Islám v Evropě chceme

recenze

Podvolení (2015) / Zdeněk Brdek (500 views)
Islám v Evropě chceme
Pokud snad někdo neznal jméno francouzského spisovatele Michela Houellebecqa, musel je zaznamenat začátkem roku 2015 v souvislosti s teroristickým útokem na satirický časopis Charlie Hebdo. Ten totiž v den útoku (7. ledna) vyšel s obálkou, na níž byla karikatura kontroverzního romanopisce. Tento souběh okolností je smutný, ale také v něčem příznačný. Ukazuje, jak hluboce je Houellebecq vrostlý do aktuálního dění, jak dokáže držet prst na tepu doby.
Na zmíněné karikatuře je spisovatel vyobrazen jako věštec (s nezbytnou cigaretou), což je pozice, kterou několikrát zaujal ve svých dřívějších románech. Houellebecq ve své tvorbě nejen diagnostikuje stav dnešní západní společnosti, pokouší se rovněž modelovat její budoucí vývoj. Třeba v závěru Elementárních částic (1998), románu, který jej proslavil ve světě, píše o nahrazení lidského druhu novými hermafroditními bytostmi, v Možnosti ostrova (2005) pak tuto vizi ještě rozvíjí v dystopickém příběhu klonovaných (a tudíž nesmrtelných) nadlidí.
První Houellebecqova věštba na karikatuře se týká jeho samotného a tematizuje ztrátu zubů jakožto projev stárnutí. Jedná se o narážku na jednu z hlavních složek spisovatelova pohledu na svět, který je ovlivněn přesvědčením, že kvalita lidské existence fatálně závisí na tom, jak kvalitně funguje lidské tělo, zejména ve vztahu k sexualitě. Sexuální rozkoš představuje pro Houellebecqa jedinou, aspoň dočasně smysluplnou hodnotu, veškeré lidské snažení je podle něho poháněno sexuálním pudem.
Druhá věštba sugeruje, že romanopisec v blízké budoucnosti bude slavit ramadán, což je odkaz na jeho nejnovější knihu Podvolení (2015), jejíž příběh se odehrává ve Francii roku 2022, kde v prezidentských volbách zvítězí muslimský kandidát. Následnou postupnou islamizaci země sledujeme prostřednictvím hlavního hrdiny Françoise, který je vysokoškolským profesorem literatury. Své místo však musí opustit, neboť v novém režimu mohou ve školství působit jen muslimové.
Françoise je typický houellebecqovský protagonista známý i z autorových předešlých románů: cynický, emočně plochý, s narušenými rodinnými vztahy. Je finančně zabezpečený, v kariéře dosáhl určitého úspěchu, přesto není spokojený. Chybí mu pečující žena, když už jej neuspokojuje zaplacený pohlavní styk, a hodnoty, jež by stálo za to vyznávat. Snaží se ze svého zoufalství vymanit pomocí přimknutí ke křesťanským duchovním kvalitám, jenže pobyt v klášteře skončí krachem. Pod vlivem nastalých událostí se dostane do kontaktu s islámem, ovšem jeho závěrečná konverze se spíš než proměně vlivem nově zjevené víry podobá vypočítavému gestu, díky němuž získá ztracený univerzitní post a možnost vybrat si několik mladých poslušných manželek.
Tak jako už tolikrát předtím i tentokrát Houellebecq své čtenáře překvapil. V minulosti byl totiž známý jako radikální kritik muslimské ideologie – a není divu, jeho matka údajně odešla v autorových šesti letech od rodiny právě kvůli konverzi k islámu. Ale v Podvolení je islám vylíčen překvapivě smířlivě. Nejde tu o žádnou násilnou invazi, muslimský prezident je řádně zvolen ve svobodných volbách, svou prosperující politiku realizuje v rámci demokratického systému a Francie ji přijímá, podvoluje se dobrovolně a ochotně. Islám je tak nahlížen dokonce jako duchovní a hodnotová obroda, jež zachrání drolící se evropskou civilizaci. Se svou náboženskou vírou a důrazem na centrální pozici rodiny se zdá být lékem na evropskou metafyzickou vyprahlost a společenskou krizi: „Masivní příchod (muslimských) imigrantů pocházejících z tradičních kultur dosud prosycených přirozenou hierarchií, podřízeností žen a úctou ke starším představuje historickou příležitost k morálnímu a rodinnému znovuvyzbrojení Evropy, nabízí starému kontinentu perspektivu nového zlatého věku.“
Taková interpretace uprchlického problému je samozřejmě velmi provokativní – a přesně v tom spočívá hlavní síla Houellebecqova psaní. Jeho styl není strhující, z textu občas čouhají dráty, vykládá svět příliš jednostranně, ale dokáže vyhmátnout z dneška to palčivé a donutí o tom čtenáře přemýšlet. A to přeci není málo.

Komentáře (1)

kniha Podvolení recenze

Lector
28.11.2015

Knihu jsem si v tomto týdnu pořídil a jsem na ni zvědavý. Recenze přišla v pravou chvíli a není to vůbec špatné čtení, děkuji. Zatím nemám s čím srovnávat, takže prezentuji jen tento, přiznávám, trochu povrchní dojem.