Jsi tu ještě?

recenze

Kniha Poslední akt lásky britské autorky Cathy Rentzenbrink shrnuje nejenom naprosto příšerných osm let jejího života, kdy po vážné dopravní nehodě skončil její mladší bratr ve vegetativním stavu, ale i život poté. Jako dospívající dívka se musela ze dne na den smířit s novou realitou, že její mladší bratr Matthew je nevnímající “ležák a žádný z lékařů nebyl tehdy schopen poskytnout konkrétní prognózu.

Její vyprávění psané v první osobě začíná historkou, která by znamenala do budoucna jen málo, pokud by to nebyl jeden z posledních prožitků s milovaným bratrem. Nedlouho poté jej tragická autonehoda připoutala trvale na lůžko a nikdo si nebyl jist, zda uvnitř v jeho hlavě je Matthew nebo už jen automatika nižších mozkových funkcí udržujících tělo v chodu.

Cathy se nezastaví před ničím. Shrnuje své zoufalství, dospívání, nejistotu i sbírání střepů života, jaký jí sebral nepozorný řidič automobilu jedoucí v noci po vedlejší komunikaci. Ukazuje obraz zoufalých milujících rodičů, zkoušejících pro zázrak procitnutí Matthewa všechno a jejich bolest při prozření, že žádná možnost neexistuje.

Nadějný student Matthew zůstal navždycky ležet na studeném asfaltu a jeho tělo se později bránilo jakémukoliv vzkříšení zpět do života. Vyprávění rámuje na každé stránce nesmírná bolest. Cathy zachycuje zpočátku kolektivní truchlení komunity malého britského městečka, později však vidí, že její bratr se pomalu vytrácí z myslí, když není schopen žít aktivní život v komunitě. Jeho rodiče i ona se stále snaží rozdmýchávat možný plamen svíčky v jeho hlavě, s léty náročné péče ovšem vidí, že je to marné počínání.

Jedná se o opravdu jedinečné svědectví. Cathy jde od začátku příběhu až do jeho konce. Vše nekončí Mattym, ale pokračuje dál životy nejbližší rodiny. Pacientů navždy uvízlých v nejčernějším vegetativním stavu jsou totiž tisíce a každá jejich rodina prožívá hrůzu, jen v jiném odstínu, než popisuje Cathy. Kniha je primárně určena lidem s touto zkušeností, aby věděli, že nejsou sami. Že neprožívají uvnitř sebe nic, za co by se měli stydět. Naopak. Sdílením Cathy zjistila, že většina postižených rodin uvízne ve velmi podobných myšlenkových vzorcích.

Ale i pro čtenáře bez této zkušenosti je to velmi cenné čtení. Odhaluje syrovou zkušenost. Svědectví doslova z první řady. Je to velmi důležité pro pochopení stále probíhajících příběhů po celém světě. A může každému zájemci napovědět, jak je možné pomoci.

Kniha je napsaná formou velmi osobního svědectví. Je psána spisovným a srozumitelným jazykem a i když se může čtenář s Cathy v některých pohledech názorově rozcházet, je nutné respektovat, že každý prožívá životní hrůzu jinak. Pro pochopení vegetativního stavu, vysvětlení nesmírně těžké péče o takového pacienta i vylíčení vlastních pocitů viny přetrvávajících léta udělala však maximum.

Je těžké hodnotit přísně subjektivní prožitek, pro mě je to však jedna z velmi důležitých knih a už nikdy nebudu žádný případ končící v šíleném vegetativním stavu číst jako předtím. Za každým takovým tragickým osudem je zlomená rodina, která potřebuje veškerou pomoc a podporu. Cathy se nebála tuto svou zkušenost předložit v knize a ta naštěstí nezůstala jen v Anglii.

Pro mě naprosto nejsilnější moment je osobní dopis maminky Cathy, která popisuje Mattův život od narození až po vegetativní stav. Silná zpověď ženy, která došla až na konec cesty svého dítěte, pocity po přečtení je těžké vyjádřit slovy.

Jedná se o velmi tragické čtení a pokud cítíte, že nemáte na to číst o nesmírné bolesti rodičů nevědomého dítěte, není hanba knihu nevyhledat. Pokud však cítíte sílu na přečtení této velmi důležité knihy, neváhejte prosím.

Jestli po jejím přečtení změníte náhled a případně se připojíte i k pomoci takto postiženým rodinám, je to to nejmenší, co kniha mohla udělat. Mně se to totiž stalo.

A jsem za to nesmírně vděčná.

Komentáře (0)