Spirit Animals: Skrytá hrozba

recenze

Druhý díl, další jednohubka série Spirit animals. Je to skutečně jednohubka, nějaký dvěstě stran velkým písmem člověka nezadrží na týdny čtení a za druhé, na to, že jde o spíše dětskou knížku, je to vážně čtivé a napínavé.

Moji obrovskou slabostí jsou zvířata a všechny knihy, které píšou o jejich spojení s lidmi jsou u mě předem určeny k úspěchu. Tak se tomu stalo i tentokrát. Jak jsem hltala, když se projevila nová schopnost u lidí, kteří se spojili se svým spirituálním zvířetem. Jak jsem milovala, když na sobě byli závislí, chránili se a dávali si najevo vzájemnou lásku. Můj seznam knížek, kde bych si ráda vypůjčila nějakého toho mazlíka se rozšiřuje o pandu, sokolici, vlka, levhartici, pumu, ... Asi nemusím psát dál.

Opakuji, že jde o dětskou knihu a je to na ní docela znát. Já však mám takovéhle milé oddechovky ráda, takže u mě za to žádné mínus nedostane. Navíc se objevují vtipné dialogy a historky takového toho nevinného, jednoduchého smyslu, aby to pochopili a aby to přišlo vtipné i mladším čtenářům, to už se jen tak nenajde a vážně jsem to uvítala.

Jde o jednoduché a přesto dobře promyšlené fantasy příběhy, kde se dočkáme i několika soubojů, závěrečného napínáku a poslední kapitolou, díky které si budeme chtít přečíst další díl už jen proto, že musíme vědět, jak se to nakonec vyvine. Nejde o nic divotvorného ani světoborného, ale tenhle typ knížek já, i ve svých pokročilých letech, prostě a jednoznačně můžu.

Komentáře (0)