Zamířit...

recenze

Lukostřelec (2023) 5 z 5 / RenataP
Lukostřelec

Jemná, malá kniha. Velká obsahem, malá formátem. Prostě Paulo Coelho.

Jak u lukostřelby, tak i u běžného života platí to, co se v té malebné malé knížce píše. Je třeba se uklidnit, postavit se věcem, zamířit a střelit. Něco máme ve svých rukou, něco ne

„Ty víš, jakého úsilí bylo zapotřebí k rozevření luku, k tomu, abys správně dýchal, zaměřil se na svůj cíl, měl jasný směr, udržel si elegantní postoj, respektoval terč. Musíš ale také pochopit, že nic na tomto světě s námi nezůstane dlouhou dobu: v určitém okamžiku se tvoje ruka bude muset otevřít a nechat tvůj záměr jít za svým osudem.“

Podmanivá kniha dává prostor čtenáři
Text dává prostor čtenáři a jeho životnímu příběhu. Do každé role, kterou nyní v životě hrajete, můžete přizvat právě moudro z této knihy. Pokaždé si někam sedne a někde ukáže takový úhel pohledu, který potřebujete, nebo který je moudrý. Stojí za zvážení: Nyní, nebo později.
Celkově pak text působí velmi hladivě, svěže, zároveň uklidňujícím dojmem, že víte, jak život funguje a on tak fungovat bude. To, jak se správě postavit k luku, to, jak se správně postavit k životu.

Prostor dostanete i v ilustracích, které jsou jednoduché, sporé, trošku pohádkové a fantazijní. Velmi mnoho do nich může vaše duše vložit sama. Přesto se otisknou do emoční paměti, protože u nich je ta jednoduchost celého moudra Paula Coelha. Lukostřelec ví, tuší a zve vás, abyste své odpovědi hledali s ním.

Ilustrace: Andrea Tachezy
Vydalo nakladatelství Argo, 2023

Komentáře (0)

Přidat komentář