Vzpomínky

recenze

Vzpomínky (2023) 3 z 5 / maphiosso
Vzpomínky

Amerického spisovatele Briana Freemana jistě není třeba obšírně představovat. Jeho prvotina Zkaženost vyšla v českém překladu už v roce 2006, později si našla cestu do knihovniček všech nadšenců krimi a detektivek především série s inspektorem Frostem Eastonem. V poslední době se však rodák s Chicaga ve své tvorbě věnuje spíše mysterióznějším tématům. Po nedávno vydaném Dvojníkovi, kde hlavní hrdina Dylan Moran bloudí paralelními světy, přichází Freeman s psychothrillerem Vzpomínky.

Hallie Eversová zažívá nejhorší den ve svém životě. Dostala vyhazov z práce, opustil ji přítel kvůli její nejlepší kamarádce a také utrpěla zástavu srdce na střešní párty v Las Vegas. Když se o pár hodin později probouzí v nemocnici, kromě všech patálií se rozpomíná také na místa, která nikdy nenavštívila a na události, které nikdy nezažila. Tyto výjevy začnou být brzy mnohem konkrétnější a znepokojivější a Hallie se vydá pátrat po jejich původu. S tajemným dlouhovlasým mužem v patách...

Podobně jako u výše zmíněného Dvojníka zvolil Brian Freeman i v tomto případě ich-formu, tedy vyprávění příběhu hlavním hrdinou. Společně s Hallie Eversovou tak rozplétáme záhadu cizích vzpomínek v její hlavě. Otazníky přibývají a děj brzy i díky akčním pasážím nabere slušné tempo. Budování atmosféry napomáhá také popis vzpomínek, díky nimž hlavní hrdinka postupně nachází cestu k rozluštění hádanky. Dokud Hallie tápe, funguje toto schéma skvěle. Čím více se ale blíží k rozuzlení, tím více děj upadá do stokrát omílaných klišé. Slušně rozjetý thriller se rázem změní v rodinnou ságu lehce okořeněnou červenou knihovnou. Na náhlém obratu už nic nezmění ani občasná krev, které v celé knize není vůbec málo. V podobném duchu Vzpomínky míří až k úplnému závěru, který je opravdu nepředvídatelný, překvapivý a lehce tak celé knize zachraňuje reputaci.

Stejně jako u Freemanova předchozího počinu i zde po dočtení zůstává pachuť nevyužitého potenciálu, v tomto případě i zklamání ze značného sklonu ke stereotypům. 328 stran, tempo, krátké kapitoly a originální námět i přesto dělají ze Vzpomínek poměrně čtivou záležitost.

Komentáře (0)

Přidat komentář