Zůstaňte s námi
Marek Šindelka
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85055/bmid_zustante-s-nami-m3k-85055.jpg
4
132
28
Soubor osmi povídek a novel známého českého spisovatele, nositele Ceny Jiřího Ortena. Z titulní novely, zarámované oblíbeným sloganem televizního zpravodajství, ční osamělost ve dvou, kdy už si partneři nemají co říci, ale ústa se jim dosud pohybují. Skvěle napsané texty o lásce, sexu, zklamání, bezradnosti.
Přidat komentář
Název sbírky může připomínat jiné - od Jana Balabána (otevřený, oslovující a strohý název s tajemstvím, obyčejnou češtinou, v plurálu...). Ale zatímco hrdinové J.B. se za životem ohlížejí nebo se sbírají z bolestné srážky s ním, chápu "hrdiny" M.Š. jako lidi na začátku. Pořád teprve hledají, jak svět a svůj život vůbec u/pochopit.
Klíčová resp. shrnující je pro mě závěrečná povídka Polaroid, kde se znovu doslovně opakuje leitmotiv, unavený povzdech, že jakýkoli řád (i jen náznak) je lepší než chaos - aspoň si na chvíli od toho všeobklopujícího a všeprostupujícího zmatku odpočinout, utéct mu. A také je tu "disputace" mezi toulajícím se Petrem a lékárnicí Karolínou nad dívkou z fotografie, disputace 2 krajností (absolutního a nulového očekávání od druhého) vymezujících prostor, ve kterém tápou a bloudí (někdy jalově a pubertálně, jindy nápaditě a vtipně) hrdinové povídek.
Pro mě lepší než Mapa Anny, dotaženější, vyzrálejší, přirozenější, syrovější, vyrovnanější. A zrovna pasáže slovy vykreslující zmatek a chaos (ať už při tanci nebo na letní horké zahradě) mi přijdou literárně mistrné.
Moje první setkání s Markem Šindelkou a hned je z toho láska. Je to lidský, syrový, chvílema kyselý jak víno ♥
Nejsem si úplně jistá, co přesně na mě z povídek dýchlo nejvíc, ale asi ta bezradnost postav. Za nejlepší považuji Polaroid a Zůstaňte s námi, ty se opravdu vyvedly...
Kniha se mi hrozně dobře četla. Autor mě dokázal rozesmál, překvapit, mluvil mi z duše. Několik příběhu lidí, kteří moc neví co že sebou.
Takhle nějak si představuju zdařilou prvotinu nadějného spisovatele. Ona je to sice Šindelkova prozaická "druhotina", ale dojem to nekazí. Je v tom hravost (s jazykem, náměty, formáty), potřeba uvolnit přetlak životních postřehů a zužitkovat různé nápady (Luk, Návrat, Zrcadlo). Vystupují tu předobrazy budoucích postav Mapy Anny a obrysy základů budoucích autorových posedlostí. Všechny povídky jsou dobré nebo vynikající, ta poslední Polaroid asi nejpovedenější. Takový přesný záznam duševního stavu muže ve 26 letech, hra s prázdnotou a očekáváním dusná a kalná, jak horké letní odpoledne.
Sbírka povídek je to možná nesourodá, ale čtivá a užíval jsem si Šindelkův um několika slovy vytvořit atmosféru, přesnými slovy vylíčit vztahové napětí a pobavit trefnou zkratkou.
"Andrea je typická mladá žena mezi pětadvaceti a pětatřiceti, pohledná, inteligentní, poskládaná ze zbytků svých předchozích vztahů.
...
Lenka je typická dívka mezi dvaceti a pětadvaceti. Pěkná. Nic víc mě nenapadá."
Šindelkova Mapa Anny mi učarovala a rozhodla jsem se pustit do některé z jeho dalších knih. Mám ráda jeho úhel pohledu – je to jako zírat na krychli ze všech stran a pak ji teprve pomalu rozříznout, když se člověk vynadívá dostatečně. Líbí se mi jeho jazyk plný metafor a odkazů i jednoznačnosti a stručnosti tam, kde je třeba. Líbí se mi, jak obyčejnou věc dovede vykreslit hned několika barvami...
Ale u této sbírky nevím... myslím, že je znát, že jde o autorovu ranou tvorbu, protože ač jazykově vytříbené, člověk má trochu pocit, že se ztrácí, že je tam zkrátka moc všeho najednou. MOC vytříbený jazyk společně s MOC velkou snahou o tematicky silný příběh s MOC velkou snahou o pointu. Člověk je zmatený, zkrátka neví, na co se vlastně soustředit a tak povídky kolem něho jen proletí. Škoda...
Tuto knihu jsem vůči předchozí od tohoto autora (Mapa Anny) nepřečetla na jeden zátah, což ale nic nemění na tom, že jde o fenomenální knihu psanou překrásným jazykem.
