V zajetí zimy
Naomi Novik
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428808/bmid_v-zajeti-zimy-Udc-428808.jpeg
4
357
86
Mirjem pochází z rodu lichvářů, avšak její otec ve svém řemesle zrovna nevyniká. Každému rád půjčí, ale pak si neumí říct o splátky, takže se rodina nachází na pokraji chudoby — dokud Mirjem nezakročí. Obrní se před prosbami vesničanů, vydá se vymáhat dluhy a zjistí, že je pro to jako stvořená. Když jí dědeček dá měšec stříbrňáků, přinese mu ho zpátky plný zlata. Brzy se rozkřikne, že dokáže proměnit stříbro ve zlato. To ale přiláká pozornost krále Staryků — bytostí, které přicházejí s prvním záchvěvem zimy a prahnou po zlatě. Tím se dá do pohybu řada událostí, jimž spolu s Mirjem čelí vesnická dívka Wanda, která pro ni pracuje, protože její otec si nemůže dovolit zaplatit dluh, a šlechtična Irina, kterou chce otec provdat za mladého cara. Jenže ani car Mirnatius není tím, čím se zdá být.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , HostOriginální název:
Spinning Silver , 2018
více info...
Přidat komentář
V knize se objevují tři hrdinky, jejichž příběhy se vzájemně prolínají. Všechny byly zajímavě podané. Až na několik méně záživných pasáží zhruba uprostřed knihy, jsem se při čtení nenudil. Celkově mi V zajetí zimy přišlo lehce slabší než Ve stínu hvozdu, ale i tak to bylo super. Pokud Novik napíše další knížku inspirovanou slovanskou mytologií, tak si ji určitě rád přečtu.
Možná jsem měla od knihy až moc velká očekávání, vzhledem k nedávnému čtení Ve stíhu Hvozdu, ale bohužel to bylo docela zklamání. Pořád můžu říct, že kniha byla čtivá, se zajímavým námětem a krásným vypravováním (které však u Hvozdu vyniklo o dost víc). Příběh byl také plný zajímavých detailů, které autorka čerpala ze slovanské mytologie, což jsem si velmi užila. To bylo ale bohužel všechno.
Postavy nebyly nijak zvlášť sympatické, i když měly alespoň zajímavou backstory. Co mi ale opravdu nesedlo bylo, jak jsou nezajímavé a vlastně nejsou ani moc hezké. To zase vedlo k tomu, že od svých budoucích partnerů se dočkaly dost pochybného zacházení. Začínám si myslet, že Noviková na tomhle ujíždí - romantická linka začínající tak, že 90 % knihy mužská postava tu ženskou uráží, dívka si to nechá líbit, a pak se do sebe kdovíjak zamilují.
Obecně mi připadalo, že děj se zvláštně táhne a už není vlastně ani tak dynamický a zajímavý. Způsob řešení problémů mi někdy přišel dost nesmyslný a vlastně to vypadalo, jako by všechno vyšlo velkou náhodou.
Čekala jsem, že kniha svůj potenciál naplní mnohem lépe, ale bohužel už nemám velkou chuť od autorky další vydané knihy číst.
oproti Ve stínu hvozdu zklamání, čteno hned po sobě, takže velké posuzování. postavy pro mě nesympatické, majetku a moci chtivé, nejasný důvod prozření stejne tak citů, některé pasaže nudné a opakující se, nejsympatičtější Vanda (chudá dívka) i přes to, že ze začatku také vypadala, že její největší motivace budou peníze, chtěla jen to aby mohla svobodně žít a možná matka lichvářky.
Romantická linka u „ohně“ určitě lepší než u „ledu“ ta byla vyložene podivná, extrémní změny v pocitech a femi happy závěr už bylo dost klišé. Ale určite to není špatná kniha. Čteno v zime a krásně dokresluje zimní náladu a svou pohádkovostí se čte velmi pěkně. Vůbec mi nevadilo střídání postav, pro mne to je jedním z bonusů. Na zimní večery určitě ano, autorka je pro mne vyvážeností, fantasy s realitou, romantično, pohádkovosti a vše má vyvážené a to mě určitě baví, jen Hvozd byl prostě lepší.
