdu nadchla. Nalepuj! jsem vybrala jako první sešit, na kterém budeme se synem (dva a čtvrt) pracovat.
Cvičení jsou zábavná a opravdu je (samozřejmě nedokonale, ale to není cíl) zvládne i takhle malé dítě. Začíná se u klasických samolepek, následují tvary, které rodiče vystřihnou a dítko namaže lepidlem a přilepí. Úlohy se postupně ztěžují - od vyplnění melounu kruhem až po čtyřdílné puzzle. Celá knížečka je koncipována jako pracovní sešit - stránky je buď možné otáčet a počítat s malinko obtížnější manipulací nebo jednotlivá cvičení prostě vytrhnout a pracovat na nich samostatně. Obvykle se sešitem trávíme kolem 15 minut, což odpovídá v průměru tak 2 cvičením. Syna lepení baví.
Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
Nízké hodnocení nejde na vrub autorově neschopnosti napsat satiristické dílo, ale je právě naopak způsobeno mou neschopností takové dílo strávit. A to doslova. Z Ignáciova realistického popisu mi bylo místy až fyzicky nevolno. Vykreslení mezilidských vztahů plných nepochopení, sebestřednosti a nesmyslného zápalu ve mě vyvolávalo převážně smutek. Spolčení hlupců prostě není kniha pro mě.
Kutálí se ze dvora
neznámý - neuveden
Jedna z nejzábavnějších knih pro prcka, co doma máme. Syna (aktuálně dva a čtvrt) baví snad všechna říkadla a ty kratší i úspěšně napodobuje. Rozhodně doporučuji všem (pra)rodičům, které láká aktivní čtení.
Procházka lesem
neznámý - neuveden
Kniha je z výtvarného hlediska moc pěkná. Les je vykreslen realisticky a změny za vyklápěcími okénky jsou docela dobře zpracované (nejvíc se mi líbí srovnání podzimního a jarního stromu). Co mě ale zklamalo je to prozkoumávání konečky prstů - na každé stránce je jednoduchá vlnka bez návaznosti na cokoliv dalšího, co se v knize děje. Syn (2 a čtvrt) si knihu se zájmem prohlédl.
O odvážném autíčku
Jiří Žáček
Odvážné autíčko mě baví hodně a syna (2 a1/4) naštěstí taky. Příběh je víc než super, čtení básniček člověka vyloženě baví. Grafické zpracování nám také vyhovuje - na jednotlivých stránkách se toho děje překvapivě hodně, obraz vychází z textu, kolážové zpracování je zajímavé a (konečně taky jednou!) není zbytečně infantilní.
Ku-ku! Jen po mně vztáhněte ruku.
Josef Lada
Větší klasika to ani být nemůže - Ladovské obrázky, tradiční české říkanky ... U syna obstála i v konkurenci moderních knih. Kolem dvou let dokola opakoval "šiju,šiju".
Objevujeme svět! Les
Nathalie Choux
Zhruba v roce, kdy syn knihu dostal, příliš neoslovila. Nejvíc ho bavila asi tak v 1,5-2 letech, kdy už chápal, co je na jednotlivých strankách zobrazeno a mohli jsme si o tom povídat. Pro trochu šikovnější ruce je super i tvrdší papír s kterým se pak snadno hýbe a tak snadno se nezničí.
Hasičské auto - Pomocníci na kolech
kolektiv autorů
Líbí se mi, že kniha zároveň obsahuje hasičské autíčko, takže je to vlastně dva v jednom. Jenom škoda, že nejde uplně snadno vytáhnout, takže si syn s knihou nemůže hrát samostatně. Mosty vytvořené z některých stránek i obsah samotný jsou fajn, ale mám obavu, že prcka trochu mate, že má knihu používat jako hračku.
Uvidíme, jestli si hasiče neoblíbí, až trochu povyroste (aktuálně dva a čtvrt).
Obyvatelé lesa - Svět zvířat
neznámý - neuveden
Super knížka pro nejmenší. Začali jsme prohlížet tak ve třičtvrtě roce a vydržela jako oblíbená cca do dvou let. Syn se podle ní naučil poznávat spoustu zvířat.
Mám tě moc rád po celý rok
Sam McBratney
Krásná kniha, která mi hned padla do oka. Bohužel ne mému 2 a čtvrt roku starému synovi. Ani jsme si jí spolu neprohlédli celou. Zřejmě se mu nelíbí kresba a nebo je na něj lidský příběh přenesený do zaječího světa příliš abstraktní.
Knize dám ještě šanci jako čtení na dobrou noc, až se prcek přesune do velké postele a budeme knihami listovat společně.
Lví král
Walt Disney
V dětství patřil Lví král mezi mé oblíbené. Knihu jsem si tedy ponechala a teď poprvé zkusila přečíst synovi.
Oceňuji pěkný obrázkový doprovod a že na sebe i přes minimum textu děj poměrně dobře navazuje.
Knihu ale zatím uložím do knihovny - dějově odpovídá Shakespearovskému dramatu, což je na mého dvouleťáka přeci jen trochu moc. Vytáhnu ji zase, až bude ve vhodnějším věku (alespoň 6+).
Objavte v sebe dobrého rodiča
Becky Kennedy
Četla jsem v aj, takže mohu hodnotit hlavně obsah. Knížka stojí na pravidle 'dobráctví', které se skrývá v každém z nás. V histerickém rodiči, stejně jako odmlouvajícím dítěti. Prvním krokem je si tuto skutečnost uvědomit. Dalším, pokusit se skrz tento fakt změnit své chování a tak změnit i chování dítěte. Slibuje autorka, že to bude snadná cesta? Neslibuje. Místo toho nabízí řadu srozumitelných návodů, jak chápat a jak se vypořádat s řadou krizových rodičovských situací.
Osobně je mi velmi blízký přístup balancování vstřícného přístupu k sobě jakožto rodiči, a i k mému dítěti jakožto malé, ale jinak kompletní lidské bytosti.
Knize by prospělo oddělit obecný úvod - platný pro všechny, od zbytku kapitol s konkrétními problémy. Jinak mohu doporučit každému rodiči, který hledá způsob, jak si uchovat vůdčí roli a zároveň respektovat své dítě.
Káťa a Škubánek
Josef Lamka
Jedna z mála poděděných pohádek, které se synem (2 a čtvrt) necháme v naší stálé knihovničce. Vtipné příběhy, co mají spád. Před spaním jsou možná až trochu moc akční ale co už.
Péťa povídá ve větách
Marta Galewska-Kustra
Tak tady jsem snad ještě víc nadšená, než u Péťa říká první slova. Líbí se mi zpracování běžného dne - hlavními hrdiny jsou normální děti a jejich příbuzní v každodenních interakcích. Prostředí není nijak stylizované, venku je tma nebo zamračeno - prostě běžná zima, jak ji známe.
Z děje se mi líbí hlavně barevná auta (přesně jsem si říkala, jestli syna naučit barvy, tak jedině přes auta) a návštěva paní doktroky.
Syna (2 a čtvrt) kniha velmi baví, zvládá se mnou i odpovídat na 'kvízové' otázky.