Vlastimil Hála životopis

česká, 1951

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Po maturitě na Gymnáziu J. Keplera v Praze (1969) absolvoval (1969–73) studium filozofie na FF UK. V r. 1978 získal titul PhDr. (dizertace Kantova praktická filosofie). V l. 1975–81 působil ve FÚ ČSAV, nejdříve v bibliograficko-dokumentačním oddělení, od r. 1978 jako vědecký aspirant. Po zostření ideologicko-politických požadavků na mladé vědecké pracovníky nemohl být jako bezpartijní v ústavu zaměstnán a v l. 1982–90 (do rozhodnutí rehabilitační komise) pracoval ve vědecko-výzkumném oddělení Státní (dnes Národní) knihovny ČR. Tehdy také obhájil kandidátskou práci Pojetí pravdy a objektivity u B. Bolzana a některé jeho problémové a historické souvislosti. Od r. 1990 je zaměstnán ve FÚ AV ČR.

Východiskem H. filozofického zájmu byla Kantova filozofie, zejména jeho etika. Jeho původně spíše historické zaměření filozofických interpretací se postupně modifikovalo v zájem o obecnější problémy, jež Kantovo myšlenkové dědictví zanechalo dalšímu filozofickému vývoji. Etickou tematiku přitom sledoval v souvislosti s dalšími filozofickými problémy, zejména v gnozeologickém kontextu. V tomto ohledu se zaměřoval především na díla myslitelů, kteří kriticky reagovali na Kantovu praktickou filozofii a její tezi o svébytném charakteru praktického poznání (B. Bolzano, F. Brentano a jeho škola). Zájem o obecnější filozofické problémy vedl H. rovněž ke zkoumání a konfrontaci formálního a materiálního pojetí etiky. V této souvislosti se věnoval dílu N. Hartmanna. Interpretace etických problémů relevantních ze systematického hlediska jej vedla ke sledování kantovských motivů v současných filozofických diskuzích (např. J. Habermas, E. Tugendhat) a k promýšlení vztahu formálních a obsahových komponent v teoretické etice. Nedostatečnost výlučně formálního pojetí teoretické etiky je podle H. podnětem k pokusu o vypracování hodnotově koncipované etiky „zdola“, při respektu k demokratické otevřenosti, která je akcentována v diskurzívní etice, ale zároveň i při vědomí, že existují určité konstanty lidského mravního jednání, jež není smysluplné relativizovat. V posledním období se H. pokouší o filozofickou interpretaci ekologické tematiky, zejména z hlediska její relevance pro znovunalezení hodnotové dimenze teoretické etiky. V otázce sporu biocentrismu a antropocentrismu zastává stanovisko kultivovaného, resp. „metodologického“ antropocentrismu, který je (podle H. přesvědčení) s to nepřekročit půdu intersubjektivity, a přitom „vtáhnout“ do jejího rámce i problematiku lidského vztahu k mimolidským bytostem a přírodě jako celku. Tímto směrem byla orientována i jeho spolupráce na výzkumu hodnotové problematiky, kterou projektoval J. Vavroušek, jakož i jeho práce v rámci Společnosti pro trvale udržitelný život.

Ocenění