Spolčení hlupců

Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě m...celý text

Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci...

Necenzurované vydání. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/20_/2012/spolceni-hlupcu-GM4-2012.jpg 4.2588
Originální název:

A Confederacy of Dunces (1980)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (101)

Přidat komentář
Caa
16. února

"Když se na světě objeví opravdový génius, pozná se podle toho znamení, že se všichni hlupci proti němu spolčí."

misantroop
01. února

Ignácius Reilly jako intelektuální katastrofa a jeho nemotorná dobrodružství.

Iljaajli
31. ledna

Občas to bylo zábavné, ale rozhodně jsem neumíral smíchy. Nějak nedokážu vysledovat, co stálo za ten zrod kultu.

Isew
23. lednaodpad!

Tohle nedávám. Tolik zbytečných slov, tolik balastu okolo. Ne, vážně ne. Pokud tohle dostalo Pulitzerovu cenu, tak tahle cena pro mě ztratila jakoukoli vypovídací hodnotu.

ArwenAragorn
05. ledna

Tento humor mě příliš neoslovil

jamesek007
31.12.2016

geniální počin. ignáciova postava vstřebala většinu vlastností mého nejbližšího příbuzenstva.
"...mohla bys mě vozit autem a já bych noviny vyhazoval zadním oknem" silně připomíná přístup mého prvorozeného k pracovnímu procesu ))
panu kořánovi se hluboce klaním za připomenutí slov z hloubky minulého století ).

kristyna.b
26.11.2016

Velmi těžko se mi to četlo, kniha nijak zvlášť nezaujala od začátku až do konce, ale možná ještě nejsem dostatečně zralá na tento druh literatury. Celá kniha je zvláštně napsaná, ten děj a humor. Bylo to zajímavé, ale mě to nic neříkalo.

Vilas1979
03.11.2016

Knihu Spolčení hlupců jsem se pokoušel číst kdysi před lety a nedočetl. Tehdy to pro mne bylo příliš náročné čtivo, rozhodl jsem se však dát jí ještě jednu šanci. Hlavní hrdina Ignácius Reilly je... no, zkrátka na pěst. Ten člověk je naprosto neuvěřitelný, takže jsem se velice podivil, když jsem se v komentářích dočetl, že s někým takovým se lidé setkávají docela často, což je poměrně zvláštní, protože já jsem ještě žádného Ignácia Reillyho nepotkal, možná se jen dobře maskují. Spolčení hlupců je humorná kniha a Ignácius je zcela jistě záměrně přehnaná postava, přesto jsem se neubránil myšlenkám, co je ten člověk vlastně zač. Jako největší hlupák mezi jinými hlupáky mi moc nepřipadal, jevil se mi spíše jako vyšinutý blázen se sociopatickými rysy. V kontrastu s jeho zápornými vlastnostmi a nechutným chováním je však jeho rozkošná vzletná mluva, která mne zpočátku velmi bavila, některé dialogy, hlavně ty s matkou, jsou prostě kouzelné. Ostatní dějové linie bohužel tak zábavné nejsou, byť jsou okořeněné jadrným dialektem neworleanských spodních vrstev. Postupně se stala úmornou i hlavní linie s Ignáciem, poslední třetinu knihy jsem spíše protrpěl a měl jsem co dělat, abych ji vůbec dočetl. Pochvalu zcela jistě zaslouží překlad, ten je mimořádně vydařený. Celkově hodnotím třemi hvězdičkami.

Rizek75
26.10.2016

Tak toto nemělo chybu. "přihlouplý" Ignácius, "vychytralá" matka, problémy každodenního života, ale vše ve vtipném podání, místy hraničící až s bizarností. Zvláštní styl, ale čtivý.

iva23
12.09.2016

Vyplatí se přečíst už pro ten výborný překlad - krásný jazyk a bohatý slovník českých slov, který je zde použit. Výrazy jako "ňoučata" "vrah rodinných tradic" a "somrák" mě budou rozesmávat ještě dlouho.

martunka
11.09.2016

Opravdu zajímavá kniha. Musím uznat, že je hodně originální. Je to něco úplnĕ jiného než jsem zatím četla.

lord.blackthorn
29.08.2016

Velmi groteskní a karikaturická, až člověk chvílemi nevěří. Ale psáno tak, že nakonec věří.

