Bronzový klíč přehled

13.01.2023

(SPOILER) Postupně jsem se jakž takž oprostila od sledování od toho, jak moc to je nebo není vykrádačka Harryho Pottra. Prostě se na to snažím nemyslet a vnímat na knize "to ostatní." A ta kniha sice je velmi čtivá a cílovou skupinu má čím nadchnout, ale pořád mě nepřestává rozčilovat, jak hloupě se postavy chovají. Většinu už toho popsala Elizza a nechci úplně opakovat, tak zkusím jen doplnit:

- Jediným kritériem pro výběr pedagogů na tuto zvláštní (pomocnou?) školu magie je, že uchazeč musí být jejím absolventem. Mistr Rufus se od prvního dílu akorát tváří záhadně a je nečitelný, s čímž působí mezi ostatními ještě jako génius. Nikoho nenapadlo, že by někdo mohl hlídat školu. Nikdo dospělý nehlídá Calla. Nikdo dospělý za celou dobu nepřijde s jediným dobrým nápadem. Spousta hloupostí se stane jen proto, aby bylo možné tam mít tu další cool scénku. Například přizvání hrdinů na poradu, kde je vylíčeno, jak překonat jistý zámek a následné brzké propuštění těchto naprosto bezúhonných dětí, které ještě nikdy nenapadlo porušit jakákoliv pravidla, aby měly dost času to jít omrknout zblízka.
- S Almou autorky ořou, jak se jim hodí. Zvířata posedlá chaosem? Super! Magie chaosu k tomu, abyste někoho knockoutovali (a s trochou štěstí mu nevyrazili duši z těla)? Prima! Mluvení s mrtvými? Jen do toho! Ještě pro vás ukradne dotyčného mrtvého. Ale tamto, no to už bylo přes čáru, to jste u ní najednou nejhorší na světě. Tomu se ovšem věří jen těžko.
- Velmi málo prostoru na zamyšlení postav nad čímkoliv a ve srovnání s tím až příliš mnoho prostoru pro milostné trable, kdy ale čtenář vůbec neví, zda by Call chtěl chodit s Celií, Tamarou, nebo vůbec s kýmkoliv. Je těžké v tomto ohledu hrdinovi nějak fandit, když není ani jasné, zda má o nějaké to vodění se za ruku vlastně zájem. Jestli to měla být takováta vnitřní nejistota, tak to moc nefungovalo.
- Závěr je opravdu strašně na sílu.