Životní osudy ve stínu katedrály

recenze

Ohnivý sloup (2018) / Jack333
Životní osudy ve stínu katedrály
Láska a nenávist. Dva city, které trvají a boří základy každé lidské osobnosti, znovu soupeří o svou podobu v anglickém městečku Kingsbridge. Ano, možná jej znáte, protože tam stojí nádherná gotická stavba.

Jenže Ken Follett tentokrát katedrálu vůbec nepotřeboval. Nebojte, nevyhořela, jen ztratila svou úlohu – jak morální, tak vlastně i literární. Nečekejte tak, že byste se znovu kochali krásami této jedinečnosti, častěji se totiž ocitáte mimo Anglii. Ohnivý sloup totiž jen navazuje na úspěšnou sérii Pilířů země a ačkoliv se honosí tím, že je její součástí, nebudete to tak cítit.

Já to tak necítil. Katedrála v ději totiž je opravdu jen v nejzazším pozadí. Společně se přesto ocitneme tváří v tvář dějinám především 16. století, kdy moc v zemi je v rozbroji mezi katolíky a protestanty. Setkáme se s královnou Alžbětou i královnou Skotska a lidmi, kteří tahají za nitky osudů spjatých s intriky nejvyšších postavených.

Hlavní dějovou linku tvoří pár nepár Ned Willard a Margery Fitzgeraldová, kteří po sobě touží, ale jak to tak bývá nic jím není nakloněno. Válka proti Anglii, nevraživost druhé rodiny i zásadní milníky jiných životů. Někdy člověk musí obětovat své štěstí před vlastním úspěchem a radostí. A musí to opravdu tak být? Co když se někdo vzepře a chce být šťastný, i když budou trpět ty kolem?

Některé vedlejší linie jsou naprosto pro děj nepodstatné a hlavně knihu zbytečně protahují. Věděl bych, co bych zkrátil. Jindy jsem plný očekáváný a v napětí, pak to vygraduje a zase spadne zpátky do letargie promluv a zdlouhavých výpovědí. Rád se vracím na místa, ke kterým něco cítím, ale Kingsbridge pro mě osobně ztratilo to prvotní kouzlo. Proto další potencionální příběh odtud číst nebudu, bohužel.

*
„Proč jsi zatarasil ty dveře?“ zeptala se zastrašeně.
„Aby tě nikdo nerušil,“ odpověděl Pierre a s těmi slovy popadl péřový polštář zpod její hlavy a přitiskl jí ho na obličej. Byl dost rychlý, takže udusil výkřik, který se jí dral z hrdla.
Bojovala s překvapivou energií. Podařilo se jí dostat hlavu zpod polštáře a v panice se nadechnout, dřív než jí mohl znovu přetáhnout polštář přes nos a ústa. Svíjela se tolik, že musel vylézt na postel a kleknout jí na hrudník. I potom dokázala použít paže a zasypávala ho ranami do žeber a břicha, a on musel stisknout zuby, aby snesl tu bolest, a vší silou dál stlačoval polštář.
*

Komentáře (0)

kniha Ohnivý sloup recenze