IvkaK
02.08.2016

Ze začátku jsem měla pocit, že je toho na mne moc. Postavy se zdály být neskutečné. Je ale třeba vytrvat. Poté do sebe začne vše zapadat a kniha Vás ve skvělém tempu dovede až do finále.

FANGI
26.07.2016

Skoro jsem ji nedočetla. Chápu, že autor spáchal sebevraždu. Je prostě praštěná...

Walden63
04.07.2016

Tato kniha je stravitelná pro určité lidi. Je potřeba zahodit vše, co od knihy nebo románu čekáte!
Pokud nebudete nic očekávat a nebudete ovlivněni komentáři jiných, pak tato kniha je relax, oddech, kde se nic neděje, ale přesto se tam děje tolik, že rozum zůstává stát, nad autorovou genialitou, jeho stylem psaní, jeho vykreslením místa, atmosféry a postav. Je to poklad v knihovně!
A potom přichází i ten spontánní smích, při čtení některých kapitol, kdy člověk nečeká nic a najednou je zahlcen tou satirou a chtě-nechtě, vypukne v smích!!!!! :-))))))

JakubFiala
30.06.2016

Geniální kniha a geniální překlad J.Kořána. Popisovat nemá žádnou cenu, nutno přečíst :-)

Sparkling
20.05.2016

Neumím hodnotit humoristické knihy, ale tohle je poklad. Aj-vaj, ať žijí mongoloidní degeneráti!

Koza3
17.05.2016

Knihu mi doporučila kamarádka, že prej je to strašná sranda. Tak jsem se do toho pustil. Po několika desítkách stran jsem si říkal "Co to je za idiota"? Okamžitě se mi vyjevil Rimmer z Červeného trpaslíka v díle Polymorf s mottem „Mutanti ven!“. Občas jsem v Praze chodíval na nějaké přednášky, kde se debatovalo o všem možném. Velice často se tam v publiku objevoval takový postarší pán, který kladl neskutečně komplikované otázky, které se často opíraly o Platóna, ekonomickou krizi a surrealismus. Byl to zřejmě profesor s dvaceti tituly, ale bavit se s ním nedalo. Zkombinujte Rimmera vysátého polymorfem a tohoto profesorského kreténa a dostanete Ignácia Reilleho. Hrdinu, který je natolik na přesdržku, že Vám zhruba v půlce knihy zkazí chuť na další čtení. Pokud to ale přejdete, čeká Vás nádherná zápletka ze zkaženého New Orleansu, která se nebojí nahoty, drog ani rasismu. Zajímavé čtivo.
V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha od autora mladšího 30 let", protože knihu autor napsal na vojně, někdy v osmadvaceti, leč nikdy nevyšla za jeho života. Spáchal sebevraždu právě kvůli nezájmu vydavatelů. Jeho matka ji vydala o několik let později, kdy už na to byl svět připraven a přivítal nadčasový příběh a odměnil jej posmrtnou Pulitzerovou cenou. Čest Toolově památce.

LordSnape
12.05.2016

Ne, tohle se fakt nedalo ani dočíst. Nemám rád ten pocit, když se ke knížce nerad vracím a prakticky jen čekám, co se stane, aby mi to nepřipadalo jako ztráta času na úkor těch dobrých knih, které na mé přečtení ještě čekají. A už vůbec nemám rád, když je hlavní postava černobíle vykreslená. Na každém záporákovi by se dalo najít něco - cokoliv pozitivního, ale na Ignáciovi už ne. Nepamatuji si, že by mě někdy tak moc literární postava srala a přál jsem jí smrt a mučení v plamenech pekelných. Vlastně ano, je to Holden z další přeceňované "klasiky" Kdo chytá v žitě. Nedá se to číst a už vůbec to není nijak geniální. Satira to jistě je, ale už vůbec ne vtipná. Nedivím se, že Toole spáchal kvůli takovému textu sebevraždu...

