Marc Bloch

francouzská, 1886 - 1944

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Obrana historie aneb Historik a jeho řemeslo

„Nesmírně zajímavá a důležitá kniha. Je pozoruhodná již samotnými okolnostmi svého vzniku, ale především množstvím (dnes již naštěstí alespoň některými historiky akceptovaných) myšlenek. Jako bonus je vše deklarováno v laskavém a skromném tónu, což v době často sebejistě a nekompromisně prezentovaných blábolů působí velmi osvěžujícím dojmem...“... celý text
— GeorgiusClívus

---

Obrana historie aneb Historik a jeho řemeslo

„Úžasná kniha, kterou jsem přečetla "jedním dechem". Autor má dar podat své myšlenky ostatním tak jasně a čistě, že jsem se ani nenadála a byla jsem na konci obohacena o nové obzory. Jenom z té poslední, nedokončené a nepojmenované kapitoly mě jímá smutek...“... celý text
— tessa.mik

---

Obrana historie aneb historik a jeho řemeslo

„Tato útlá knížečka dodnes pomáhá mnoha historikům. Je krásná v tom, že Marc Bloch, zde vysvětluje, on konkrétně svému synovi, ale jeho argumenty mohou být použity na kohokoliv, že historie není jen nějaká chronologická linka, na které se vyskytují data nejznámějších politických dějin, ale opravdová věda, která se zajímá o život člověku a člověk by se měl zajímat o ni.“... celý text
— Kuža007

---

---

Obrana historie aneb Historik a jeho řemeslo

„Marc Bloch psal „Obranu“ z velké části pro studenty své mladé vědy, aby jim dodal sebevědomí proti různým pozitivistickým utrhačům. Nepochybně by zaplesal, kdyby viděl stav našich universitních výtisků; není pochyb, že studenti ji čtou o sto šest. A určitě nejen proto, že tohle krásné dílko zůstalo navěky nedopsané, když byl autor v roce 1944 zastřelen, a tím pádem je to útlá knížka. Blochovy myšlenky plynou hladce a srozumitelně, oživované různými příklady, přirovnáními, metaforami a aforismy: „Který historik by nesnil o tom, že by jako Odysseus napojil stíny zemřelých krví, aby se jich mohl vyptávat?“ (Áách, kolikrát jsem si tohle říkala nad svojí bakalářkou!) Může je číst vlastně kdokoliv, kdo má zájem o historiografii a určité povědomí o francouzských dějinách. Pokud se do nich ovšem pustí student, bude jeho dojem nejspíš záležet na tom, v kterém stupni to udělá: bakalář asi ještě nemůže porovnávat Blochovy „řemeslné“ zkušenosti se svými, magistrovi asi zase řada věcí přijde příliš samozřejmá a intuitivní. Já jsem se přesto ani chvíli nenudila. Velice vnímavé mi přišlo Blochovo pochopení pro význam podvědomí nebo jeho „psychologie svědectví“, která mi připomněla Le Bonův výzkum lidské duše z konce 19. století. Hned na začátku mě upoutal postřeh, že ustavičné hledání Počátku, „modla kmene historiků“, koření v německé romantické embryologii a církevních dějinách. Líbila se mi úžasně bystrá analýza, jaké postavení má historiografie mezi vědami (například na rozdíl od chemie si předměty svého bádání nemůže vytvořit; naše výzkumné objekty se často pojmenovávají samy; každý jednotlivý badatel si vytváří individuální slovník, ...). Nadchlo mě stručné vylíčení dějin kritického myšlení, které začalo u pomocných věd historických a vzápětí přešlo i do etické praxe, protože nenechat nespravedlivě odsoudit obžalovaného vyžaduje stejný kriticismus jako rozbor pramene. Nejvíc ze všeho mě však oslovila Blochova zásada rozumět lidem minulosti, místo abychom je soudili, neboť obojí se vzájemně vylučuje. (Kdybychom se tím tak ještě řídili.) Mám splín z kapitoly, která nemohla být dokončena. Doufám, že tuhle knížku, kterou jsem si tolik let chtěla přečíst, dostanu jako téma přinejmenším u jedné zkoušky, abych si o ní mohla podebatovat s vyučujícím. A ještě před koncem semestru ji proberu s přáteli. Její myšlenky, a především celkové ovzduší a tón, si přímo vynucují, aby se o nich mluvilo.“... celý text
— JulianaH.

---

Králové divotvůrci

„Pozoruhodná kniha, která je celá věnována jednomu obecně nepříliš známému fenoménu (byť se domnívám, že v obecné paměti stále tak nějak je, a mnoho všeobecně vzdělaných lidí ví, že se něco takového dělo), který je ovšem integrální součástí evropské podoby monarchismu. Nelze pominout ani čtiví Blochův styl, se kterým podává skutečně celistvé dějiny tohoto zázraků (snad až na Dodatky, jež jsou však povinnou úlitbou odbornosti, a pro samostudium mohou být zásadní). Jistě, některé informace jsou zde zkreslené, některé nedostatečné, některé dnes už překonané. Ale to je prostě dáno dobou, ve které to psal a pramenů, které se mu podařilo shromáždit. S tím sám Blocha počítal a je riziko každé historické knihy. Na hodnotě jeho velkolepé knize to však ničeho neubírá, nebo jen velmi málo. Je zde však jeden vnitřní rozpor, který není vlastní jen Blochovi, ale v podstatě i celé škole Annales. A sice, že na jedné straně se usilovně snaží co nejvíce proniknout do dobových reálií i dobového myšlení lidí, ale na straně druhé, podle mého názoru toho nikdy nebudou schopni. Ve svém chladném pozitivistickém odstupu se totiž stavějí k dějům, v tomto případě zázrakům, v lepším případě se skeptickou nedůvěrou, v horším případě s kritickým odmítáním. Ostatně krátce se toho ve svém doslova dotýká i Le Goff (který byl sám tímto přístupem rovněž ovlivněn, byť se to snažil vědomě co nejvíce oslabit).“... celý text
— Anjin

Žánry autora

Literatura naučná Historie

Štítky z knih

eseje druhá světová válka (1939–1945) středověk Francie dějepisectví, historiografie středověká Anglie dějiny Francie dějiny Anglie bitva o Francii (1940)

Bloch je 7x v oblíbených.