Zpráva o "Hodolanském pekle"

recenze

Ada (2022) 4 z 5 / Matematicka
Ada

Navzdory všem běžným tvrzením bylo zacházení s Němci (plné nenávisti a pomsty) v Československé republice po porážce třetí říše ve druhé světové válce předvídatelné. Dalšímu soužití bránilo příliš mnoho spáchaného pokoření. Předvídatelné však nebylo, že nucené vysídlení postihne všechny sudetské Němce. Dalo by se předpokládat, že Češi umí rozlišovat. Že tomu tak nebylo, že byli postiženi nevinní, kteří se dokonce v roce 1938 zasadili o další trvání republiky (němečtí sociální demokraté), že byli vyhoštěni dokonce německy mluvící Židé, že byly na Němcích spáchány ty největší brutality, to se dá označit za zločin.

Autorčina praprababička, Heda Müllerová, zažila proslulý internační tábor pro Němce v Nových Hodolanech, přezdívaný Hodolanské peklo. Příběh její a její rodiny autorku inspiroval k napsání knihy Ada. V knize spojila příběh Ady (inspirované skutečným příběhem Hedy Müllerové), příběh ze současnosti o novinářce Anastázii a citace z dobových dokumentů a svědectví, které jsou v knize znatelně graficky odděleny.

Mně osobně nejvíce zaujaly citace z dokumentů a svědectví pamětníků, která jsou vybraná opravdu velice dobře, jsou stručná a dobře doplňují obě dějové linie. Velice poutavý je také beletrizovaný příběh hlavní postavy Ady a všech jejích blízkých. Autorka si sice mnohé domýšlela, ale myslím, že se jí to podařilo tak, aby byl příběh blízký skutečnosti a skutečně živý. Jako slabší jsem vnímala příběh ze současnosti, který mi ve srovnání s oběma dalšími rovinami knihy přišel jako dost banální. Určitě si ale i tento příběh své čtenáře najde.

Přestože bydlím nedaleko od Olomouce, o internačním táboře přezdívaném „Hodolanské peklo“ jsem dosud nic konkrétního neslyšela. O tom, jak Němci ubližovali Židům a Čechům už bylo napsáno mnoho knih (k mým nejoblíbenějším patří deník Hany Bořkovcové s názvem Píšu a sešit mi leží na kolenou a paměti kněze Františka Štveráka I zvíře mělo více útrpnosti než člověk). O tom, jak Češi ubližovali Němcům – a často i těm zcela nevinným – je už knih podstatně méně. Autorce Veronice Jonášové patří dík, že přispěla k zacelení tohoto „bílého místa“ a připomíná události, které jsou také součástí naší historie a nelze je jen tak pohodlně „vytěsnit“.

Jeden z nejhorších zážitků z Hodolan pro nás znamenalo vyvraždění důchodců ze starobince v Olomouci. Bylo jich celkem šedesát osm. Nejstarší z nich byla zcela slepá žena ve věku 92 let. V noci je vyhnali polonahé ven a všechny do jednoho postříleli. Viděla jsem popravu posledních 13 z nich. Dodnes slyším jejich děsivé naříkání. Když do nich stříleli, nadávali jim: „Vy německé kurvy, vy staré svině!“ Některé z obětí se přitom nahlas modlily.

Knihu bych doporučila všem, kdo se zajímají o českou historii 20. století, a to buď celkově, nebo přímo na Olomoucku – v popularizaci událostí provázejících odsun Němců z Olomoucka je kniha jedinečná a průlomová.

Komentáře (0)

Přidat komentář