Úzkosti a jejich lidé přehled

15.04.2024

„Jim patří ke generaci, která považovala počítače za magii. Jack je odjakživa bral jako samozřejmost. Když byl Jim malý, trestali se děti tak, že je rodiče posílali do jejich pokoje. Dneska se za trest z pokoje vyhánějí. Jednu generaci hubovali, že nedokáže posedět, druhou zase, že má málo pohybu.“

Backmana milujem. Ale iba raz ročne, aby som sa ho s mojou sarkastickou povahou neprejedla. Autor skladá puzzle, stále berie do ruky tie isté kúsky, ale otočí ich trochu inak a záverečný obraz je vtipný, slniečkový, romantický a šťastný. Pointa je asi tá, že nemáme druhých súdiť, ak neprejdeme aspoň niekoľko kilometrov v ich topánkach, na druhej strane si nemôžem pomôcť a v tomto skôr súzniem s Pratchettom: „… první, co byste nejspíš pochopili po tom, co byste ušli pár kilometrů v jeho botách, by bylo, že vás pronásleduje, aby vás polapil a obvinil z krádeže bot, i když, samozřejmě, asi byste mu utekli, protože by vás musel honit bos.“
Ak dá spisovateľovi a knihe čitateľ šancu, verím, že ho presvedčia, že aj na názore toho druhého záleží, alebo ako hovorí jedna moja tetka: „Všetci sme nejak postihnutí.“

„Co děláte se svými penězi?“
„Kupuji si odstup od ostatních lidí. V drahých restauracích jsou stoly dál od sebe, v letadlech není v první tříde prostřední sedadlo, exkluzivní hotely mívají zvláštní vchody do luxusních apartmá. To nejdražší, co si na nejhustěj obydlených místech světa můžete koupit je odstup.“