andrii24 komentáře u knih

Hroty mají pyramidy, stejně tak i lidský rod. Honosí se, zaštiťují egy, ale přesto se ptám, moudří pod modří, jsou na světě tací, jen se slunnými, bez vlastností, která utvrzují nezbytný vpád bytí, pod hrobové "peřiny?"

58 01.04.2024

Být ničí(m). Ničit jej. Už ne. Budou (se) bít. Srdce(m) cídit. Budovat cit. Mimo chladné dlažby. Karavanu charakterů, synů sinavé ražby.

57 22.03.2024

Všem Arésům světa, co podali arsenu intelektu v rozkvětu. Stoupá skrz sivé mraky, ta hrdě postavená věta. Zanesen na Olymp Olympů. Jeden silný charakterový akt, rétorický zásah. Proti lítému rozlití zla.

Prapory polní i volány salonní. Na oji spolu vlají. Polibky ojíněné májem i karmínem. Amor ale, nikoliv s Arésem, jen s Amorem tvoří rýmy.

57 03.03.2024

Víkend muže ve vínových holínkách, ve výkonu umírněnosti. Muže ve výklenku dějinného toku, kterého zmůže, raní východ červánků. Už neuslyší volání, neuvidí volány za obzorem vln.

Etablovaný před tabulí stál. O pannu Thálii za oponou, která je tu pro každý divácký sál. Klasa v emoci, když se mění jeho vlas(t). Látka na téma, která trému nemívá: "Láska, hrdě zpěvná, pevná v nás."

56 09.02.2024

V lucernách stínadel. Nokturno citadel. Dvoří se. Fanfárám, proudům srdce. Orfický Mefisto quasimodovské tváře, kterou kryje magická škraboška z lastur, ne však na duši dvojího citu škrábance. Člověka fauny bloudivé. Ve studni osamění. V říši opon. Drákulovský vikomt v havraních rukavicích. Žije romancí gondol. Sténá, když padá blednoucí paprsek do loken. Kamenný prach zatíží. Zastudí, navždy. Její pohádkovou pleť. Pietou.

61 03.02.2024

Zatekla do duší. Rozvodněná. Zařekla se. Vtáhla do proudu osudí otupené utopené, "neotužilce bytí." Jantarová pára, která z ní utíká do ovzduší. Ve svých splývavých (p)ramenech, kadeřích nese zanesené časy, bažinné řasy, které omotaly tamní nářeky nábřeží. Temné.

Naladit se na klam. Vykouzlit iluzi toho jména, a pak jí dostát v realitě, skutečností vztahů, v níž figuruje ona původní, prve zamýšlená pointa. To je vskutku ta pravá filipika valčíku slov a činů Prášilových gentlemanů, Amorova melodika.

66 07.01.2024

Hlasité lásky, vrásky. Trasy módemana ve fraku. Všechny stránky znělé "vatry," barvy ohnivého melodika. V módu procítěné uhlazenosti, charismaticky planoucí vzlykavosti. Magie chlapáckého témbru, sametového "vyprávěcího" barytonu, jenž si střihl i trnoví. Vytáhl sinavý cíp z mokasín.

... přitahují komůrky. Jen štiplavé, sychravé plamínky. Trpký, prázdný stav. Švestkový nach, a pak už je(n) tma. Polámané plaňky. Pád pláňky. Pod stínidla zlomyslné pohádky. Zdobné košilky do proutí mžitek. Zpod jabloňového oparu po proudu zrádných, rozštěpených světel. Klamný, plavý zápal uhasíná v popel.

73 09.12.2023

Vydá-li se. Líhat, bohatě střídat. Mizí lůzy. Blýskne se coby lehká múza. Pod nákladnými lustry, honosnými baldachýny. Hladí, hlídá si, hltá sametové měšce pod zdobnými kabátci, aby mohla lahodit jen jedinému /pří/stavu. Ale i ten nejslunečnější, když povolání zavelí, zahalí mlhy. Soukromý ostrůvek lásky zmaří dálky války. Život zasype tón slánky. Slzavým krokem dolů schod. Obtěžkána jen jedinou hojivou náručí.

63 06.12.2023

Ó, pohleď, co proved.´ Jak stíní, siný. Jeho tělo, mysl zatíží. Mefistofelovské. Šeptající podlé jáství, které houpe gondolami. Šibeniční loutkář vede si. Očerňuje. Bazíruje na nitkách temnoty. Kypří falzy realitu druhých. Slovy, rétor jehel tká, smilstvo fata morgán. Rubínový rubáš apokalypsy.

64 17.11.2023

Útraty jara za sny, v austenovských stáncích. Za rajské karty, které vynáší. Faustovské šálky rozpustného štěstí. Na kolotoči žití. Vír atrakcí obrací pózy, v pozlátko varietní. Madam Miláčka. Neustále ve frontě na iluzi.

55 14.11.2023

Tu mají na vestě. Rozkmotřenci. Tak rychle stříhejte skalpy do koflíků, než vás skálopevně chytne, učit bude svět fraků.

63 04.10.2023

Vyléčí, meditativní krajinky, medové rezidentky z malinové chaloupky, co bodá člověka, kvůli člověku?

Krasopisné doteky, hrdliččina slova nesou listy léta, až najednou dojde náplň na další řádek, ale neodepisuj ten cit, i když si našel jiného adresáta. Stále stojí za to, ho číst. Do konce. P. S. Po sychravé próze let, rozepíšou se samy (s)loky básně, větvící se v zalepené medové obálce.

Ležérní i austenovské rozmarýnky, cukřenky, které se neroz(u)tekly. Zachumlané, ženským plédem, do malebných objetí. Světa jarních beránků, letních vánků, podzimních draků, zimních ornamentů. Čajové Růženky, které se drží své citové kresby. Udržují myšlenku světla, i přes černé hodinky.

78 26.08.2023

Dráhy a břehy, podstatné podstavce drahé slečny s tulipány a pralinkami, k níž přistoupil, u které vílí Amor "zakročil." "Do hodiny" vykouzlil bytost éterické povahy, motýlkovských šatů, sněhurkovských vlasů, mléčné pleti, s červenkovými úsměvy.

Čtenáři - rybáři, navnaď se. Usedni v revíru, kudy teče osobitá řeka. Ponoř se do mých vod. Chyť si na splávek. Úsměvné vlnky do sítěk. Vylov si. Renomovaný. Rovný, nejen v saku. Život.

61 27.07.2023