Takový to byl muž
Jason Aaron
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464760/bmid_takovy-to-byl-muz-TiM-464760.jpg
4
67
21
Parchanti z Jihu série
1. díl >
EARL TUBB je naštvaný starý chlap. A má velikou pálku. EULESS BOSS je zase trenér vysokoškolského fotbalového týmu, který už nemá v kanclu kam stavět poháry pro vítěze… a kam pod tribunami zahrabávat mrtvoly. A podobných lidí potkáte v alabamském okrese Craw fůru, stačí zajít do Bossova grilu nebo na jeho stadión. Poznáte víc parchantů z amerického Jihu než kdy předtím. Drsná jižanská série od Jasona Aarona a Jasona Latoura!... celý text
Přidat komentář
Samozřejmě kde jiné než v Bible Belt. Zajímavý počin, který rozhodně má do budoucna, co nabídnout. Motivace možná trochu kolísavé, ale zatím dobré.
Jason Aaron se opět pouští do sociálně odloučené oblasti plné vidláků, zaostalců a jednoho velkého bosse. Říkal někdo Skalpy? Neměl by, protože Parchanti jsou minimálně o jednu kvalitativní třídu níže. Vše je zde hrozně povrchní a ani po přečtení první knihy tak nějak nechápu, proč postavy dělají to, co dělají. A kvůli tomu si k nim nedokážu vytvořit vztah, ať už kladný, nebo záporný. Čeká na mě doma ještě druhý díl, tak uvidíme, jak se tenhle příběh pohne.
Asi jsem moc namlsaný ze Skalpů, potažmo z Mužů hněvu, ale z tohohle nikterak nadšený nejsem. Příběh je sice drsný, ale to je tak všechno, navíc mě lehce iritovala kresba.
Na tohle jsem se hodně těšil. A byl jsem trochu zklamaný, protože údernosti Skalpů to nedosahuje. Zatím. Ale i tak je to hodně dobré čtení plné emocí, násilí, rodových předurčení, rozhodnutí, u nichž je těžké hodnotit, zda jsou dobrá či špatná, a hlavně jižanských postav, která jsou všechno, jen ne symaptická. I když i zde se nějaké ty výjimky najdou. Jestli má nějaká postava na tváři úsměv, tak jí dlouho nevydrži, a pokud se mračí, tak jí to vydrží. Teda jestli nebude mrtvá. Už se těším na pokračování.
Osobně v podstatě nemám, co dodat (abych se neopakoval), neboť fvalek a Lenka.Vílka, mi vzali vítr z plachet a tak nějak shrnuli mé subjektivní pocity, dojmy a nálady z knihy. Ačkoli příběh není nikterak složitý a v podstatě hned od začátku máte jakoby nalajnované "dobro a zlo", neskutečně mě vtáhl, za cca hodinu jsem dorazil poslední stránku, shlédl bonusy v podobě alternativních obálek a receptu na lákavé smažené jablečné koláčky od paní Aaronové (jak zmiňuje Terva, bacha na cholesteroly a triglyceridy), a jal se objednávat pokračování Parchantů z Jihu. Zcela souhlasím, že k rázu příběhu a jeho atmosféře přispěla i úderná "barevná" kresba Jasona Latoura, v níž jsou - obdobně jako v případě kreseb Lemireho - na první pohled střízlivým, současně ale výrazným způsobem vyjádřeny aktuální pocity, nálady, zloby, strachy a radosti hrdinů (a to nejen těch hlavních, ale i vedlejších postav - mám na mysli např. "kluka ze stromu" Tada, či připodělaného šerifa).
Kvituji také krásné grafické zpracování knihy, která se bude v knihovně hezky vyjímat.
Za mě 5*
Tohle bude hodně zajímavá série, první díl je rozhodně povedený a těším se na další. Fotbalové prostředí a atmosféra jižanského vidlákova mě původně děsila, protože to je něco, co jde hrozně mimo mě, ale výsledek mě zaujal. Postava Earla je klasický hrdina, který za sebou má velkolepý příběh a vrací se na místo činu, kde má ještě nějaké záležitosti k dořešení. Je vidět, že se mu tam moc nechce, protože má velmi špatné zkušenosti, ale když zjistí, že se nic nezměnilo, bere spravedlnost do vlastních rukou, což je taková klišé kravina, ale funguje to stále. Earl navíc oživuje městskou legendu o baseballové pálce svého táty, jehož minulost se ještě tolik neodhalila, ale vzhledem k Earlově vztahu k němu asi nebyl úplně super. Krátké flashbacky z Earlovy minulosti a vedlejší scény z jeho přítomnosti ukazují, že má jako postava hodně co nabídnout. Ostatní postavy jsou správně otravné a jasní záporáci. Láká to na další podívanou a docela jasně rozděluje stranu dobra a zla, což může být nuda, ale uvidíme, jak se to dál vyvine.
Potěšila mě grafická stránka, sice mohla být knížečka o něco tlustší, ale pevná vazba, přebal a hezká úprava, hlavně skvělé barvy a kresba, která mi taky výrazně připomíná Lemirea, prostě udělají svoje.
