Lorenzo Zani

italská, 1941

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Od večeře ke kříži Od večeře ke kříži

„Kniha místy dost inspirující, ale čte se převážně špatně. Je vyčerpávající a monotónní jako nějaká skripta. Nedělala jsem si poznámky, takže bych si ji potřebovala projít znovu s tužkou v ruce, ale pochybuju, že se k tomu v nejbližších letech odhodlám.“... celý text
— Hanka_Bohmova

Od večeře ke kříži Od večeře ke kříži

„„Těžká Petrova cesta nám připomíná náš odpor k přijetí toho, že někomu vděčíme za něco nebo přímo za všechno, čím jsme. Je těžké přijímat dary s nestrojenou a svobodnou duší. Je těžké přijmout, že máme říct jednoduše ‚děkuji‘. Být závislý na druhém nám často nahání strach.“ Poslední večeře, mytí nohou a Ježíšova smrt na kříži jsou důležité milníky pašijového příběhu. Jsou v našem kulturním povědomí a všichni máme pocit, že známe jejich obsah – křesťané si to připomínají každý rok, a i nevěřící čtenáři jistě viděli nějaký ten film na dané téma. Takže se možná zdá i zbytečné psát o Ježíšových posledních činech další knihy, vždyť co bychom se ještě mohli dozvědět nového? Otec Lorenzo nabízí podrobný pohled na velikonoční události (často doslova „verš po verši“), který není nijak prvoplánové šokující, ale přesto může být užitečný tím, že vrátí naši pozornost k původnímu významu Velikonoc – protože tím, jak je to pro Ježíše celé kruté a ponižující, tak můžeme snadno zapomenout na to, že to, co vidíme není pokoření člověka, ale akt nejdokonalejší lásky, lásky bezpodmínečné, lásky, která tu naši předchází, předjímá a která nás k té naší uschopňuje. Mnoho úvah a myšlenek v knize je zajímavých a opravdu podnětných (pro mě byla nejvíc přínosná kapitola o mytí nohou a řadě symbolů ukrytých v tomto aktu), ale ne vždy se otci Lorenzovi daří psát čtivě, občas byl nesrozumitelný a často i dost rozvláčný – tím se docela připravuje o publikum, myslím, věřící se zájmem o každý drobný aspekt pašijí si své najde, ale nedokážu si příliš představit, že by kniha oslovila čtenáře mimo křesťanský svět. „Jestliže by Pán Jidáše odmítl, protože ho zradí, mohli bychom odmítnout toho, kdo nás zradí nebo kdo udělá chybu. Ježíš je Pán, protože je věrný navždy. Sousto, které dává Jidášovi, je tedy skutek, který se snaží přemoci nenávist láskou, temnoty světlem. To, co Ježíš učinil pro Jidáše, otevírá naději celému lidstvu.“ „Abychom mohli zasednou ke stolu s Ježíšem, je třeba důvěřovat druhému, aniž bychom si zakrývali, jakou cenu nás může tato důvěra stát.““... celý text
— mirektrubak

Přejít na knížky autora