Maodongwan
10.04.2016

Jedinečná postava na literárnej scéne, satira a mesto New Orleans tak, ako si ho Toole pamatal. Môžeme hovoriť o neobyčajnom šťastí, že aj napriek dlhoročnému odmietaniu bolo Spolčení hlupců nakoniec vydané.

Nedokážem knihu zaradiť ku žiadnej inej, je to skvost s vyhraneným štýlom a nekonečnou smiešnosťou.

Vercik
03.04.2016

Super kniha. Byla chvíle, kdy jsme se dost nasmála, někdy zase ne, ale určitě tuto knihu doporučuji všem, kteří se chtějí pobavit a zjistit, že nějakého toho "svého" Ignáciuse Reillyho jistě někdy v životě potkali :D

Magnovak
27.03.2016odpad!

Tohle prostě nedám. Bude to zřejmě první kniha v mém životě, kterou nejspíš nikdy nedočtu. Končím zhruba po 200 stránkách, kdy se poslední tři dny mučím a nutím knihu číst, přečtu odstavec a znechuceně odkládám. Nezasmála jsem se ani jednou, absolutně nechápu, co se tím autor snaží říct. Spousta rádoby filozofických žvástů, ale veškerá myšlenka žádná. Vše mi přijde splácané páté přes deváté. Asi jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Zřejmě je můj duch příliš chud a sláb, aby odhalil genialitu tohoto veledíla, nebo mi chybí nějaký chromozom...

No a nebo mám něco se záklopkou, těžko říct...

ElenRiannon
20.03.2016

Ignácius je naprosto boží postava. Místy jsem se smála nahlas. :)

Plútarchos
18.03.2016

Toto satirické dílo je skutečně pozoruhodné svým humorem a svými postavičkami - Ignácius J. Railly, jeho matka Irena, Myrna Minkoffová, Gus Levy, Angelo Mancuzo a další. Na můj vkus však až příliš přehnaná karikatura a navíc docela dlouhá (s humorem je to jako s kořením). Každopádně jsem se nahlas nezasmál (to jsem ale suchar, co?), i když si o sobě myslím, že mám smysl pro humor. Nejvíce jsem kvitoval Ignáciův filosofický světonázor, jeho snahu o kultivaci politiky, teologie a geometrie, Boëthiovu 'Filosofie utěšitelka', jeho světonázorový souboj na dálku s Myrnou. Nejoblíbenější postavou však pro mě je Burma Jones! A samozřejmě Ignáciovy lamentace na Štěstěnu: "Ach Štěstěno, ty zvrhlá nevěstko!" a na své podlomené zdraví a záklopku... Možná by si kniha zasloužila i 4 hvězdičky, ale dneska ji přiřadím do stejného ranku jako Ryanovu "Jak jsem vyhrál válku"... Holt, nemám ten správný vkus a smysl pro morálku a geometrii!

Libunkaa
09.03.2016

Knihu jsem četla třikrát, protože mě vždycky poaví. Je to prostě ze života.

humberto
07.03.2016

Podle obálky jsem si myslela, že to je spolčení hlupců proti jednomu, který hlupcem není. Ale ne, tato kniha je prostě o tom, že nikdo není špatný ani dobrý, jen jsou všichni hrozní hlupáci.

misan69
19.01.2016

Pobavila jsem se

lugh
21.12.2015

Drahý Ignácie
Stále častěji nabývám pocitu, že Tě potkávám kamkoli se hnu a podívám. Na úřadech, v politice a mnohokrát v jsme se potkali během mého života osobně. Někdy mám pocit, že pracuji v Levyho kalhotách. Nehledě k tomu, že se mou oblíbenou pochutinou na dlouhou dobu stal párek v rohlíku!
Knihu jsem poprvé četl asi v 16-ti letech a poté ještě mnohokrát. Vždy když mám splín utíkám k ní. Pokaždé mi zvedne náladu a poopraví můj světonázor, vždy se směji znovu a znovu až mi pylorická záklopka rezonuje.

