andrii24 komentáře u knih
Dráhy a břehy, podstatné podstavce drahé slečny s tulipány a pralinkami, k níž přistoupil, u které vílí Amor "zakročil." "Do hodiny" vykouzlil bytost éterické povahy, motýlkovských šatů, sněhurkovských vlasů, mléčné pleti, s červenkovými úsměvy.
Čtenáři - rybáři, navnaď se. Usedni v revíru, kudy teče osobitá řeka. Ponoř se do mých vod. Chyť si na splávek. Úsměvné vlnky do sítěk. Vylov si. Renomovaný. Rovný, nejen v saku. Život.
(SPOILER) Krasosmutnění ruměnců pod prachovkou salonní oddanosti. Livrej = roucho, všechno. Komorní bytí. V klopě šero. Tam není žádné místo pro vonný šeřík.
(SPOILER) Zasněžená, poslední adresa obejmula spánek obřadných milenců. Svíčky planou, vysněnému citu myrtu podávají. Zalíbení aristokratických rukaviček má odteď nebeské požehnání, když na "jejich" zemi vládne, železné dekorum leží. Vlaje hermelín ebenový.
(SPOILER) Až se přecedí přes s(m)ítka, všechna ta natržená, roztržená srdce se spojí s tím, kdo o ně stál, pro ně vstal. V dobrém i zlém. Přes kličky, /do/padnou svatební mašličky. Emoční rolničky. Mandlové koláčky k medovému čaji. Ruměnky pod slaměnkovými kloboučky gentlemanům s empatií. Spolu nasytí ten lidsky nezastupitelný třpyt rajské mety. Páj manželství.
Když vlast nasadila králi králů korunu, naruby. Trny do hlavy. Sesadila jej do podzámčí, daleko, daleko, za brány úsměvů.
Veršotepec moravský, který má pod kloboukem. "Samorosty." Jean Rochefort s havraními prameny. S citem pro sklepní gag. Lyrik s půllitrem. Neztrácí čas s výkopem. Nestrádá. V šenku eg nás všech, tam se toho leccos nastřádá...
Stíní jí pyramida chamtivých. Nedopadne, padne. Kleopatřino El Dorado, Atlantida ve zlatém. Sošná figura zataví své útroby. Kouzelná flétna Amorových sonát se protne s fugou Morany. A zůstane jen oslnivý, nedostižný opiát v sítích poddolovaných, vzdalujících se komnat. Privilegovaná legenda mytické, nejmagičtější země. Karavana zamotaných sarkofágů, zavátých porcí prachu, písky času. Kulisy siluet. Magnetizující, smaragdové podnebí aromatického, ebenového kontinentu.
... ztraceni. Mezi venkovskými stěnami. Všední dny zanechali. V závětří měst. Lapeni do koloritu líného času stavení. Dvoření se půdě, zeleni. Na dvorcích, zápraží. Nejen letní hosté. Při pikniku. Bytí na čerstvém vzduchu. Volná pole, poezie působnosti.
Zaklíněný, zprvu v líném, soudném letním dni. Spolu s ním, ale žádná komisní, jeho osobní klenot. V klání nažehlených obleků. Proti klanu lítého stylu, v týlu konání "přátel žehu."
Černé královny, semišové kabátky zeleně, se usadily do chlopní. Guru fauny. Chopí se opí glorioly, gró země. Píle, síla, vůle. Proti tlupám nenechavých tlap. Klopí klopy se zlem, až jednou stinná silueta, fantom bez regulí tiše k hrdlu přistoupí...
... bez známek nepřízně přízně, nižších vrstev. Salonky laskonkových person ukládají k ledu oči svědků kratochvilných her. Nešidí pavučiny starých časů. Když přijde na to, goticky se ohradí, červánkovým vějířem.
Gentleman se zlatou kšticí. Ford/lord mezi herci. Narozen ve znamení krále zvířat, v letním slunci. Na lince reminiscencí romantik na Ikarových křídlech. Hledač, rozkrývač všech /zá/bran, t. č. u Otce Ameriky. Noe s vervou, bez vertiga, když vítr, vlny "přejedou" přes bytí. Relativně Vše je ztraceno. Salonní šarmér. Průvodce v apelu za aparát hodnot. Nepřeberná studnice, shluk chytrosti a poctivosti, který nikdy nepodrazí, nesundá svůj intelekt.
Mají sevřená hrdla, když lijí olova... "Sophiina volba" v čase svíček, loučí a cukroví. Zástava všech. Zatmění srdcí.
(SPOILER) Kdo dráždí, provokuje? Rozprašuje červený jed na shodné počáteční iniciály jmen? Identický fantom. Rafinovaný rakvičkář. Hodně se "rozepisuje." Arbitr Bible Černé. Amen.
(SPOILER) Poutníci od spálených stolů, vypleněných stodol, pošlapaných plotů, co nosí topánky něhy kalnou samotou, krajinou kolíbající bol. Za to si "vyslouží." Sněženka z doliny, andělské spřežení, postavení na nebi. On, magický na zemi. Věčný polibek mraků černých vloček, temných věží. Polibek, který zastudí, rozesmutní.
Po očku. Bonmoty, které seknou. Po duši člověčí.
Zanechal po sobě sirný gen, kterým neguje člověka. Zemřelo nebe. V ohni plápolá. Mysl unáší jediný možný ortel.
Rozezvučí srdce niv afrických, i to vaše. Ten v(d)ěčný cit, kdy, při němž si tleská. Lidská ruka a její velká, zlatá tlapka, která se spojit musí, a proto ji ta člověčí pomalu učí, otisknout se do míst původní stopy, která je jí vlastní. Svůj k svému. A vidět tak zblízka, kontakt scenérie kořenů.
Umí jít po pláních westernových. Jako vůdčí typ. Chutně se zajíst do špaget. Zajít si pro ni, cestou sypat koření dálek po Madisonských mostech. Zaklínit vykolejené motivy sanfranciských ulic. Místy se rozehrát. Mysticky. Mistrně. Stvořitel drsné ráže, držitel COOL šarže. "Tuláctví" sedmého umění. Věrný to Cli(e)nt.