Ublížení na těle

08.10.2023

Drsný příběh. Nečte se lehce. Taková ženská kniha. Důležitá.

17.07.2022

Začátek knihy, vlastně skoro tři čtvrtiny mě nezaujaly, povrchní nahlížení hlavní hrdinky Reny na svět mě nechytlo, občas sice v intimní chvíli odhalila něco hlubšího, ale celkem mě to připadalo dost tuctové. Ovšem konec románu je strhující, ten teprve dal celému příběhu smysl. Jsem ráda, že jsem dočetla celý, a to i díky čtenářské výzvě.

31.01.2021

Při náhodném setkání s románem jsem u otevřených dvířek knihbudky zajásal, už dlouho mě lákalo si přečíst od Margaret Atwood po Příběhu služebnice i něco dalšího. Prezentované téma knihy mě zaujalo i zarazilo, cítil jsem vůči němu blízkost i odstup. Odstup proto, že k tělu nemám žádný speciální vztah: nemám přímou zkušenost s jeho selháváním a mám tendenci ho vnímat víc jako nástroj než jako zásadní součást své identity. A blízkost, protože se s ženami, které se na fungování svého těla spolehnout nemůžou, setkávám ve svém okolí v poslední době tak často, že se z toho můžu až uzoufat.
Ale je pro mě vůbec možné něco takového zprostředkovaně prožívat? Vžít se do pocitů mladého děvčete po mastektomii? Do pocitů ženy, která absolvuje náročnou operaci páteře a dlouhou rehabilitaci, která nakonec ničemu příliš nepomůže? Do pocitů ženy, které ochrne končetina a doktoři marně zkouší najít příčinu? Do pocitů ženy, které zemře dítě dřív, než se narodí, ve které někdo žije a pak žít přestane?
Román paní Atwood na tato má trápení odpovědi nenabízí, myslím. Jizva na Renině těle a kus chybějícího těla totiž nejsou tématem příběhu, spíš alegorií, symbolickým symptomem jejího vnitřního zranění, viditelným projevem něčeho hlubšího. Margaret Atwood ale klade otázky jiné, neméně závažné. A svou Renu prozkoumává pečlivě a chytře, nelichotí ji, neuhýbá, neomlouvá.

Jestli je Ublížení na těle dobrý politický thriller nevím. Nejspíš ano, vzhledem k tomu, že jsem četl plynule a zůstával zaujat. Ale ten politicko-společenský aspekt pro mě nebyl klíčový. Bylo mi v zásadě jedno, kdo je agent CIA, komu patří kontraband a kdo koho nakonec přechytračí. Stejně jako u příběhů Grahama Greena z podobně bezútěšných zemí (nebo jako u filmu Povolání: Reportér, na který jsem při čtení často myslel) pro mě byly dějové zvraty zajímavé jen jako impulsy, které něco rozehrávaly v myslích postav a které před hrdinky i před čtenáře pokládaly zajímavé podněty k přemýšlení.
A ty otázky opravdu stály za to: bylo užitečné i poutavé se Reniným světem brodit a spolu s ní hledat, co je pro ni opravdu důležité. Zjišťovat, že identita a intimita nejsou jen dvě náhodou podobně znějící slova, že dokud nevíme, kdo přesně jsme, nemůžeme ani vědět, co přesně si máme chránit a pěstovat. Znovu si potvrdit, že vnější a vnitřní je propojeno, že nemůže dobře existovat navenek, kdo nefunguje sám v sobě. A že tím největší rizikem jsme si často sami, že nepřátelský cizinec bez tváře tu tvář nemůže mít, dokud nepoznáme tu svoji a nesmíříme se s ní.
Renina odyssea byla dlouhá, náročná a krutá, ale vyplatila se – musela toho hodně zkusit na vlastním těle, aby se to nejdůležitější událo v její duši. A čtenářům se vyplatí cestovat s ní, třeba proto, aby si znovu uvědomili, že kdo nemá rád sám sebe, nemůže mít rád ani druhé. Že bez opravdové lásky k druhým není šance na opravdový život. A že dokud je někde život, je tam vždy i naděje.

23.08.2020

Autorka píše zajímavě a dokáže rozebrat kdejaké téma.
Rena řeší rakovinu prsu, operaci a mimo jiného změnu, kterou nemoc přinese do jejího intimího života. Řečeno velmi prostě. Příběh má daleko větší přesah, což je věc, kterou na Atwoodové oceňuji.
Hrdinka mi ovšem sympatická nebyla.

26.03.2020

Ten přesah z osobní bolesti do bolestí světa je markantní, ano, i takhle to běží v dnešním světě, kde už tolika let marně hledají recept, marně ...
Přes výpověď autorky (knížka vyšla v r 1982) doporučuji trochu aktualizace o tom, jak to vypadá v této části světa dnes.

05.06.2019

Příběh o ženě Reně, která se tak dlouho trápila nad kouskem, který jí vzala rakovina a nad možnou reakcí mužů v intimní chvíli, až jí život zavál do místa a situace, kde dostaly její dosavadní úvahy a trápení zcela jinou perspektivu. Skvěle a chvílemi celkem drsně napsaná sonda do ženské duše a Margaret Atwoodovou si do budoucna pohlídám.

28.05.2019

Představovala jsem si osmdesátá léta a yuppies (a později zas šortky, pach potu a soli, vlhko, vedro, štípance od všeho možného). V tom hlavní postava - Rena s rakovinou prsu, sarkastická novinářka, která je ale úplně běžně křehká. A ta kombinace byla přirozená. Rena není dokonalá, prostě je. A její příběh byl banální i ve chvíli, kdy byl šílený. Tak ho totiž vyprávěla. Jako něco, co se nestane každému, ale prostě se to stalo. Podobně jako její rakovina. Podobně jako rakovina mojí mamky. Je to děsivé. Můžete umřít. Ale většinou tady v té hezké části světa ani neumřete. Je vám špatně, ale po několika měsících, možná po letech a když teda jste v té správné většině, se to jen stalo. Už to není. Přežili jste. Je to jen příběh. Každá sebevíc podivná či nádherná věc po nějaké době odvane a stane se z ní jen položka v kartotéce naší paměti. Šedne, bledne... Všichni to známe. Je to trochu smutné, ale také nám to pomáhá přežít a nezbláznit se.

Ublížili jim na těle, ale jsou naživu. A teď je to jen příběh.

Ani jedna z postav mi nepřipadala otravná. Občas mi ale vadilo hloubení do jednoho monologu, tématu, redundance pojmů - Margaret se zřejmě snažila někdy navodit určitý dojem otravnosti, ale já ho měla ihned. A bože můj, už nikdy nechci číst o okousaných nehtech. Tamní popis asi zbaví tohoto zlozvyku mě samotnou.

Dostávala jsem se do toho postupně. V půlce bylo pár stran, co mě fakt rozčilovalo, ale konec už četla bez dechu a fakt mě to bavilo a trápilo a všechny emoce byly připravené na startu. Mám chuť na rum s limetou.

26.11.2017

Rakovina. Co je horší: osobní nemoc nebo nemoc celé společnosti? Nakolik zasahuje do našich soukromých strastí a životů život společenství, v němž se – třeba i náhodně – právě nacházíme? Jak ovlivní naše budoucí postoje?
Zajímavé čtení. Nejen kvůli těmto otázkám, které nastoluje. Knihu je možno číst i jako analýzu proměn Renina vztahu k mužům vycházejících z peripetií Renina života.