Od autorky jsem už dřív četla pár dílů Temeraira a moc se mi nelíbily. Proč mě tedy napadlo číst V zajetí zimy, nevím, očekávání jsem měla hodně nízká a pak jsem jenom vejrala s otevřenou pusou, jak je tahle knížka nečekaně dobrá. :) Má pěkný styl, zajímavé a prokreslené postavy, úžasně zvládnutou atmosféru a nadpřirozeno. Zlověstné stopy ve sněhu, svět za zrcadlem, svatební tance pod měsícem na zasněženém palouku, víly z rampouchů.. no prostě krása.
Konec je typicky pohádkový a jiný by se snad ani nehodil.
V zajetí zimy se mi podařilo číst v době, kdy i počasí je zimní a připomíná pohádku. O to víc jsem si čtení o sněhu, vichřicích a ledu užila. Krásná propracovaná pohádka, ze začátku připomínající Hru o trůny (Starkové vs. Starykové), i Naslouchače mě to v lecčems připomnělo.
Každá kapitola se střídá z pohledu jiné osoby, ze začátku mě to ale dost zmátlo :) ale jak jsem si na to zvykla, šlo to samo. Nejdříve čteme příběh z pohledu 3 dívek přibližně stejného věku a pak se postupně přidávají další postavy. Moc se mi to líbilo a určitě si od autorky přečtu v budoucnu něco jiného.
(SPOILER) Z románu Ve stínu hvozdu jsem měla daleko lepší pocit. Připadal mi více originální než Vichry zimy. Evokovaly mi hodně jiné fantasy, které už jsem četla. Hlavně jsem měla takový pocit, že kniha hodně špatně vykrádá Martinovu Hru o trůny. Originální byla jen postava lichvářky Mirjem. Změna stříbra ve zlato mi přišla taky tuctová. Milostný vztah raději nechci komentovat vůbec. Za mne hodně velké NE.
Bylo to skvěle. Tak nějak přiměřeně od všeho trochu - romantika, pohádka, nadpřirozeno tak akorát, aby to dávalo smysl… Ja jsem nadsena a musím přiznat ze se mi to líbilo i podstatně více než třeba V zajetí hvozdu nebo Trilogie zimní noci. Postavy byly skvěle propojené a styl napsání byl genialni. Dokonce i to, ze části malého Stepona byly psány takovým více dětským stylem. Nevím, jestli to byla hlavně práce překladu nebo autorky, každopádně dohromady to fungovalo skvěle.
Jenom mi tam chybelo ještě par stránek. Když už přišel konec, jak jsem si ho prala, klidně bych si ho ještě na par stránkách vychutnala. Stejně tak i dalších par stran o Irine by mi nevadilo.:)
Knihu jsem četla dlouho, ale ne proto, že by mi připadala nudná. Příběh byl poutavý a velmi promyšlený. Určitě si od autorky přečtu i něco dalšího.
Nádherný příběh s užasnou atmosférou a stylem vyprávění. Musím pochválit originalitu. A ty postavy! Racionálně uvažující a nejsou otravné! Ze začátku trochu trvá než se příběh rozjede, ale pak knihu nejde odložit.
Je to taková ta kniha, jak vám je líto, že jste jí dočetli. Krásný příběh, líbí se mi vyprávění vícero postav, líbí se mi hlavní hrdinky, všechny. Líbí se mi, že postavy nejsou ani kladné ani záporné, prostě žijí svůj život tak, jak nelépe dovedou a je tedy možné se do jejich situace vžít, ačkoli se jim dějí fantastické věci.
V zajetí zimy se mi rozhodně líbilo víc než Ve stínu hvozdu a to jsem si myslela, že je nemožné. Nezbývá se jen těšit na další knihu od autorky.
Kniha se mi líbila, ale hodně jsem se s ní natrapila a mockrát ji odložila. Ale jsem ráda že dopadla tak jak dopadla. Věděla jsem že to tak nějak bude. Příběh je zdlouhavý a v určitých částech jsem se hrozně nudila. Přesto mám tuto spisovatelka moc ráda a Ve stínu hvozdu miluji. Doufám že zase napíše něco tak roztomileho. Určitě stojí za přečtení ale se Stínem hvozdu se srovnat nedá.
