Žádné světlo, žádný vzduch, není úniku...

recenze

Pod hladinou (2023) / TerezaMondeková

,,Sleduješ, jak se topí.
Bubliny mizí z jejích rozevřených úst.
Černota ji drží v rukou.
Prázdnota, nádherná, hladová.
Chce víc vzduchu, ale žádný nemá,
jen hlubokou hustou vodu.
Pleť jí zbělá, jak se snaží zadržet v sobě dech.
Nemůže.
Bubliny mizí z jejích rozevřených úst.
Sleduješ, jak se topí."

,,Pokud někde existuje vrak, který skrývá opravdové tajemství a hrůzu, tak předpokládal, že dává smysl, aby to byla Arcadia."

Je to už sto let, co při běžné plavně zmizela loď SS Arcadia. Loď sice vyslala zmatené a podivné volání o pomoc, ale beze stopy zmizela. Až teď je vrak lodi konečně objevem a to několik set kilometrů od předpokládané trasy.

,,Nikdo nepřijde. Nikdo mě neslyší... neslyšeli by mě, ani kdybych ječel... není cesty ven... nikdo nepřijde... jen tahle nekonečná mlha a žádná cesta ven..."

Cove a její potápěčský tým dostali povolení jako první loď Arcadia prozkoumat. Mají jasný úkol... prohlédnout vrak, všechno natočit a zjistit, proč a jak se Arcadia potopila. Snadné. Všechno ale vezme úplně jiný spád. Netušili, že se na dně oceánu schovává hřbitov.

,,Zuřivé tempo Arcadie konečně utichlo a nyní se nechávala unášet nemilosrdným oceánem, na kterém se ocitli."

Arcadia se ještě smrti nenabažila, jenom mlčenlivě čekala na první známky života. Nevědomky vstoupili přímo do pasti. Jestli nenajdou cestu z lodi, zůstanou tam uvězněni navždy!

,,Každé úmrtí by přineslo další strach, a strach to nebezpečí jen zhoršoval, a nebezpečí si vyžádalo další životy. Bylo to jako vír."

,,Tahle loď - tento kolos - doplul do dimenze, z níž nebylo návratu."

,,Opravdová loď duchů. Fantom hlubiny, obývaný těly mrtvých."

---

Úžasná kniha! Obálka, název, samotný nápad, který mi přijde dost originální a zajímavý. Navíc mě zajímalo, jak bude kniha v takovém prostředí vypadat. A musím říct, že je to bomba! Čtení jsem si opravdu užila. Autorka to vykreslila, jako by to opravdu sama zažila, ty detaily... sakra, měla jsem pocit, jako kdybych to zažívala já! Při čtení jsem v hlavě pořád měla vrak Titanicu, ale hlavně film Loď duchů. Tahle kniha mi ten film strašně připomíná, což mi ale upřímně nevadí, protože ho zbožňuju od dětství.

Autorka i tentokrát vykreslila dokonale strašidelnou atmosféru. A hlavně já cítila strach a hrůzu, protože představa, že budu někde pod vodou, skoro žádný kyslík, ve tmě, na dně, osamocená... to je moje nejhorší noční můra! Já se nepotopím ani na přehradě, vždycky mě to děsilo... ta tma a neznámo, bůh ví, co tam je! A upřímně bych se ani nedivila, kdyby tam bylo tohle! Takže ohledně strachu, hrůzy, husí kůže, strašidelné atmosféry... to u mě autorka dokonale splnila!

Skvělé a poutavé propojení minulosti a přítomnosti. Pomalé odhalení tak dlouhodobé záhady a odkrývaní, co se děje teď. Autorka to dokonale vychytala. Pořád jsem byla napjatá a zvědavá. Loď která prostě zmizela i se všemi pasažéry... jen tak. Co se s ní stalo? Kolik lidi na ni přesně bylo? Co se tam doopravdy dělo? Jak se to stalo? Proč?

Je pravda, že mi to trošku připomínalo Černou zimu, ale zase nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Autorka to skvěle zapojila do příběhu. Bytosti, které už nebyly sami sebou, ale dokázaly plánovat, intrikovat a dostat člověka tam, kam chtěly, aniž by to ten člověk věděl. Na jednu stranu miluji ten nápad, že se všechno odehrává pod vodou... originální a zajímavý nápad. Ale na druhou stranu... občas jsem si moc nedokázala představit, že se to tam všechno odehrává. Ty boje, útoky, plánování.

Dozvěděli jsme se, jak se Arcadia potopila, co se tam odehrávalo, ale... na konci mi nepřišlo, že by jsme se přesně dozvěděli, proč k tomu všechno došlo. Ano, nějaké teorie tam byly, ale nebylo to úplně potvrzeno. A navíc... celou dobu jsem se těšila, že se dozvím, jak došlo k tomu mrtvému vstání, ale nakonec... nic. Ale na druhou stranu... všechno má nějaká svá tajemství. Nemůže být všechno odhaleno, jinak by to ztratilo své kouzlo.

Na téhle autorce mi přijde zajímavé, že píše horory, ale vždycky mají šťastný konec. Další věc... přišlo mi, jako by ostatní v knize z Aidena dělali neschopného blbce, což mě docela štvalo. Občas mi přišlo, že jednání postav v knize nebylo úplně na místě a logické, ale nemůžu říct, že to bylo špatně. Dokud se v takové situaci sama neocitnu, tak nemůžu říct, jestli to bylo dobře nebo špatně. Ale i přes všechna negativa a pozitiva knihu prostě zbožňuju a rozhodně si ji přečtu znovu!

Komentáře (0)

Přidat komentář

---