Poul Anderson

A. A. Craig · pseudonym

americká, 1926 - 2001

Populární knihy

/ všech 25 knih

Nové komentáře u autorových knih

Vítězové Vítězové

Abysme si rozumněli - jednu slabě mihotající hvězdu nedávám proto, že by povídky byly nějak špatně napsané. I když... Vysvětlování okolností formou dialogů je pohroma, ve stylu "Manželko, nevadí ti, že tak často opouštím náš byt, který je zároveň i krejčovskou dílnou...?". A autor asi také nezná Společnost pro uvádění románových příběhů na pravou míru, protože, nekecám, Scobie opravdu vystrčil bradu bojovně vpřed! Co mi ale hlavně vadilo, a stříkalo to na mě z každé povídky, byla nabubřelá "lidská arogance". My jsme lidé a máte tudíž právo... dosaď cokoliv. On to asi autor tak nemyslel, připisuju to především jeho národnosti a době vzniku povídek. V šede- a sedmdesátkách ještě nebyli lidi tolik připravený přiznat si, jaká je lidstvo svoloč, která umí akorát všude dělat bordel a rozbroje. Upřímně doufám, že se buď nikam dál ze Země nedostanem, anebo když, tak už budeme aspoň daleko zmoudřelejší, než jsem teď. Uff, to jsem se ale rozohnila, co? Takhle nějak nakvašená, jsem byla celou dobu čtení, takže sorry, Poule, mezi mé oblíbence ses nezařadil.... celý text
Vidlička


Válka bohů Válka bohů

Kniha, nemastná, neslaná a místy nudná, žádný dějový spád, první a poslední seznámení s autorem
vvikingg


Kosmičtí křižáci Kosmičtí křižáci

Chvíli mi trvalo zvyknout si na autorův styl psaní, ale poté jsem si užíval tuto vtipnou kroniku anglické křížové výpravy proti Wersgorixanům.
PastorMal13



Zlomený meč Zlomený meč

Skandinávská sága plná vzrušení a akce od začátku až do konce. Je to jedna z knih, která mě zaujala a velice se mi na ní líbilo, že je plná detailů a nečekaných zvratů. Autor velice dobře vystihnul atmosféru a povahu všech hlavních postav. Postavy Valgarda a Skafloca jsou hodně rozdílné, ale i tak mají toho hodně společného.... celý text
M-dynamit


Geneze Geneze

Jedna z posledních knih, kterou Poul Anderson napsal před svou smrtí, je už jen vyčerpaným odvarem bývalé slávy. Slovní masturbace, která vede odnikud nikam a zoufale se snaží vykřesat z ničeho příběh, prodchnutý vysokým stupněm morálního poučení. Nepodařilo se to ani vzdáleně. Myšlenky se tu přelévají jedna do druhé, vznikají a mizí zcela nahodile, bez řádu, bez systému, beze smyslu. Mezihra s Arkezhanem a Belovými jakoby vypadla z úplně jiné knihy, a ta Kalavova k tomu není o mnoho dále. Povídání o nesmrtelných intelektuálních entitách, jejichž schopnosti nejsou ničím omezovány a jejichž genialita nezná mezí, bylo bezpochyby ambiciózním projektem, ale utopilo se samo v sobě. Těžko se to čte, ještě hůře chápe a co je úplně nejhorší, člověk není za své nezměrné úsilí dobrat se konce ničím odměněn. Normálně bych dal jednu hvězdu, ale z úcty k autorovu renomé a se vzpomínkou na jeho lepší kusy, přidávám i druhou.... celý text
ludek.n