Panoptikum pana Perkinse

recenze

Alfréd Perkins, principál panoptika, si dopřává všech výdobytků úspěšného muže - peněz, mladé milenky a prosperujícího podniku. Se svým ansámblem čítajícím vousatou ženu, obra, siamská dvojčata, hadí ženu, trpaslíky, nebo kartářku, obráží na sklonku devatenáctého století Evropu. Když po letech narazí na Leopolda Higgse, starý známý na něj vyrukuje s nabídkou společnými silami vybudovat zábavní park a usadit se v Praze. Perkins nakonec souhlasí, ale svým rozhodnutím pošle sebe a své svěřence do těžkých časů. O necelých sto třicet let později je v bývalém zábavním parku nalezena kostra s dírou v lebce. Policie k případu přizve historika Benedikta Knesla, který se společně s praktikantkou Klárou pouští od odkrývání tajemství opuštěného areálu.

Děj knihy se odvíjí optikou dvou dějových linek. Tu historickou vypráví vousatá žena Ada, která čtenáře provede panoptikem, seznámí ho se všemi vystupujícími a odhalí denní chod v minulosti tolika populárních „cirkusů.“ Nečekejte ale hororovou atmosféru. Jednotlivé postavy, jimž život do vínku naložil nějaký ten fyzický defekt, autorka představuje především jako lidské bytosti a umně vykresluje jejich denní chléb, touhy, vzájemná přátelství i konflikty.

Současná linka se odvíjí pohledem doktora historie Bena. Ten přijíždí do areálu, kde se ubytuje v příjemném vesnickém stavení a čeká ho prodírání se starými pokoji sídla starého zábavního parku, kde na něj čeká zatuchlý pach i tajemství ukrytá pod nánosem prachu. Společně s Klárou se noří do případu, prochází staré listiny, doptává se místních, kteří si po generace vypravují historky o kdysi věhlasném místě, které navštěvovali jejich předci.

Autorka výborně provázala obě linky, které se vzájemně skvěle doplňují a v ty správné momenty dotýkají. Panoptikum Pana Perkinse není adrenalinová jízda, ani detektivka oplývající temnotou. Její přednost je ve skvěle vykresleném prostředí, poctivém vyprávění plném zajímavých detailů a příjemné letní atmosféře, díky které zatoužíte odjed někam na chatu a zajít si do nedaleké hospůdky na jedno točený a poptat se místních, jaká legenda se pojí s jejich rodištěm. Obě hlavní postavy jsou sympatické a jejich morální kompas se pohybuje správným směrem, takže člověk nemá sebemenší problém k nim přilnout.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství MOBA.

Komentáře (0)