Yrsa Sigurðardóttir, Katarze

recenze

Už potřetí se díky Yrse Sigurðardóttir setkáváme s detektivem Huldarem a dětskou psycholožkou Freyjou, abychom sledovali řešení dalšího zapeklitého případu. Tentokrát Freyja a Huldar naráží na nyní dost aktuální téma šikany.

Puberťačku Stellu, která pracuje v kině, tam pozdě večer napadne neznámý člověk v masce Dark Veidera. Brutálně jí ublíží a polomrtvou odtáhne z kina pryč. Během celé akce z jejího mobilu rozesílá videa jejím přátelům na Snapchat, což samozřejmě neunikne policii. Rozbíhá se pátrání, během kterého Huldar a Freyja zjišťují, že Stella vůbec nebyla andílek a společně se svými kamarádkami si ráda vyhledávala oběti, kterým ubližovala, aby se pobavila.

Freya má hned jasno v tom, že je motivem násilníka šikana, ale policii to zprvu moc nezajímá. Jakmile najdou tělo Stelly, objeví se u něj také papír s číslem 2. A jim vrtá hlavou, zda existuje také oběť číslo 1 a kolik čísel by ještě tato řada mohla mít. Musí jednat rychle a co nejdříve přijít případu na kloub. A to si ještě víc uvědomí, když se objeví také oběť s číslem 3.

Mimo hlavní dějovou linku vyšetřování se opět autorka místy zaměřuje i na vztah Freyji a Huldara, který můžeme sledovat už od první knihy a pořád to s ním tak nějak kolísá nahoru a dolů. V tomto díle mi tahle linka přišla trošku odfláknutá, těšila jsem se na něco víc, ale to je asi tak jediné, co bych knize mohla vytknout.

Samotné vyšetřování je naopak popsané výborně a neztrácí napětí, opět je to jedna z knih, kterou jsem zhltla za chvíli. Je dost nepředvídatelné, jak to všechno dopadne a tak to u správné detektivky a thrilleru má být. Napětí mi tu vůbec nechybělo a moc se mi líbily i postavy, které se objevily při vyšetřování, a u kterých jsem vůbec netušila, co si o nich myslet.

Opět se moc těším na pokračování, které v originále již vyšlo a věřím, že se ho brzy zhostí Metafora. :)

Komentáře (0)