Zazděná tajemství

recenze

Druhý díl série Vražedná Mallorca se mi dostal do spárů bez znalosti toho prvního. Z obálky i zběžné kontroly anotace na mě dýchala sluncem zalitá detektivka z atraktivní destinace bez hektolitrů krve a běsnících psychopatů. A toho se mi dostalo.

Toni Morales chce přijít na kloub vraždě nevlastního bratra. Čáru přes rozpočet mu ovšem udělá zazděná žena nalezená při rekonstrukci hotelu. K tomu všemu se někdo pustil do vykrádání turistických bytů a trávení toulavých koček pomocí pohozených návnad. Jako pomyslná třešnička začne drhnout i policejní tým, nedůvěra a ostražitá podezíravost vystrkují růžky. Sedí mezi námi úplatný strážce zákona?

Autorka hned v úvodu představí plejádu sympatických postaviček, ať jde o tu hlavní, Toniho s morálním kompasem vedeným správním směrem i celkově sympatickou náturou, jeho manželku Mel usilující o zápis do seznamu advokátů, nebo Toniho zvídavou tchýni Adelheid s nebývalou schopností nachomýtnout se kamkoliv, kde to smrdí tajemstvím.

Případ/y se hned od začátku točí kolem Ikera Rabiota, starého pána opěvovaného veřejností za podporu města. Na druhé straně muže nuzných vlastností, plného arogance, podlosti a zbohatlické moci. Ten se tak bez větší snahy stane trnem v oku nejen policejního týmu, ale i místních obyvatel. Když navíc za podivných okolností zemře, vyskáčou možné motivy jako čertíci z krabičky.

Výborně funguje milá civilnost. Během pár stránek dostanete pocit, že všechny postavy dobře znáte, že s nimi sedíte pod letním sluncem, srkáte pití a vše plyne dovolenkovým tempem, zatímco víte, že přátelé se brzy budou muset vypravit po stopách zločinu. Na díle mě překvapila jedna věc, a to, co se týče úmrtí, kdy si autorka nebere žádné servítky i s nepsanými pravidly žánru. Knížka se na mě tak nějak usmívala jako další epizoda oblíbeného seriálu, což není zápor, ale čirý klad. Plus dostanete zajímavý exkurz do platné právní úpravy Mallorcy, která se vám nebojí sdělit, že pokud vaše osiřelé letní sídlo začala okupovat parta výrostků a rozprodali k tomu ještě polovinu nábytku, neuděláte s tím takřka nic, protože právo na důstojné bydlení stojí výš než ochrana soukromého vlastnictví, pokud nejde o trvalé bydliště majitele (starý zákon z dob generála Franca).

Body dolů jdou za průhlednost zápletky (pořád jsem čekal na výhybku, která nepřišla) a s tím spojenou absenci okusování nehtů nad posledními stránkami. Sečteno podtrženo s tím ale nemám hlubší problém.

Za recenzní výtisk tímto děkuji nakladatelství MOBA

Komentáře (0)