Zimní koncert začíná lehkou melodií židovské dívky žijící za dávných časů na litevském venkově. Postupně se přidávají další hlasy a příběh se rozvíjí, větví, mohutní. Kouzelné vyhrávky, děj nahlížený z hledisek jednotlivých postav i síla pobaltské zimy vyplétají umělecký vzor za doprovodu orchestru více osudů až do velkého pohádkového finále. Velmi osvěžující, zvláště pak v letošním horkém létě. Paní Noviková mě zase dokázala překvapit i potěšit. Nakonec snad zkusím i tu dračí pentalogii...
Knížka mě opravdu zaujala :) Pěkně vymyšlený pohádkový svět. Čekala jsem trochu jiný konec, přišla mi ke konci slabší, ale celkově z ní mám hodně dobrý pocit a knížku můžu jen doporučit.
Krásná pohádka - po řadě detektivek plných psychopatů s těžkým dětstvím bylo fajn pro změnu číst příběh, kde padouchem je démon. Od autorky jsem nejdříve náhodně přečetla Ve stínu Hvozdu, to se mi moc líbilo. Takže jsem sáhla po další knížce a krásně jsem si čtení užila. S potěšením dávám do knihovničky do sekce Pohoda.
Kniha se mi líbila. V cca polovině mi přijde že příběh tak nějak zpomalí a trochu se tam opakujou, pak se z toho ale dostanou a nabídnou velmi uspokojivé zakončení. Jenom mi pak ještě úplně nesedlo množství postav a frekvence, s jakou se střídaly. Celkově bych ale knihu určitě doporučila :)
Tuhle knihu miluju, líbí se mi o něco víc než kniha Ve stínu Hvozd. Její děj byl naprosto skvělý a styl jakým byla napsaná též. Rozhodně doporučuji všem čtenářkám.
Tohle byla pohádka. Líbilo se mi vyprávění z více pohledů (i z toho dětského). Novik opět nezklamala svými popisy a líčením daného světa. Postavy byly sympatické. Líbilo se mi, že se nejedná o žádné krásky (Irina dokonce popisovaná jako nehezká). Pokud bych měla porovnávat s Hvozdem, tak Hvozd se mi líbil více. Zima je mnohem více pohádková, celý příběh provází naděje a její konec je více pohádkový. Hvozd se mi zdál jiný, byl mnohem depresivnější. Každopádně mě čtení těchto dvou knih velmi bavilo a ráda si od Novikové přečtu její další knihy. Ps: Překlad a naše obálky jsou skvělé!
Překrásné, kouzelné...a ten konec. Knížka mi vzala slova :)
Po přečtení Ve stínu hvozdu jsem se těšila na podobně laděnou pohádku a Naomi Novik mě nezklamala, právě naopak mě při dočítání poslední kapitoly ve vlaku rozplakala dojetím :D
(SPOILER)
Tato kniha byla napsána pro mě. Omlouvám se všem ostatním, ale je to tak. Jsem nadšená, zamilovaná a asi ji dnes večer otevřu znovu od začátku.
Začnu nejméně důležitou částí, která ale orámovala skvělý obraz jako krásný rám – bohatý a poetický jazyk. Celou pohádkovou krajinu jsem prostě viděla, vzdychala nad nádhernými šperky, mrazil mě sníh, pálil žár.
Nejsilnějším plusem pro mě byly postavy. Obě hlavní hrdinky rozhodné, spravedlivé, v zásadě laskavé a hlavně – aplaus a fanfáry – chytré ženy, ale jakože CHYTRÉ. Děkuji nastotisíckrát. Ten zbytek sestával ze sympaťáků a složitých rozervaných charakterů či mizerných padouchů a ach, nejradši bych se mezi nimi octla (ovšem v domácnosti panovy Madelštamové, jinde ne). Každá postava ve svém vývoji urazila kus cesty, na konci nikdo nebyl stejný.
Dialogy? Nic mi neskřípalo, takže působily přirozeně, ovšem přiznávám, že v některých šarádách Ireniny vysoké politiky či v dohadování mezi Starykem a Mirjam o protislužbách za královu pýchu jsem se ztrácela. Další důvod pro nové přelouskání.
