Hospoda na mýtince přehled

28.01.2024

Co jiného po Vraždě v salónním coupé, když ne Hospodu ně mýtince? Chronologicky si stojí opačně, Trachta je nám nicméně představen ve Vraždě, když ho pak vidíte i tady, potěší to.

Přítomnost inspektora Trachty nezbytně implikuje jednu věc. Ne, že by to byla přímo detektivka, to ne, ale jsou tu prvky záhady, které, při zpětném pohledu, dávají poměrně souvislou linku „stop“ vedoucí k danému závěru. Je tedy patrné, že tvorba Hospody na mýtince, která samozřejmě není primárně detektivní, inspirovala autory blíže se podívat na daný žánr.

Dílo je samozřejmě primárně o operetě. A v té se já naprosto, ale naprosto neorientuji. Prostě nevím, o co jde. Ostatně proto byla Hospoda (spolu s Cimrmanem v říši hudby) mezi posledními, ke kterým jsem se před léty dostal. Přeci jsem si je ale obě oblíbil.

Už úvodní semináře jsou bravurní. Pohybuji se aktuálně na akademické půdě. Nevěřili byste, jak časté jsou odkazy na "Tito mužové se nepochybně domnívali, že celá soutěž bude pro ně hladkou záležitostí, při níž si navzájem pochválí svá vlastní díla a rozdělí se o ceny. Jak to tak chodí. Tedy jak to tak chodilo!" (Jsem, mimochodem, překvapen, že ono "Jak to tak chodilo!" není obsaženo ve scénáři.) Vůbec celá scéna s uměleckou krádeží je rozkošně vtipná.
O nic horší není následná geniální parodie referátů (míněno shrnutí operety Proso), či zesměšnění odborných studií.

Samotná hra nabízí mnoho skvělých, nezapomenutelných scén. Mezi mé oblíbené samozřejmě patří „justiční omyl!“ a závěrečné "Byl jste vždycky poctivý člověk? Byl. Odseděl jste si poctivě dvacet let? Odseděl. Vidíte? Poctivost se nakonec vždycky vyplatí." To je tak krásná scéna! Nabízí úžasný podnět, ano, jistě parodický, ale přece, k zamyšlení. Mimochodem, těch právnických prvků je ve hře z nějakého důvodu více. Na začátku se ostatně setkáváme s notářem, závětí, té tematizace je tu mnoho. Nevím opravdu čím to je, že zrovna v téhle hře je toho vícero.

Nezbývá než se nakonec ještě jednou poveselit nad tím, že si dědeček otevřel hospodu, ale chodili mu tam lidi. Což je, myslím, mimořádně zlidovělé.

15.12.2023

Do hospody na Mýtince dorazí nečekaně dva hosté hrabě Ferdinand von Zeppelin a uprchlý vězeň Kulhánek. V hospodě jsou pouze dva lidé hostinský a již dvacet let zde sedící a mlčící host Ludvík. A díky fiktivní lásce vyjde najevo tajemství, třeba i dvacet let staré. Další z fantastických her z pera Smoljak a Svěrák. Jejich vtipy, které jsou notoricky známé (postavil si hospodu a byl naštvaný, že mu tam začali chodit lidi) a kterých je v této hře opravdu hodně, si dovolím říct, že zlidověly. A já se vás dámy a pánové ptám? Kdo tohle má?

Notář mi vyprávěl, že dědeček byl vyhlášený samotář. Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi. Pak si najal hostinec na náměstí v Opočně, zas mu tam chodili. A tak si postavil tohleto. Ty jsi tu, Ludvíku, za dědečka nevím, ale za mě patnáct let, sice stály, to je pravda, ale jediny host. A takovy host, že to tak musím říct, neurazíš se, Ludvíku, viď? To vlastně ani není host. A bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. A pobavíš-li se, jen do pláče.

Úspěch her z divadla Járy Cimrmana se podle mě projevuje právě inteligentním humorem, který prostupuje jejich hrami. Není vulgární ani podbízivý a pokaždé mi zlepší náladu, i když jsem je četl i viděl mnohokrát.

Hostinsky: A že jsem tak směly, pane Kulhánek, za co jste byl vlastně potrestán?

Vězeň: Nezlobte se, pánové, ale o tom nemohu hovořit. Obvinění je příliš hrozné. Ale věřte, že jsem byl odsouzen nevinně.

Hostinsky: Jestli jsem si to nemyslel! Nevinny člověk se pozná na první pohled.

Hrabě: No jo. Hned, jak jste vystrčil hlavu tam z toho roští, řekl jsem si: Justiční omyl!

Hostinský: A že jsem tak směly, pane Kulhánek, na kolik let vás odsoudili?

Vězeň: Na dvacet.

Hostinsky: A že jsem tak směly, pane Kulhánek, kolik z toho jste si už odseděl?

Vězeň: No, zítra tomu bude dvacet let.

Hostinsky: Já nevím, školy nemám, jsem jen prostý člověk, ale to už vám snad ani nestálo za to utíkat, ne?