Ta zatracená skála: Obléhání Malty 1565 přehled
Luboš Taraba
„Ještě nikdy na poli lidských konfliktů tolik nevděčil tak velký počet lidí tak nemnohým,“ prohlásil po letecké bitvě o Británii Winston Churchill. A přesně totéž platí o hrstce rytířů a dalších příslušníků johanitského řádu, známých více jako „maltézští rytíři“. Spolu s několik stovkami dobrovolníků a žoldnéřů a několika tisíci obyvateli tohoto kamenitého ostrova ležícího ve Středozemním moři na polovině cesty z Afriky do Itálie či z Blízkého východu do Španělska zastavili v létě 1565 pokus desátého sultána osmanské říše Sulejmana I. zahájit boj o „zlaté jablko“, o Věčné město. Rytíři nebojovali jen o vlastní existenci, ale i o budoucnost Evropy, aby se kostely neproměnily v mešity a ti křesťané, kteří přežijí a nevzdají se svého vyznání, se nestali dalšími otroky „náměstka božího posla“, tedy následníků ideologa „svaté války“ a světovlády „pravé víry“ Mohameda. Přesto nebo právě proto zůstalo „politicky korektními“ sdělovací prostředky v evropských zemích výročí této události programově opomenuto. Nic na tom nezměnil ani fakt, že na Maltě sešli v době vrcholících vzpomínkových oslav premiéři vlád zemí Evropské unie, aby si lámali hlavu nad tím, jak přesvědčit své občany, že mezi světem stojícím na křesťanských tradicích a islámem neprobíhá žádná válka a že vlny islámských imigrantů mířících na západ po osvědčených trasách osmanských armád, které právě těmito směry útočily na Evropu, jsou cosi pozitivního. Jako argument se přitom žongluje s „evropskými tradicemi“, už se ale nepřipomíná, že jednou z nich je obrana těchto tradic, jak ji předvedli a vesměs svými životy zaplatili ti, kteří stanuli se zbraněmi v rukou na hradbách pevností San Elmo, San Angelo a San Michele, aby zahnali zpátky do moře ty, kteří tam přišli, aby jim vnutili své vlastní tradice a víru s mečem v ruce. V této souvislosti nelze opomenout těch několik příslušníků Řádu, kteří přispěchali na Maltu ze zemí Koruny české, aby se k tomuto úsilí připojili i s vědomím, že jeho cena je ta nejvyšší.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ta zatracená skála: Obléhání Malty 1565. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (12)
Kniha perfektní, rozhodně od tohoto autora koupím další tituly. Skvěle popsána zákulisní politická jednání, vojenské náležitosti i vykreslení jednotlivých účastníky celého střetnutí. A autor o islámu v dávné i v této době smýšlí jako většina z nás...
Velice poutavě napsáno, doslova vás to přiková ke knize, vyprávění jde rychle vpřed. Srozumitelně jsou popsány základní reálie vztahu osmanské říše a Evropy. Popis samotného obléhání je neuvěřitelně realistický až neuvěřitelný, fascinovaně čtete o různých podrobnostech a jednotlivostech, které se během bojů odehrávaly, šťastných i smutných koncích jednotlivých aktérů, důležitých maličkostech. Uchvátí vás odvaha a statečnost vojáků i prostých lidí. Neuvěřitelné, čeho byli lidé schopni, pro jaké hodnoty šli umírat.
Škoda jen překlepů a chyb.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ta zatracená skála: Obléhání Malty 1565 v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 30x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 40x |
v Chystám se číst | 16x |
v Chci si koupit | 13x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
16. století Osmanská říše Maltézští rytíři bitvy Malta vojenské dějiny války s Turky historie a fakta obléhání
Autorovy další knížky
2002 | Vídeňský kongres: Tanec nových časů |
2016 | Ta zatracená skála: Obléhání Malty 1565 |
2015 | V zájmu všeho křesťanstva: Bitva u Lepanta 1571 |
2011 | Krve po kolena: Solferino 1859 – zlom ve válkách o sjednocení Itálie |
1999 | Josef II. |
Moje první setkání s autorem a sérií Polozapomenuté války. Autor přehledně nastíní příčiny a přípravy obou stran na konflikt a pak velice podrobně a čtivě popisuje samotné obléhání. Jediné větší mínus vidím v pár překlepech a chybkách v textu. Na knihu dějově navazuje další autorova kniha - V zájmu všeho křesťanstva: Bitva u Lepanta 1571.