Jsem ráda, že jsem první díl začala číst až teď, když mám k dispozici díl druhý. Tohle byla vážně síla.
Protože kniha Takový to byl muž má úplně všechno. A naprosto souhlasím s přirovnáním k Lemirovi. Jak tématicky, tak způsobem jak jsem na konci knihy vypadala. Byla jsem přejetá. Příběhem, emocemi, celým tím dojmem během čtení, který mě na konci dorazil.
Earl se vrací domů. Jenom na chvíli. A potom má plán vypadnout. Jenže plány jsou od toho, aby nevyšly. Hlavně když Earl ví, kdo může za vraždu jeho kamaráda z dětství. Ale je to čtyřicet let, co tohle město viděl naposledy. Dost věcí se změnilo. Změnily se i poměry. Ale jsou věci, které se nemění. Hlavně v městě, kde má hlavní slovo místní trenér, ne místní šerif.
("Nebudu ti lhát...nespíš jsem si usmyslel udělat něco děsně stupidního. Něco, z čeho nemůžu vycouvat. Což je u mě co říct.")
A vážně jsem chtěla o Earlovi vědět úplně všechno. Kdo skutečně je, proč odjel, kdo byl jeho táta. Když totiž do stromu uhodil blesk, bylo mi jasný, že buď Earl skončí v pekle dobrovolně nebo protože ho tam někdo pošle, přestože nechtěl.
Neskutečně mě bavila kresba a využití barev v kontextu děje. Rozhodně super a ta červená se tam prostě hodila.
Zbožňuju to! :)
přišlo mi to jako Intro k něčemu většímu za hodinku otáčite poslední stránku zrovna když .....
„Nikdy jsem se tě
kurva neprosil o nic,
ty ubohej pojebanej vole.
Bóóže, jak jsem byl rád,
když jsi umřel.“
Jedině Jason Aaaron si může dovolit hned na první stranu svého příběhu použít psa, který vykonává potřebu přímo před nápisem „Církev Svobodné vůle – Boží v Kristu“. PLESK. VRRR. HAF. Celkem „fekální“ začátek neveselého příběhu. Příběhu z Jihu, kam se po čtyřiceti letech vrací hlavní hrdina následujících událostí. Jeho návrat není zrovna jednoduchý. Komplikace se mohou očekávat, a také přijdou.
Malá ochutnávka:
A je to. Poslední krabice. Celej barák spakovanej. Teď už jenom zbejvá z tohohle kraje vypadnout a už nikdy, za žádnej okolností, se sem už kurva nevracet.
Již předmluva obou aktérů této začínající série, nás utvrdí v tom, že to bude plné buranů, krvavých střetnutí, několika parchantů a plivání na hroby. Jason Aaron (scénář) i Jason Latour (kresba) přiznávají, že Jih milují a nenávidí zároveň. Což vlastně může čtenáře těšit. Klady přebíjejí zápory, ale výsledek je nejasný. Scénář, děj tohoto příběhu z Jihu, je ponurý, zajímavý, přesvědčivý a zahalený tajemnem. Tak že napětí a akci můžeme v klidu očekávat.
Citát: Čím má asi jeden ubít čas v okrese Craw v Alabamě, když je pátek večer?
Mě moc nesedí kresba. Je jednotvárná, bez větších detailů a spíše v hnědo-červené barvě. R. M. Guéra ve Skalpech byl rozhodně přesvědčivější. Jason Latour se drží při zemi, i když by se zde mohl více odvázat. Bohužel, a při Kristu, mu to tady zas tak moc nejde. Jednoduché obrazy, bez nějakých větších šoků, to tak nějak ukolébá čtenáře. A když přijde nějaké to překvapení, je to spíše díky scénáři a náhlému zvratu v ději, než přesvědčivou kresbou.
Citát: Pokud jste chtěli, abych odjel, asi jste mi neměli prořezat pneumatiky. Dementi pitomý.
POZOR – VAROVÁNÍ:
Recept na Smažené jablečné koláčky od Betty Aaronové, Jasonovy mámy, jsou zabijáckým receptem. Obsahují tuky, cukry a strašně moc mouky. Kdo to upeče a sní, má jasně zaděláno na nadváhu a infarkt.
Ne, tenhle komiks není o pěkné kresbě. Ona teda místy pěkná je, ale většinou je jako by ji někdo vysmrkal. Tenhle komiks je o drsném příběhu. Je o parchantech z jihu. Zatraceně, vždyť i nejkladnější postava je dědek, který pro ránu nejde daleko a na první dobrou vidí rudě. Tenhle komiks je jako výlet do hnusné putyky v té části města, kam už policajti nechodí ani ve dvou. Tentokrát jsem ten výlet přežil se zdravou kůži a už teď se těším, až se tam vypravím znovu.
Aaronova verze Kračející skály (Walking Tall) alias příběhu šerifa Buforda Pussera, akorát z Alabamy plné Dixie vidláků ujíždějících na konfederační vlajce, BBQ a fotbale... První kniha je rozjezdová, špinavá a brutální, tedy klasický Aaron a jeho skazky o Jihu. Uvidíme, kam se půjde dál.
