Vilém Mrštík životopis

česká, 1863 - 1912

Životopis

Vilém Mrštík (14.5.1863 – 2.3.1912) byl český spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik. Část díla napsal se svým bratrem Aloisem Mrštíkem, a jsou proto známi jako autorská dvojice bratři Mrštíkové.

Narodil se jako druhý ze čtyř synů jihomoravského ševce. Část dětství prožil v Ostrovačicích u Brna, kam se rodina přestěhovala. V Brně vystudoval gymnázium. V letech 1884–90 žil v Praze, kde chtěl studovat malířství. Z existenčních důvodů svůj záměr neuskutečnil. Začal studova práva, po roce studium ukončil a věnoval se literatuře.

Publikoval v Rozhledech, Lumíru, Zlaté Praze, Národních listech, České revue a Moravskoslezské revue. Patřil k návštěvníkům Masarykova univerzitního ruského kroužku. Spolupracoval s F. X. Šaldou, přispíval do časopisů jako literární a divadelní kritik.
Pro tísnivé existenční podmínky se v roce 1892 přestěhoval k bratrovi Aloisovi do Divák, kam za nimi jezdili mnozí čeští a moravští umělci a kde se roku 1904 oženil s literárně nadanou Boženou, roz. Pacasovou z Hejčína u Olomouce (napsali spolu divadelní hru Anežka).
Od roku 1895 patřil Vilém k signatářům Manifestu České moderny. Zařadil se k překladatelům a propagátorům ruského realismu, hlavně Dostojevského, Turgeněva, Gogola a Tolstého, podobnou pozornost věnoval i francouzským realistům. Zabýval se i literární kritikou, kde obhajoval syrovost a pravdivost francouzského realismu, především Émila Zoly a Guy de Maupassanta. Vilém Mrštík kromě své knižní tvorby přispíval do Zory, Ruchu, České revue a později i do Lumíru. Vedl dlouholetou polemickou kampaň za záchranu pražských památek v asanačních pásmech.
Vilém i jeho bratr Alois byli vášnivými včelaři. Včelín, který Vilém vlastnil, čítal až devadesát včelstev. Byl rovněž autorem některých technických inovací. Maketa jeho vylepšeného úlu je k vidění v památníku Viléma Mrštíka v Helenčině údolí mezi Diváky a Boleradicemi.
Poslední léta prožil Vilém Mrštík už jen v Divákách, kde byl jeho bratr Alois správcem obecné školy. Spolu s ním pak v letech 1907–1910 redigoval Moravsko-slezskou revui. Vilém Mrštík se už dříve necítil dobře psychicky ani fyzicky, prožíval zklamání v tvorbě, vnímal se jako málo uznávaný, především v pražských literárních kruzích, a svůj autobiografický román Zumři, na němž si zakládal, psal už jen s velkými obtížemi. Trpěl představou, že těžce onemocní a bál se dlouhého umírání, míval pocit, že ho lidé v obci neustále sledují. Tento stihomam ještě více prohloubil jeho dlouhodobou chorobnou psychickou krizi. Záchvaty melancholie a těžké deprese byly stále častější. V předjaří roku 1912 si v těžkém duševním rozpoložení ve sklípku u svého včelína prořízl hrdlo a probodl srdce. (zdroj životopisu: spisovatele.cz)

Ocenění