Začalo vycházet dílo Pavla Juráčka

recenze

Zpozornět by měl zejména ten, kdo byl okouzlen Juráčkovými filmy z 60. let (Postava k podpírání či fenomenální Případ pro začínajícího kata) nebo kdo se prokousal jeho tisícistránkovým Deníkem. Na začátku roku 2014 totiž Juráčkův syn Marek předal šest banánových beden otcovy pozůstalosti Knihovně Václava Havla, která okamžitě začala se tříděním, digitalizací a publikováním odkazu opomíjeného režiséra a scenáristy.
První svazek ze zamýšleného Juráčkova díla ovšem dokládá, že také autorovy literární ambice byly oprávněné. Knížka nazvaná podle krátké povídky Prostřednictvím kočky obsahuje jednak jeho dosud nepublikované prozaické texty z 50. let, jednak výběr z deníků, jež časově předcházejí zmiňované bichli (která začíná rokem 1959).
Juráček (1935–1989) se v lehce psychologických povídkách ukazuje jako zdatný vypravěč, na svůj mladý věk až nečekaně vyzrálý. Prózy se odehrávají většinou v prostředí mladých lidí, ale plnokrevně jsou vykresleny i jiné druhy postav. Hned několik textů propojuje téma milostného citu u dospívajících nebo čerstvě dospělých mladíků, kteří si s rozrušující emocí nevědí příliš rady. Ze souboru povídek pak svým rozsahem i kolektivním hrdinou vyčnívá „Ulice bez ctižádosti“, v níž sledujeme osudy několika obyvatel maloměsta. V některých případech prózy vyznívají dost kriticky vůči režimu, během něhož vznikaly, což jen potvrzuje Juráčkovu jasnozřivost a kritického ducha.
Působivý literární zážitek poskytují rovněž autorovy deníkové záznamy, které se povídkám podobají jak formálně (využitím dialogu), tak tematicky (osamocenost na maloměstě, špatné poměry v JZD, trable s dívkou). Je pozoruhodné sledovat, jak se díky porovnání Juráčkových prozaických a osobních textů smazávají hranice mezi literaturou jakožto fikčním světem a deníkem jakožto autentickým záznamem jedincových prožitků ve světě reálném.
Autorovy zápisky totiž zachycují takové myšlení, které není nepřetržitým zápisem vědomí, jedná se naproti tomu o myšlení, jež věnuje čas hledání vhodné jazykové formulace. Mluvčí se namáhá s cizelováním výrazu, jakoby předpokládal čtenáře – nejde o nějakou soukromou záležitost s ryze subjektivní platností. Mnohem více se zdá, že autor si během zapisování vlastních zážitků předpřipravuje určité textové fragmenty, které by v budoucnu mohly být nějak použity při výstavbě povídek. Jsou ale takové záznamy opravdu tak autentickým slovním vyjádřením vnitřních dějů pisatele, jak bychom u deníků předpokládali, nebo onen jedincův vnitřní vesmír naopak podléhá literární stylizaci? Už dříve vydaný Juráčkův Deník každopádně vsazuje autora do linie „beletrizovaných“ zápisníků, která v české literatuře začíná u Jiřího Ortena a pokračuje dále přes Jiřího Koláře, Jana Hanče či Jana Zábranu.
Hned první svazek z edice Dílo Pavla Juráčka tak přináší vskutku podnětné čtení. Jako další následovala v roce 2015 kniha Situace vlka, scenáristické zpracování povídky Jacka Londona odehrávající se za časů zlaté horečky. I letos by mělo vydávání Díla pokračovat, což lze ze čtenářského hlediska jen kvitovat.

Komentáře (0)