(SPOILER) No, atmosféra fajn, ale trochu zklamání na konci. Týpka zbytečně zabil další starý týpek, a vypadá to že ho přijde pomstít jeho černá dcera, vojačka . Snad, po dalších dílech, nebude úplný konec, když v nejvypjatějším okamžiku, kdy se plán pomsty začne hroutit, přicválá na pomoc, na elektromobilech ze severu, neomarxistické hnutí BLM. Nebo ano? Tak to potom sorry za spoiler...
Jason Aaron se opět utrhl ze řetězu a servíruje nám drsný příběh z Jihu. V tomto komiksu je vše, co mám rád na komiksech, ke kterým Aaron dělá scénáře. Drsný charaktery, nekompromisní násilí, nepříjemná atmosféra a skvěle napsané postavy. Aaron se nemusí držet v mantinelech korektnosti a rozdává rány na všechny strany. Díky kresbě Jasona LaToura je to o to intenzivnější a vynikne tak lidská zloba a nenávist. Největší nedostatek komiksu je ten, že se příběh teprve rozjíždí a to zajímavější přijde až v dalších dílech. I tak jsem spokojený a doporučuji.
Parchanti z jihu 1 sú drsný komiks v štýle perfektnej série Skalpy. Vidieť, že to píše Jason Aaron, ktorý podobné príbehy obľubuje. Séria Parchanti z jihu povyhrávala viacero prestížnych cien, či už Eisnera alebo Harveyho a som vážne zvedavý, ako bude príbeh pokračovať ďalej. Prvý diel je skvelý, ale predsa len príbehom trochu jednoduchší, Skalpy boli o úroveň kvalitnejšie a hlavne mali zaujímavejšie postavy.
Co k tomu říct? Snad jen klasickej Jason Aaron. Tak jako ve Skalpech, tady zrovna se nedá očekávát, že se lidem stane něco dobrého. Všichni jsou zmrdi a vlastně vše směřuje jen k explozi násilí pomocí obrovské bejsbolky.
Jako na první díl slušný, těším se jak to bude pokračovat.
Komiks nepřinesl vlastně žádnou zásadní inovaci "starého řádu" Aaronovek alias Skalpy kupříkladu. Kresba je tématická, komiks krátkej jak prase a vlastně se nic nedozvíme krom pár drobností a nastínění charakterů, které nejsou popravdě kdo ví co, ale i lidi v reálném světě tak fungují, většina lidí není kdo ví co a umře v průměru (a to ještě v lepším případě). Mno bude to mít i další díly, tak se to snad rozjede. 60% pro normoš čtenáře, 70% pro skalní fanoušky.
Kdyby Jeff Lemire nebyl z Kanady, ale z Jihu, mohl by tyhle Parchanty úplně klidně napsat on. Je tady totiž všechno - nejednoznačný hrdina s temnou minulostí, s níž má co dělat vztah s jeho otcem, je tu podivná plíživá atmosféra s čímsi číhajícím za rohem, je tady koneckonců i sport, akorát to není hokej, ale americký fotbal. Tím ale podobnost končí, protože... Protože Jason Aaron, jeho schopnost napsat přímočaré krvavé drsňárny plné podivných existencí tak, že nemůžete přestat číst, ačkoliv máte zároveň strach, co a komu se za chvíli stane, a tak nějak tušíte, že ať to bude cokoliv, dobře to neskončí nejspíše vůbec pro nikoho. Super!
Takový to byl muž je drsné čtení, v celé knize se nevyskytuje pranic pěkného, je to příběh o špinavém městě, plném špinavých lidí bez špetky morálky, přičemž naděje je pro ně cizí slovo. Jediné, co tyhle zkrachovalce spojuje, je sport, při kterém vždy mohou popustit uzdu své nenávisti a frustraci a vykřičet vše do světa. Není to pozitivní příběh a zaručeně z něj čtenáři nebudou mít po otočení poslední stránky dobrý pocit. Je to vlastně taková roztomilá malilinkatá depka.
Kresba, kterou dokonale zpracoval Jason Latour, dokonale vystihuje syrovost místa a jeho obyvatel, přičemž je to právě souhra ilustrací se scénářem autora Jasona Aarona, který je českému čtenáři znám jako autor Skalpů, komiksů ze světa Star Wars a samozřejmě superhrdinských příběhů, ať už jde o Avengery, Doctora Strange, Thora apod.
Štítky knihy
násilí komiksy krimi Image Comics
Autorovy další knížky
| 2014 |  Země Indiánů |
| 2018 | Star Wars Skywalker útočí - Zúčtování na pašeráckém měsíci |
| 2015 | Mrtvé matky |
| 2018 | Cesta podivných |
| 2016 | Wolverine |
Kniha Takový to byl muž je v
| Přečtených | 75x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 40x |
| Chystám se číst | 11x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 1x |
Super jižanský kousek, těším se na další svazek. Přesně takhle nějak si asi představujeme, jak to chodí na vidláckém jihu.