Zatracení spratkové

recenze

Každý měl v dětství svou partu, se kterou sdílel zážitky, tajemství i lumpárny, a které svěřil mnohé. Strachy, frustrace, problémy, byť většinu jich způsobovala právě ta parta.

Bylo to období radostí, dobrodružství a parťáctví a každý si z něj odnesl něco. Vzpomínky, jizvy, záznam na úřadu sociálního zabezpečení nebo i něco jiného. Třeba tajemství. Hnusné tajemství, které je schopné probudit se i po letech. A jako mnohé jiné zatajované pravdy, s uplynulou dobou se takové tajemství se svými důsledky nezmenší, jen nabude obludnějších rozměrů.

To poznal v dospělosti i Eddie, který takovou svou partu na jednom britském předměstí měl a kamarádské vazby více méně přetrvaly až do dospělosti. Partu totiž stmelovalo mnohem více a to vražda a nevyjasněná úmrtí, která se kolem nich děly. A někteří kostlivci ve skříni nejen straší, ale s uplývajícími léty i stále více hnijí a smrdí...

Kříďák byl jednou z knižních událostí předvánočního období a to je ta správná doba pro vydávání knih, protože mnoho lidí tápe, co svým blízkým knižním milovníkům koupit a tak věta: "Tu si nekupuj, přinese ti ji Ježíšek," zaznívá mezi lidmi v tomto období stále častěji. Někdy přemýšlím, že vydat knihu v tomto období je skutečně geniální tah. Protože mám obavu, že Kříďák by jinak neměl mnoho šancí.

Příběh využívá flashbacků do vypravěčovy minulosti, kdy Eddie popisuje svůj život nejen z pohledu trochu zapšklého čtyřicátníka, ale i z pohledu přiblblého nastávajícího pubescenta. Ani jeden pohled není příliš zábavný ani věrohodný a s Eddiem se příliš nedalo sžít. Za prvé je celkem odporný, protože kleptomanie, jakkoliv se to snaží obhajovat svou touhou po sbírání předmětů, je pořád nedobrá vlastnost, tak za druhé není ani příliš sympatický, jakkoliv se o to autorka snažila. Spíše je to ukňouraný starý mládenec a to není moc sexy. Pro nikoho.

Navíc parta dětí, jakkoliv se snaží připomínat velmi známou partu z Derry mistra Kinga, svému předobrazu nesahá ani po podrážky ošlapaných tenisek a tato stále podsouvaná podobnost spíše provokovala. Milé děti byly taky častěji na napřesdržku než na účast a jejich příhody s křídami a nejasnými vraždami unylé. Popis na mě působil dojmem, že pokud je toto alespoň z jedné desetiny postaveno na realitě, má britské školství a dětská psychiatrie celkem velký problém s narušenými mladistvými.

Příběh sám pak toho již nemá co mnoho nabídnout, kromě několika vyvrcholení děje, která vyplynou naprosto do prázdna bez vysvětlení, nezodpovězené slepé uličky a mnoho náznaků velkých věcí, které se za chvíli stanou a ono se stane.....nic. Vůbec nic. Příběh pak končí náhle, celé vyvrcholení děje je předvídatelné od poloviny knihy a hrdinovo temné tajemství z něj dělá spíše hovado první kategorie.

Kříďák sám má i světlé chvilky, například charismatická postava učitele Hallorana, vsuvka s potratovou klinikou a Eddieho mámou nebo hrůza Eddieho a jeho rodiny z Alzheimerovy choroby, ale toto vše je dost daleko od všech vražd a krváků, které kvalitu knihy spíše snížily.

Žánr thrilleru je dnes populární, předbíhají jej snad jen autobiografie z Osvětimi a mnoho autorů se na této vlně sveze, zůstává však pravdou, že pokud by se snížil počet krvavých scén v knihách a zvýšila se kvalita tajemné atmosféry, působilo by na mě mnoho knih z tohoto druhu žánru lépe a byly by čtivější.

Kříďák se tak skutečně svezl na vlně předvánoční mánie a i celkem hezká obálka mu pomohla dostat se na vánoční seznamy a povánoční fotografie hor knih pod nebohými vánočními stromky utopenými v balícím papíru poházeném kolem, bohužel to však byla skluzavka směrem dolů a masívní reklama a přehnaná očekávání příběh kopla do rozkroku. A mám bohužel dojem, že si to zasloužil.

Jako každý z těch protivných spratků z předměstí. Kromě té holky. Ta byla v pohodě.

Komentáře (0)