Děj. Nejen že to byla jízda, která mě nutila číst v naprosto nemožných situacích. Taky jsem si velice užívala detektivku, kdy jsem hádala, kterou pohádku autorka momentálně parafrázuje, a kochala se, jak jí to úžasně vychází. Na tak složitou kompozici další plus – žádné logické nesrovnalosti. A to jsem fakticky nevěřila, že se tak komplikovaná partie dá uhrát s tak dobrým výsledkem. No tak mě zabte, miluju šťastné konce.
Další lahůdkou pro mě bylo vyprávění v ich-formě, ovšem z úhlu pohledu různých postav, které se střídaly mnohdy v rámci jedné kapitoly. Nápovědou nebyly žádné těžkopádné nadpisy, nýbrž lehká naťuknutí a stopy v textu, skoro jako drobečky, které za sebou sypali Jeníček s Mařenkou. Užívala jsem si to.
Zápory? Opravdu mě žádný nenapadá. Uznávám, že jsem se smíchy za břicho nepopadala, ovšem když Mirjam nebo Irina převezly sem tam nějakého démona či elfa, fakticky jsem hulákala jak na hokeji. Na konci jsem pochopitelně bulela, jak to holky skoulely.
Skvělá kniha ve všech směrech, důvtipná, moudrá, plná naděje. Báječná.
Štítky knihy
zima pro dospívající mládež (young adult) fantasy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Ve stínu Hvozdu |
| 2020 | V zajetí zimy |
| 2021 | Smrtící vzdělání |
| 2007 | Drak Jeho Veličenstva |
| 2022 | Poslední absolvent |
Kniha V zajetí zimy je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 422x |
| Čtenářské výzvě | 87x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 209x |
| Chystám se číst | 324x |
| Chci si koupit | 96x |
| dalších seznamech | 6x |
(SPOILER) Po mnou přečtené autorčině knize "Ve stínu Hvozdu" a sérii "Scholomance" se jedná o opět parádní kousek, ke kterému se za čas ráda znovu vrátím. Předností děl NN je charakteristika postav, správná dávka fantasy a napětí, vč. inspirace nejen slovanskou mytologií, ale v tomto případě i židovskými tradicemi a zvyky.
V knize máme tři hlavní hrdinky, a to Mirjem, Wandu a Irinu. Každá pochází z trochu jiné společenské vrstvy, ale přesto se jejich osudy silně protínají. Mirjem pochází z rodu lichvářů a významnou roli zde mají i její rodiče, děda, a také její vazalové. Wanda je jediná dívka pocházející z osmi dětí z chudé rolnické rodiny, kde přežila pouze ona a její dva bratři Sergej a Stepon. Irina je dcerou vévody, i když její dětství a dospívání v malém a strohém půdním pokoji s "chůvou" Magret nebylo moc plné blahobytu a vřelosti. Další zásadní postavy jsou "bezejmenný" král Staryků a car Mirnatius vč. Černoboha. Zajímavou postavou je i Timur Karimov, která mě chvilku přivedla na scestí.
Osobně se mi asi nejvíce líbil příběh a pohled Mirjem, i když Irina s Wandou byly hned v závěsu. První dvě měly velkou dávku důvtipu a odhodlání, avšak ze začátku ani jedna z nich neoplývala nadmíru citem, i když jejich skutky si trochu protiřečily.
Odpověď na dotaz: Jaké má královna Staryků povinnosti?
„Odvíjejí se od jejích darů, kterýžto máš pouze tento jediný,“ odpověděl. „Zabav se s ním.“
„Když nebudu mít nic pro zpestření, možná se začnu tak nudit, že s tím úplně přestanu,“ namítla jsem. „Klidně mi můžeš říct, jaké mám další povinnosti, a nechat na mně, abych se rozhodla, co zkusím.“
„Dokážeš za letního dne rozpoutat stoletou zimu nebo ze země vyvolat nové sněhové stromy?“ zeptal se uštěpačně. „Dokážeš pozvednout ruku a uzdravit zraněnou horskou stěnu? Až toho budeš schopná, tehdy budeš skutečnou královnou Staryků. Do té doby si přestaň bláhově namlouvat, že jsi něčím jiným, než ve skutečnosti jsi.“