Karel Hynek životopis

česká, 1925 - 1953

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

* 11. 9. 1925, Praha
† 9. 1. 1953, Praha

Básník a dramatik


Maturoval na obchodní akademii, poté krátce (1947) studoval novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Pracoval nejprve v pojišťovně, později na ústředním ředitelství Státních statků, též jako skladník. Krátce po nástupu vojenské služby byl superarbitrován pro tuberkulózu. Hynkův umělecký postoj doplňovaly jeho bohémské životní peripetie a mystifikace (tradována je např. zkušenost s psychotropními látkami). Od 1947 se spolu s Karlem Teigem, Vratislavem Effenbergrem, Josefem Istlerem, Mikulášem Medkem ad. podílel na kolektivních aktivitách (diskuze, skupinové imaginativní hry, ineditní vydavatelské projekty), jež vyústily v obnovení surrealistické skupiny. Udržoval inspirativní kontakty se Zbyňkem Havlíčkem i s autory později sdruženými kolem edice Půlnoc (Egon Bondy, Jana Krejcarová). Zemřel na uremii, vzhledem k Hynkovu experimentování s farmaky se však též spekuluje o sebevražedných okolnostech smrti.


Časopisecky publikoval jen příležitostně v Mostu, Mladé frontě, Bloku, Mladých arších, Katolické ženě aj. Zúčastnil se samizdatových sborníků Židovská jména (1949, pseudonym Nathan Illinger) a Znamení zvěrokruhu (1951); v ineditním surrealistickém albu Objekt 1 (1953) je již jeho tvorba uvedena „in memoriam.“ Později byly Hynkovy texty zařazeny do samizdatových sborníků Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi), Básníci pražského undergroundu (1986, ed. E. Bondy), Podoby surrealismu III (1989), Pražský surrealismus (ed. Vít Kolinger). V nákladu několika kusů vydal strojopisné soubory Babička po pitvě (1952), Inu, mládí je mládí (1951), Ikarské hry (1951), Deník malého lorda (1952). Za Hynkova života zůstaly oficiálně nepublikovány také dramatické texty, jež psal společně s Vratislavem Effenbergrem: Jela tudy dáma (v samizdatu jediný exemplář 1952), Svatební hostina, Poslední umře hlady a tzv. pseudoromán Aby žili. Některá jeho díla též vznikala v těsné součinnosti s výtvarníky (hra Žer nehty stranou, inspirovaná scénickými návrhy Josefa Istlera, jediný exemplář v samizdatu 1952).

Jako aktivní hudebník měl blízko k jazzu, psal texty k písním, v nichž využíval motivy z vlastní básnické tvorby (Krásná hrnčířka aj.); zabýval se též recitací a režii. V rámci Studijních materiálů a dokumentací, strojopisně rozšiřovaných surrealistickou skupinou, připravil Vratislav Effenberger Dílo Karla Hynka (1954, 1981), jež se stalo východiskem první oficiální knižní edice S vyloučením veřejnosti (1998) – v ní autorovu básnickou, prozaickou, písňovou a publicistickou tvorbu doplňuje Effenbergrova stejnojmenná studie, jeho pantomima „proti smrti Karla Hynka“, nazvaná Nekamenujte proroky, a dále společné texty Hynka a Effenbergra. Soustavnou dramatizační péči věnovalo Hynkovu dílu v letech 1992–1994 Naivně poetické divadlo v Plzni (pod režijním vedením Aleny Dvořákové).


Příležitostně psal povídky, fejetony a články o filmu, těžiště Hynkovy tvorby však spočívá v surrealisticky orientované poezii, básnické próze a groteskních dramatech. Od počáteční impresionistické lyriky (Rozvláté dny) a snově laděných veršů (Usínání) se, zvláště po válce, jeho psaní přiklání k černému humoru, sarkasmu a lyrické hříčce. Často tematizuje jazykové prostředky, akt mluvení, vytváří slovní šifry a kvízy (Ikarské hry). Doslovným pojetím frází a metafor nejen diskredituje konvenční jazykové významy a literární postupy, ale současně mu tato strategie umožňuje vyjádřit nové, autentické obsahy, odrážející jednak ambivalentnost milostného citu, jednak skličující realitu čtyřicátých a začátku padesátých let. Podobně aktualizuje i rozsáhlejší emblematické, sémanticky ustrnulé texty (parafráze Babička po pitvě). Moment narace, v Hynkových básnických cyklech vždy více či méně zřetelný, pak otevírá prostor pro dandyovskou stylizaci mluvčího či postav (Deník malého lorda). Ústředním motivem jeho básní přitom zůstává erotický vztah – intimní dobrodružství Hynkových hrdinů se odehrávají ve významové atmosféře konfrontující hravou něhu s cynismem, v napětí mezi chlapecky nezralou, o to však živelnější tělesnou láskou a jejím krutým vyústěním (Inu, mládí je mládí). (zdroj životopisu: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1)

Ocenění