Alighiero Tondi životopis

italská, 1908 - 1984

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Alighiero Tondi (1908–1984) pocházel z liberální protiklerikální rodiny. Jako mladík se přiklonil ke katolické církvi. V r. 1936 vstoupil do jezuitského řádu. S dějinami římskokatolické církve se seznámil tak důkladně, že se vypracoval v úspěšného docenta filosofie a teologie na papežské Gregoriánské univerzitě.

Ale jak pronikal do dějin své církve, a jezuitského řádu, začal pochybovat o základech katolické víry. Několik let tajil své pochybnosti, až se mu přihodilo velké neštěstí. On, který se v mládí rozhodl pro katolickou víru (v jejím celku), vyřešil svou vnitřní krizi tím, že svou nesnadně osvojenou náboženskou víru zase zavrhl a nahradil ji marxleninismem (ovšem také v jeho celku). Několik měsíců se tajně scházel s komunisty, až si dojednal (v r. 1952) tajnou rozmluvu s šéfem italské KS Palmirem Togliattim. Krátce na to nechal zveřejnit, že vstoupil do komunistické strany. Jako dříve horlil pro církev (úspěšný aktivista Katolické akce), nyní agitoval pro KS. Psal protikatolické pamflety. V letech 1957–1962 komunisticky působil ve Východním Berlíně na Humboldtově univerzitě. Tam napsal a publikoval útočné protikatolické knihy Vatikan und Neofaschismus (1959) a Die Jesuiten (1961). Byly přeloženy do mnoha jazyků.

Tondi se přimkl k marxleninismu těsně před jeho hlubokým propadem. Do italské KS vstoupil rok před Stalinovou smrtí. Do NDR přesídlil rok poté, co Chruščov šokoval světovou veřejnost upozorněním na některé z obrovských Stalinových zločinů. Další závažná svědectví toho, že sovětský režim nezaostal v zločinnosti za Hitlerovou Třetí říší, měla následovat.

Pobyt ve Východním Berlíně bezpochyby urychlil Tondiho vystřízlivění z marxleninismu. Snadněji z tohoto města, než odněkud z Itálie, mohl sledovat, jak se zevnitř hroutí usilovná snaha komunistických režimů o dosažení cílů, stanovených Marxovým utopickým programem: jednak v sousedním Polsku a Československu, ale především v samotné NDR. Na přelomu padesátých a šedesátých let šlo už jen o to, aby se oddálilo zhroucení politického a společenského systému, vybudovaného na chybných základech. Když v r. 1962 zahájil papež Roncalli jednání přelomového Druhého vatikánského koncilu, věděl už Tondi, že před deseti lety lehkovážně uvěřil falešným mesiášům, a začal hledat cestu zpět do církve. Návrat nemohl být než obtížný a bolestný.

V r. 1963 přesídlil Tondi zpět do Itálie s manželkou. Ještě před přestěhováním do NDR se v r. 1957 oženil s italskou intelektuálkou a političkou, s kterou ho až do její smrti pojila společná víra: nejdřív komunistická, ale nakonec římskokatolická. Tondi se do církve vrátil, jeho manželka do ní vstoupila. Už v r. 1963 povolil papež manželům uzavřít církevní sňatek. Po manželčině smrti v r. 1978 se Tondi vrátil ke kněžství a neveřejně sloužil mše. Knihu o svém nesnadném životě nestačil dopsat před svou smrtí v r. 1984. (zdroj životopisu: http://www.janzenodus.cz/s_3.htm)

Ocenění