Zemité i vzletné

recenze

Hledět do slunce a tančit (2016) / RenataP (170 views)
Zemité i vzletné
Snad je to úplně scestné, ale na této knize mě nejvíce zaujala barva. Rezavohnědá, mahagonová, obálka, kterou vezmete do ruky už s pocitem, že v ní najdete něco zemitého, pevného, kvalitního. A nesmírně trpělivého. Hledáte-li klidné letní čtení plné hluboké indiánské moudrosti, pak je právě tohle úplně ideální kniha. Zavede vás úplně do jiného světa a vaši duši do… kam vlastně? Domů? A tak tahle kniha s barvou úrodné hlíny opravdu na svých stránkách skrývá semínka moudrosti, která člověk vstřebá se samozřejmou jednoduchostí.

Moudrost putuje mnohými cestami a nezná hranic.

Je to ten opravdový dar. Chopte se ho, když to jde, a vězte, že moudrost tu není pro to, abyste ji jen vlastnili, ale proto, abyste ji užívali a předávali dál.

Právě tento závěrečný citát z knihy autor splnil do posledního puntíku. Sám vyrostl v indiánské rezervaci v tradiční lakotské rodině a lakotština je také jeho mateřským jazykem. Od dětství nasával moudrost a příběhy, které v posvátné pokoře předává dál. Byl přirozeným způsobem přinucen se přizpůsobit klidnému a nikam nespěchajícímu životnímu stylu.


Seznámen s moderním životem, který žije, pak hledá to, co napadne každého, kdož někdy čte ty hluboce moudré pověsti a staré příběhy po generace předávané indiánskými kmeny. Jak tohle všechno převést do moderního života? Je to vůbec ještě možné a proč k těmto příběhům stále více a více tíhneme? Je tím můstkem mezi myšlenkami ze starých bájí a indiánských pověstí a dnešním k zešílením šíleného životního stylu. Pomůže vám s pochopením tam, kde možná tápete a navíc ještě díky současným životním podmínkám rozvíjí příběhy do plnější košatosti.

Jakoby s každou etapou lidského bytí, naší civilizace, nacházely tyto příběhy hlubší a hlubší uplatnění - jako když loupete cibuli, pod slupkami stále něco je. V tomto případě jsou to další vrstvy moudrosti, kterou kdoví - chtěli ji tam indiáni dát, nebo je to jen náhoda a přirozený běh života?

Ukázka:

A je zajímavé, že mi prarodiče nikdy neřekli: "Musíš mít trpělivost." Prostě mi jen ukázali, co a jak dělají. Mluvili tiše, klidně čelili každé situaci a beze spěchu dělali vše, co se udělat muselo. Už jako dítě jsem nějak (naštěstí) věděl, že má smysl je napodobovat, a čím jsem starší, tím víc jsem rozuměl, proč zimní večery dokážou tak ubíhat. Jaké byly, zda utekly rychle a člověk si jich užil, nebo se jimi naopak protrápil, záleželo na tom, jak s nimi uměl naložit. Takže jsem se v jednu chvíli rozhodl své prarodiče vědomě napodobovat a projevovat trpělivost i za těch nejobtížnějších okolností.

Možná že už brzy nás pohltí technologie využívající téměř rychlosti světla a budou nás svádět, abychom uvěřili, že všechno se musí stát hned. Stejně jako tu vždycky budou řidiči, kteří na každé křižovatce netrpělivě vzhlížejí, kdy se rozsvítí zelená, prudce vyrazí a řítí se k další křižovatce, aby si znovu užili čekání. Každý řidič však ví jednu drobnost: zelená se nakonec rozsvítit musí. Ani sebevětší netrpělivost a vztekání se to však neurychlí. Zdravý rozum tedy radí, že lepší je nestresovat se a klidně čekat. Jak v každé situaci říkali všichni mí prarodiče: "Je to tak, jak to je."

O autorovi:

Joseph M. Marshall III. se narodil a vyrostl v siouxské indiánské rezervaci Rosebud a je příslušníkem lakotského kmene Sičhángu. Vyrůstal u prarodičů z matčiny strany v tradiční lakotské domácnosti a jeho mateřštinou je lakonština. V tomto prostředí se také seznámil s mnoha příběhy z bohaté vypravěčské tradice.

Marshall je autorem devíti knih z literatury a faktu, tří románů, souboru povídek a esejů a několika scénářů. Pravidelně přednáší po celých Spojených státech a zavítal i do Švédska a na Sibiř. Více informací najdete na jeho webové stránce www.josephmarshall.com.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com

Komentáře (0)

kniha Hledět do slunce a tančit recenze