Zahrada stínů

Zahrada stínů
Poslední díl pentalogie Květů z půdy jsem hodně natěšeně očekávala. I když příběh Cathy, Chrise a jejich rodiny skončil už v předchozím díle, v Zahradě stínů jsme se měli společně vrátit na úplný začátek, k jejich babičce Olivii a dědečkovi Malcolmovi. A že mě tedy hodně zajímalo, proč byli takoví, jací byli a proč se vše stalo tak, jak se stalo.

Budu se opakovat, ale opět jsem se do příběhu zamilovala. Čte se to skvěle, nemohla jsem se odtrhnout. Autorka to všechno neuvěřitelně propracovala, promyslela, provázala a promotala, aby vzniklo to, co vzniklo. Bylo neuvěřitelné po všech těch čtyřech dílech vrátit se na začátek a s čímkoliv, co se stalo přemýšlet, jak se to odrazilo později.

Několikrát se mi stalo, že jsem si brala k ruce ostatní knížky a listovala, abych si dohledala podrobnosti, takže to vypadá, že si nakonec dám re-reading a čekám úplně nový zážitek, když vím to, co jsem při prvním čtení nevěděla. Jestli tohle bych autorčin záměr, donutit čtenáře číst to dokola a dokola, tak se jí to povedlo, protože návratem k prarodičům posouvá dostává myšlenka příběhu úplně nový rozměr.

Po dočtení jsem o díle ještě hodně dlouho přemýšlela, nechala ve mě hluboký dojem a dozvuk. Kdo tedy za všechno může? Kde je prvopočátek ďáblova sémě a kdo byl prvním hříšníkem v této rodině? Bylo to tak, jak jsem si původně myslela nebo mi Zahrada stínů odhalila úplně nové skutečnosti? Definitivně, jde o jednu z nejlepších sérií co jsem kdy vůbec četla.

autor: rachel4439 · 08.06.2015 v 21:08 · přečteno 185x

Komentáře (0)