Zaujmout, rozesmát a rozbrečet.

recenze

Uražení a ponížení (2004) / ideal_alien
Uražení a ponížení

Uražení a ponížení. Tyto dvě přídavná jména jsou naprosto přesná. Doposud jsem se nesetkala s výstižnějším názvem knihy. Celý příběh jsem prožila společně s hlavním hrdinou této obsáhlé knihy, Ivanem Petrovičem, nadějným mladým spisovatelem. Rozdíl mezi Ivanem a jiným finančně zabezpečeným spisovatelem tehdejší doby je ten, že Váňa píše pro to, aby žil, nikoli naopak. Sám má těžký život a přitom se ještě stará o své nevlastní rodiče, kteří mají problémů až nad hlavu a především o svoji přítelkyni z dětství, kterou ne až tak okatě miluje. Kniha se odehrává v Petrohradě v 1. polovině 19. století a zachycuje autorův pohled na tehdejší krutou společnost. Každý by určitě poznal, že Ivan Petrovič představuje samotného Dostojevského.

Tato kniha je mé první dílo od světoznámého literárního génia, Dostojevského. A celkově má první ruská kniha. Dle mého názoru byl Dostojevský opravdu génius. Další autor, kterého obdivuji, protože byl chudý, měl neskutečně těžký život, a to i přes to všechno patří k nejznámějším spisovatelům v historii. Dlouho jsem váhala, zda si knihu mám opravdu přečíst, protože anotace na toto dílo vám řekne vše a zároveň nic. Díkybohu!

První, co mě uchvátilo, když jsem si knihu prohlížela, byl červený text na obálce. Stála tam fascinující pravdivá slova.

"Výtečný román pro všechny, kteří chápou, že slzy nejsou známkou slabosti, ale ukazují, že ještě máme v sobě nějaké city."

Já s tímto naprosto souhlasím. Myslím, že všichni z nás občas potřebují plakat. A ti, co nikdy nebrečí, mají srdce z kamene. Celá kniha je doprovázena krásnými myšlenkami, ale i utopiemi.

Celá pointa románu zdůrazňuje nutnost zastat se chudých a bezmocných proti krutosti mocných. Dále nám říká, že jen sebeúctou docílíme toho, že budeme ctěni ostatními. Díky těmto a dalším moudrostem jsem si knihu okamžitě zamilovala. Četla se sama a prožila jsem s ní krásných pár dní. Jsem přesvědčena, že to není má poslední kniha od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Jeho styl psaní je fascinující a neobvyklý.

V knize na vás čeká spoustu překvapení, které by nikdo nečekal. Dostojevskij vás dokáže zaujmout, pobavit a rozbrečet a to vše v nepatrném momentu. Dech beroucí popis veškeré špíny a lesku, bídy a bohatství člověka, se všemi odstíny jeho charakteru.

Někdy se mi zdálo, že kniha byla příliš uspěchaná, a že některé postavy byly až příliš naivní, čímž však nedávám najevo, že jsem s ní byla nespokojená. Naopak.

Komentáře (0)

Přidat komentář