Kapis
26.11.2015

Ach, Štěstěno, zlomyslná kokoto!

Na téhle knize jsem si potvrdil pravdivost teorie jak zásadní je věk, ve kterém se kniha čte.

Když jsem ji četl jako náctiletý klučina, tak jsem se u toho strašně nasmál, ale spíš těm jednodušším vtípkům a žádné další vrstvy jsem pod tím nezaznamenal.

Když jsem se k ní dostal podruhé, někdy v sedmadvaceti, tak mě, jako pracujícího, ten Ignácius tak sral a celý ten humor mi přišel tak debilně infatilní, že jsem to vůbec nedočetl.

A když jsem knihu začal číst v šestatřiceti, už déle pracujícímu byl Ignácius schopen furt zvednout tlak, ale užíval jsem si už spíše vytříbený styl psaní, slovní obraty, úžasnou atmosféru a veškeré příhody hlavního gargantuovského hrdiny. Zahlédl jsem už také rovinu sociální a rasovou, kdy J.K.Toole popisem událostí líčí také poměry v Americe 50.-60. let. A dnešním apoštolům a zvěstovatelům legend o svobodné zemi plné možností, kde si jsou lidé rovni, by se asi toto úplně nezamlouvalo. Většina lidí bez práce, když už nějakou práci mají, tak málokdo je tak šťastný, aby měl zdravotní pojištění, nemocenskou, dovolenou, či jiné, u nás v té době standardní, výhody. Černoši dostávají, když už, tak vůbec tu nejhorší a nejhůře placenou práci, běloši jim říkají negr, asfalt, dehet a negativ, což bylo vtipné a zajímalo by mě novější vydání, jestli to tam zůstalo jako otisk doby. Neblahá doba McCarthismu, honu na čarodějnice, kdy se bez, či na základě vykonstruovaných, důkazů zavírali nevinní a šířil se umělý strach mezi obyvatelstvem, pak vtiskuje knize další rozměr. Naši zběsilí a hysteričtí zidealizovaní komunistobijci by se měli chvíli zastavit, popřemýšlet a uvědomit si, že praktiky a způsoby FBI se nijak výjimečně nelišily od těch KGB, i když u nás to bylo rozhodně horší.

Kniha je nadýchaná jako Svěženka Dr. Nuta, vtipná a inteligentní, až se mi, v souladu s moji pyrolickou záklopkou, s ní nechtělo vůbec končit a užíval jsem si každou stránku. Ignácius i ostatní postavy jsou jasnými karikaturami s dostatečnou charakterovou hloubkou a propletenec jejich bláznivých příhod s úžasným happy-endem téměř pro všechny je tak dynamický, že se tají dech. Nejnesympatičtější postavy byly rozhodně p. Leeová a slečna Annie, kdy aspoň u té první čtenář s trochou testosteronu cítí za výsledek jejího konání zadostiučinění.

Celkově nadčasová, úžasná a inspirující kniha. Škoda, že autor už pokračování nikdy nenapíše, mohla být ještě sranda.

zazvorek
20.11.2015

Vážení mongoloidi,
smekněte před autorem, který projevil takovou dávku vkusu a smyslu pro teologii a geometrii, že se vám při čtení téhle krasojízdy rozdivočí pylorická záklopka. A kdo se ani jednou nezasměje, ten je pižmová opice.


Autor a jeho další knihy

John Kennedy Toole

John Kennedy Toole

americká, 1937 - 1969

Podobné knihy

Štítky

humor Pulitzerova cena satira

Uživatelé mají knihu

v Přečtených811x
v Právě čtených29x
v Knihotéce323x
v Doporučených112x
v Chystám se číst355x
v Chci si koupit38x