Karel Hynek

česká, 1925 - 1953

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Trhám broukovi nožičky Trhám broukovi nožičky

Občas, tu a tam, když čtu básně, stane se mi - jak laciné! -, že se mi až zasteskne po gymnaziálních letech - ne že by byly nějaké dobré, to ony nebyly ani trochu - a zalituji, že už nedostanu šanci vybrat si ji k povinné recitaci před tabulí. Třeba zrovna Trhán broukovi nožičky by paní profesorka H-ová jistě docenila. Výbor otevírající Pitva babičky mě zastihla zcela nepřipravenou a pak už jsem se jenom - jako když vlezete omylem na obrovskou horskou dráhu, která vás otočí i hlavou dolů. Každý halíř za tuhle jízdu stál. Můžu ještě jednou? Prosím?!... celý text
Jizi


Trhám broukovi nožičky Trhám broukovi nožičky

Tahle edice je unikátní skvost – už z ní vzešlo sedm knih svérázných tvůrců, kteří by bez ní zůstali zapomenuti, nebo (a to je případ Hynka) zakonzervováni v masivních sebraných dílech. A takto – i v grandiózní grafické podobě – jsou v čtenářsky velmi přátelském formátu alespoň částečně vzkříšeni. Hynkova tvorba je formálně rozmanitá – jsou tu drobné i dlouhatánské básně, promyšlené cykly i specifické miniromány. Poznávací znamení: humor, parodie, ironie, cynismus, groteska, erotika, tělesnost, nuda. Ale hlavně – šíleně bohatá obraznost. Z vcelku všedních kulis jsou stavěny takové situace a prostory, které děsí i fascinují ("Výstava divadelních opon / Ve velké zahradě / Oplocené uschlými nápovědkami"). Bizarní je v básníkově podání i láska; ta je velmi tělesná, groteskně perverzní a impulzivní, zároveň je tu a tam brutálním cynismem shazována, jindy zase ústí do vyčerpání a nudy. Každopádně příběh Dominika a Eugenie z "románku" Inu, mládí je mládí by si zasloužil zfilmování více než kdejaká jiná love story, protože obrazy vypleněných zahradnictví, rozhleden z pražců a kolejnic či nebezpečných růží zkrátka stojí za to. Úvodní babičkovský cyklus nechápu jako povýšený výsměch kanonizovaného díla, spíš jako posunutí pravidel idealizovaného mikrokosmu. Parodické texty se jeví vlastně mnohem krutěji (a realističtěji) než předloha, když ve Starém Bělidle děti na dvorku týrají ochočenou srnu a kradou babičce mlsky z kapsáře. Střílí si podle mě více z jazyka, když využívá tropy na hranici kýče (což se projevuje v celém výboru: "Černá noc je černá jako černá noc.") a dětem dává do úst vulgarismy. Na stránkách se to hemží nápaditými asociacemi, tu a tam dokonce i svéhlavými rýmy ("Veliká žlutá slepice snáší listí kokodák / amatérům visí přes rameno Kodak"). V minicyklu "Interpunkce" se ukazuje Hynkova citlivost pro množství významů, které přikládá znakům. Jindy si čtenář ani nemůže být jist, jak dané obraty básník myslí, protože střídá brutální cynismus s vroucnou něžností. Každopádně je to velká sranda, hra i mnoho znepokojivě vyplaveného na povrch. Pondělky malého lorda Starý motorový člun v rákosovém zálivu Taftový olej kape z děravé nádržky Mastí kadeře rozpustilého moře Dává poslední pomazání mrtvým rybám V kajutě je rezavá kotva řinčivý naviják a podprsenka utonulé dívky Vyženu raky brouky vodní ptáky zastřu okno námořnickým tričkem Budu psát lodní deník a čekat na Margleidu Přepadne mne s dýkou jako milenka pirátů Připlave s vypětím posledních sil v noční košili k okénku kajuty Tolik možností pro kapitána Přemůže pirátku zachrání trosečnici nebo ji prodá obchodníkům s děvčaty Ale Margleida se objevila u okna jako vodní žínka Rozpuštěné vlasy zakrývaly ňadra z nichž kapala voda do mého deníku Vtáhl jsem ji dovnitř a učil lidské řeči a víře v boha všemohoucího Spínala krásně ruce a chtěla sníst obsah mých náramkových hodinek Ukázala mi jedno místo v moři Ponořil jsem se A vyplaval druhý den ve vlasech plno bílého slizu vraků (s. 35-36)... celý text
lubtich


Trhám broukovi nožičky Trhám broukovi nožičky

Provokatér, tenhle Karel Hynek. Sice mě ten diss na Babičku zpočátku znejistěl, protože mi to jednak nepřišlo tak dobrý a jednak jsem byl navíc i tak trochu bez kontextu, protože jsem Bábo nečetl. Nicméně mě velice brzy zaplavilo souznění s touhle útlou knížečkou. Hynek, jak jsem se měl taky údajně jmenovat, pracoval i jako skladník, vypadal starší, jako Hrabě. Experimentoval s psychedeliky. A samozřejmě, psal velice svéhlavé básně. Hmm, zajímavá osoba, o které jsem nikdy předtím neslyšel. Ale takové je to doživotní objevování. Fandím téhle edici. P.S.: Zapomněl jsem si do-zalít kávu, jak jsem tohle psal. Doufám, že to půjde pít. P.P.S: Jde, samozřejmě. (...) Hlava II.: Čtu Karla Hynka v posteli po probuzení. Čtu Karla Hynka ve Slunci. Dokořán otevřené okno. Měl bych si vytřít podlahu. Ilustrace Plathové na zemi. Zvuky chladného rána, co je už po poledni. (Později) Ty zmínky k ping pongu. Dominik a Eugénie. Surrealismus. Sexus. Letí to hlavou, nenasytnou hlavou, jako v horečce. Czenglish. Czefrançais. Víc dekadentní, než ti, co označujeme za dekadentní a přesto to není dekadentní. Uvádět jakoukoliv ukázku by bylo kontraproduktivní, tohle musíte přečíst celé. A ta "erotická bezhlavost" - tohle spojení v doslovu ten aspekt taky krásně vystihuje. Hmm. No... krása. Alespoň si nemusím připadat v tom, jak přemýšlím, jako takové prase. Hynek byl větší.... celý text
JP