Ze života ženy

recenze

My dokonalé (2016) 4 z 5

/ monushka

Při výběru knihy se nechávám ovlivnit několika faktory - obálkou, anotací a také autorem. Preferuji knihy nejen od svých oblíbených autorů, ale i od těch, jejichž některé dílo jsem již četla. Před dvěma lety se v mém zorném poli objevila česká spisovatelka Klára Mandausová, která však byla více známá především jako blogerka.

Za svůj blog dokonce dostala v roce 2010 ocenění Blogerka roku. V roce 2014 vyšlo druhé vydání jejího románu Slunečnice. I přesto, že o Slunečnici psát nechci, musím se zmínit, že jsem jí tenkrát “zhltla” na posezení a výborně jsem se u této knihy bavila. Už tenkrát jsem věděla, že až vydá paní Mandausová další knihu, nenechám si jí ujít a s radostí si jí přečtu.

A já se dočkala. V dubnu letošního roku vyšla její další kniha s prostým názvem My dokonalé. Nejedná se o klasický román jako tomu bylo u Slunečnice, ale tentokráte se jedná o soubor fejetonů, které Klára píše již skoro deset let.Každý fejeton má nejprve na začátku takové kratší představení psané kurzívou a pod ním se pak Klára rozepíše. Kniha byla sestavena z fejetonů, které psala nejen na svůj blog, ale i do magazínu Ona Dnes. Když jsem si vyhledala její blog na iDnes.cz, poslední článek pochází, bohužel, z roku 2014. Ale když jsem pátrala dále, narazila jsem na její novější články a fejetony na stránkách časopisu Marianne.

Na první pohled mě stejně jako u Slunečnice uhranula obálka. Modrý motýl v dlaních na růžovém pozadí jakoby měl symbolizovat ženskost a celý svět kolem nás, žen. Prosté, jednoduché, ale krásné - stejně jako život každé z nás.

Píši v ženském rodě z toho důvodu, že tato kniha je prostě stvořená pro ženy. Pro nás, které bychom si přály být dokonalými i když víme, že to absolutně není v naší moci. Občas se snažíme o nemožné, občas se nám nedaří, občas máme světlejší chvilky. A přesně o tom tato kniha je.

My dokonalé obsahuje přes padesát fejetonů, které jsou pojmenovány, stejně jako kniha, jednoduchými a výstižnými názvy. Přečteme si například fejetony s názvy jako Matka, Láska, Poník a spoustu dalších. Mně nejvíce utkvěl v paměti fejeton s názvem Žebříčky, u toho jsem brečela smíchy. Klára v něm píše o deseti věcech, které jí neskutečně lezou na nervy. Musím se přiznat, že pět věcí z jejího žebříčku, bych měla na tom svém také.

Když jsem četla tuhle knihu, přišlo mi, jako kdybych četla nějaké historky, které se staly přímo mně. Je vůbec možné, že jsme si, my ženy, tak podobné a že se nám děje taková spousta věcí na chlup stejných? Dost jsem se také pobavila, když jsem narazila na to, že když by si Klára přála být v některou chvíli krásná, vždycky se to nějak pokazí. Jako bych četla o sobě, tohle se mi totiž stane vždycky, když mi na něčem záleží a chtěla bych být alespoň na chvíli vzhledově ucházející.

Knihu jsem četla v době, kdy mi přišlo, že se mi celý svět bortí pod rukama a nic se mi nedaří tak, jak bych si přála. Asi tomu tak mělo být, ale na pár hodin jsem mohla večer vypnout a zapomenout na své vlastní trápení a pobavit se. Musím však ubrat jednu hvězdičku na hodnocení, a to z toho důvodu, že ačkoliv se jedná o sbírku fejetonů, byl na mě stránkový rozsah krátký a jen s těžkým srdcem jsem se loučila s Klárou a jejími příhodami a názory, které občas jako bych vyprávěla já sama. Ale když jsem teď našla stránku, na kterou autorka pravidelně přispívá, budu pravidelnou čtenářkou a budu se těšit na další její knihu.