Prameny Vltavy přehled

předevčírem

“Jed­na prav­da v kra­ji s tak bola­vou minu­los­tí, jako má Šuma­va, pros­tě exis­to­vat nemů­že. Na kaž­dou cha­lu­pu jsou tam obvykle prav­dy hned tři. Vyhna­ní Češi, vysíd­le­ní Něm­ci, novousedlíci…

Šumava, pohraničí, kraj který pamatuje.
Jako čtenář máš rád osvětlení tmavých části historie, když ty rešerše někdo udělá za tebe a obalí ti to do příběhu, že jo?
A pak je tu Petra Klabouchová, která není jedna z českých spisovatelek, které ti to zaoblí nebo naopak přehnaně žene do extrému se snahou šokovat.
Ona jen z pozice rodáka prostě vystaví tyto skutečnosti, poskládá je před tebe, nesoudí a ještě zvolí vypravěče s rázným přednesem, který si nebere servítky. A je na tobě přebrat si to nebo pídit dál.
Každý kraj má něco, na co chce zapomenout. Tady ta černá skříňka obsahuje věci, které mozek nechápe, hrůza se hromadí a ve výsledku máš největší tendence děkovat autorce za nadhled, který do tebe vložila.
Za perspektivu obou stran, za volby, které je težké soudit desítky let později z luxusu demokracie.

Do látky, kterou píše se ponoří, není to text který klouže po povrchu, ale jde do hloubky.
Prameny Vltavy jsou detektivka odehrávající se v současnosti s nezbytnými skoky do dob minulých. Příběh je fabulovaný, ale syrové informace o koncentračním táboru Prameny Vltavy dlouho nevymažeš z hlavy.
Konec mě dostal a tleskám, sedlo to do celkového vyznění příběhu krásně. Úplně mi to vyrazilo dech a jdu hned na novinku autorky -
Ignis fatuus.

31.05.2024

Zmatené, přeskakování v ději, ztrácela jsem se v postavách. Téma a námět super, ale špatně se to čte. Navíc jsem ani nevěděla ze začátku, jestli už je konec kapitoly nebo pokračuje dál... dlouho jsem nečetla něco tak zmateného.