Peter Burke

britská, 1937

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 9 knih
Italská renesance: Kultura a společnost v Itálii
Italská renesance: Kultura a společnost v Itálii
Co je kulturní historie?
Co je kulturní historie?
Francouzská revoluce v dějepisectví: Škola Annales (1929–1989)
Francouzská revoluce v dějepisectví: Škola Annales (1929–1989)
Lidová kultura v raně novověké Evropě
Lidová kultura v raně novověké Evropě

Nové komentáře u autorových knih

Společnost a vědění II: Od Encyklopedie k Wikipedii Společnost a vědění II: Od Encyklopedie k Wikipedii

„Velice krásně napsaná odborná publikace význačného kulturního historika Petera Burka. Zaměřuje se na dějiny vědění a na vývoj společnosti v tom smyslu, jak na přicházející vědění reagovala. Velice krásně navazuje na první díl.“... celý text
— Kuža007

Společnost a vědění: Od Gutenberga k Diderotovi Společnost a vědění: Od Gutenberga k Diderotovi

„Velice krásně napsaná odborná publikace význačného kulturního historika Petera Burka. Zaměřuje se na dějiny vědění a na vývoj společnosti v tom smyslu, jak na přicházející vědění reagovala.“... celý text
— Kuža007

Francouzská revoluce v dějepisectví: Škola Annales (1929–1989) Francouzská revoluce v dějepisectví: Škola Annales (1929–1989)

„Krátké a neuvěřitelně čtivé seznámení s tvorbou všech tří generací školy Annales.“
— TaťkaMF

Italská renesance: Kultura a společnost v Itálii Italská renesance: Kultura a společnost v Itálii

„Rozkošná knížka napsaná stručně, lehkým perem a místy žertovně (opravdu mě pobavila poznámka, že na organickou koncepci architektury v renesanci nemá ani Frank Lloyd Wright :D). Odpovídá vlastně renesančním požadavkům na literární tvorbu. Peter Burke, jehož jsem prvně poznala prostřednictvím eseje o renesančním dvořanovi v Garinově sborníku „Člověku renesance", mě nezklamal ani „Italskou renesancí". Je stále stejně čtivý, svěží, zábavný, a přitom poučný. A dovede si položit zajímavé badatelské otázky. Italská renesance je svým způsobem dílo experimentální. Autor využívá snad celé instrumentarium historických přístupů. Pracuje s Geertzovou antropologií, strukturalismem a statistikou (vzorek 300 renesančních osobností vyhodnocený počítačem) či komparativním dějepisectvím (srovnání Itálie s Nizozemím 16. století a Japonskem éry Genroku), ale zohledňuje také Webera a Marxe. Není materialista ani příznivec Geistesgeschichte, a přesto sahá po thesích obou škol. Zkrátka metodologicky inspirativní dílo pro každého historika, i pro toho, kdo všem metodám nepřišel na chuť. A samotný obsah je ještě mnohem lepší! Dvě třetiny knihy se zabývají především umělci a humanisty, dají se tedy číst jako literatura ke kunsthistorii či literárním dějinám; poslední třetina se věnuje širšímu milieu těchto osobností (náboženskému, společenskému, hospodářskému). Fakta, která Burke vybírá, jsou vždycky zajímavá. Třeba že Donatello jednou shodil bustu kupce na ulici, takže se roztříštila, protože zákazník si stěžoval, že cena neodpovídá práci a materiálu: „Kupujte raději fazole, a ne bronzy.“ Nebo že Angelo Poliziano vysvětloval „slovo od slova“ mladému Michelangelovi mýtus o boji s kentaury, aby ho umělec mohl vysochat. Nebo že Lev X. byl aktivní hudebník. A hlavně že v literatuře vysokého slohu nesmělo být užito nečistých slov jako „netopýr". :D Hodnotím 10/10 a lituji, že kniha nemá o stovku stran víc. A přesto u mě ani famózní Burke nezastínil „Renesanci" Arthura Gobinaeua, která nadále zůstává tím nejlepším, co jsem o této epoše četla.“... celý text
— JulianaH.

Společnost a vědění: Od Gutenberga k Diderotovi Společnost a vědění: Od Gutenberga k Diderotovi

„Trochu náročnější, ale skvělé!“
— Milhaus

Přejít na knížky autora