Jsou světla, která nevidíme

recenze

Jsou světla, která nevidíme (2015) / rachel4439 (626 views)
Jsou světla, která nevidíme
Hned zkraje přiznám, že tahle knížka pro mě byla trochu zklamáním. Hned vzápětí musím ale říct, že nebyla špatná. Jenom se po dočtení nedostavil wau efekt, který jsem s jistotou očekávala. No řekněte, bestseller, všichni o tom mluví, Pulitzerova cena, člověk od toho pak prostě něco čeká.

Teď to bude vypadat, že to jenom haním, to ale není pravda. Jen chci shrnout konstatovat, proč je to tak všeobecně úspěšné. Nevidomá holka, žije sama s otcem, pro nějž je vším a málo kde najdete tak úžasného taťku, jako byl on pro ní. Francie. Sirotek, miloučký hošík s nejistým osudem, extra nadaný a osudem stíhaný, Němec s francouzskou chůvou. Válka. V anotaci píšou o osudovém shledání. Trochu klišé ne.

Možná to u mě bylo předurčeno tím, že válečná témata nepatří k mým nejoblíbenějším. Na druhou stranu to nebylo špatně válečné, jen to tam hrálo pozadí, to jsem ocenila. Dál si cením toho, jak bylo vše skvěle popsáno a jak to působilo reálně. Buď je autor nevidomý a nebo má v rodině nevidomého a nebo si to, vážně hodně dobře, nastudoval, protože toho tolik věděl a tolik cítil, že by to člověka normálně nenapadlo a pak když jsem to přečetla, říkám si no jo aha to je fakt. Pokračuji časovým rámcem. Super nápad a dobře vymyšleno. Skáčeme z minulosti do současnosti, ale nikdo se nedozvíme všechno, to až úplně nakonec ve finálním protnutí. Což nás udržuje v napětí a také nutí celou dobu přemýšlet, co asi navazuje a jestli o tomhle už něco nevím a jak to asi bude pokračovat. A pak desetkrát změníte názor, protože se vyskytne něco, co vám do toho nesedí a musíte si to v hlavě celé přerovnat. A mezitím se vyskytne další drobnost a tak dále.

Je to hodně emoční, příběh dojímavý, i když já jsem už předem k tomuto dost skeptická a stavím se s odstupem, pokud na tohle jste, uchvátí vás to. Pomalé zamilovávání se do hlavních postav, nacházení jejich kladů a záporů, které ale budete stejně přehlížet, protože jim vidíte do hlavy a víte, že to není tak jednoznačné.

Závěrem pochválím povedený přebal, popis různých sociálních skupin kolem druhé světové války, hodně reálný pohled a popis situace (věřím, že třeba moje babička, která za prvé válku zažila, takže to pro ní bude autentické a za druhé má ráda knížky s příběhem, si tohle zamiluje). Asi bych ji nedoporučila -teen čtenářům, pokud tedy není válka vaším tahounem, protože to má daleko do všech, v dnešní době oblíbených žánrů pro mladší. Je to prostě román, vše plyne a vše se vyvíjí. V dobré či špatné? To záleží tak trochu i na vás ;)

Komentáře (0)

kniha Jsou světla, která nevidíme recenze