Postavy ocitající se v někdy až absurdních situacích, místy velmi úsměvné, smutné, realistické. Podobně jako v Mapě Anny autor popisuje pokřivené nebo vyhořelé partnerské a mezilidské vztahy. U Šindelky oceňuji netypický a splavný styl psaní a vyprávění.. a to mě u něj baví!
Autor bezesporu umí zajímavě pracovat s jazykem, musí mít velmi dobře vyvinutou představivost. Velmi svižné a nápadité čtení. Nejlepší povídky jsou Polaroid, Návrat, Luk a Společenské hry. Naopak titulní povídka se mi příliš nelíbila, stejně jako Jaro. Myslím, že autorův um se nejvíc projeví v kratších textech, které jsou skvěle vypointované.
Když se řekne, že je něco "psáno moderním jazykem", tak si představím přesně tohle. A nebaví mě to...
Kniha obsahuje jednu dobrou povídku. Ano, tu s názvem Luk. Že by měly, jak zde píší kolegové, dravost, stručnost, dynamiku? Nemyslím. Nelíbilo.
Literární lahůdka. Dokonce jsem ji po přečtení sjela letmo ještě jednou, abych si prodloužila naše společné chvilky. Má to hloubku, cit pro detail, sdělení, atmosféru...to, co od povídek očekávám. Mapa Anny je ihned v pořadníku.
Geniální, úchvatné, dokonalé. Po dlouhé době mě kniha nadchla natolik, abych jí dala pět hvězdiček a myslela na ni několik týdnů po přečtení. To, že je spisovatel Čech, mou radost jen utvrzuje. Nejvíce mě zaujaly povídky Zůstaňte s námi a Zrcadlo. Šindelkův styl psaní je opravdu strhující, pro vyjádření emocí a atmosféry okamžiku neužívá jen vyjádření aktérů svých povídek, jejich myšlenky, ale mistrně pracuje i s ději v přírodě, které pak atmosféru situace skvěle podtrhují (například horko, vlhko, spadané poloshnilé listí, rozkvetlé stromy, déšť...) Bravo!
Bavil mě Šindelkův dynamický styl. Zhuštěné, úsečné vyjadřování, kterým ale dokáže obdivuhodně přesně vystihnout různé situace i emoce. Stav mezilidských vztahů skutečně nevidí růžově, někdy tepe i do věcí, které osobně za tak negativní nepovažuji. Ale ono není vždy jisté, kdy autor projektuje do myšlenek postav vlastní postoje a kdy ta skepse patří čistě postavě samotné a je záměrně přehnaná. Takový pocit jsem měl hlavně u titulní povídky. Ta zároveň patří k nejlepším, spolu s Polaroidem a zdařile mysteriózním Návratem. Platí, že čím kratší text, tím těžší je dosáhnout kýženého "literárního satori" a i tady jsou ty drobnější povídky někdy trochu moc "chtěné", s výjimkou Jara. Šindelka je ale rozhodně talent s budoucností. Mapu Anny si řadím do (bohužel příliš dlouhé) "must-read" fronty.
Ano, kniha je moderní, je stejně jako všechny nové české filmy o vztazích, které jsou negativně vyložené, ale pro mě ty povídky měly sílu. Vytříbená slova, zachycený proud myšlenek, žádné vyumělkované fráze, prostě syrové, svižné, dobré. A to, že z toho čiší krutá realita mezilidských vztahů, za to přeci autor nemůže. To je fakt. A kdo na to nejste zvědaví, tak to nečtěte :)
Tak tohle mě bavilo. Rychlé a zábavné čtení - kniha, kterou si chci přečíst znovu a jenom to odkládám (abych to trochu pozapomněl :-). Je to mladé a s autorem bych šel na pívo.
Já nevím, asi nejsem správný čtenář na povídky. Mrzí mne to, asi jsou Šindelkovy povídky dobré, ale není to můj šálek kávy :-(
Štítky knihy
povídky partnerské vztahy česká literatura vztahy novely Magnesia Litera
Část díla
Autorovy další knížky
| 2016 |  Únava materiálu |
| 2014 | Mapa Anny |
| 2018 |  Svatá Barbora |
| 2008 | Chyba |
| 2011 | Zůstaňte s námi |
Kniha Zůstaňte s námi je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 182x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 47x |
| Chystám se číst | 61x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 4x |
Autor ovládá a umí používat češtinu jak jen málokdo z jeho současníků. To kvituji. Mrzí mě však, že tu bohatost jazyka a své schopnosti vykreslit ním pocity, nálady, vjemy, situace atp., používá výhradně na zobrazení deziluze, nudy, otrávenosti, rezignace, neporozumění ... Snad on sám není tak "ztracený", jako jeho postavy. Nebo žeby beznaděj a fádní prázdno byl převládající pocit jeho generace, které já už nerozumím?