Všechna Schrödingerova zvířata

recenze

Schrödingerova velryba (2014) / LemonCake

Hned od prvních stránek mi bylo jasné, že po ne zcela dotažených kulturních paralelách v románu Procitnutí slečny Primové, se mi dostal do rukou skvost. Neskutečné podrbání na mozku, které vás donutí přemýšlet nad každou jednou větou, kterou autor napsal. A hned si zapisovat náhodná díla, která nutně potřebujete přečíst, vědce a umělce, s jejichž životopisy se musíte seznámit, a myšlenky teoretické fyziky, o jejichž pochopení se alespoň pokusíte, abyste plně docenili úžasnost Schrödingerovy velryby.
Kniha se odehrává v několika různých časových, prostorových i dimenzionálních rovinách, a tudíž zde není pouze jeden hlavní hrdina. Je jich hned několik, ovšem všichni jsou propojeni myšlenkou o možnosti komunikace mezi těmito rovinami. Navíc je v několika těchto rovinách upozorněno i na etiku vědeckého výzkumu, ať už to je zneužívání klientů psychiatrických sanatorií či hraní si na bohy v rámci fyzikálních experimentů.
Po dočtení jsem se musela začít nahlas smát radostí, že jsem zase jednou narazila na autora, který má své dílo promyšlené od začátku do konce. Schrödingerova velryba je přímo mistrovským kouskem spojujícím psychologii, teoretickou i aplikovanou fyziku, literaturu, hudbu a historii v jeden či nekonečně mnoho perfektních vzorců. A všechny ty drobné spojitosti jsou rámovány tou největší, kdy nás autor hned v první kapitole seznamuje se svým názorem, že humanitní vědy a umění jsou plné smyšlených konstrukcí, ve kterých je velmi snadné najít vhodné spojitosti podporujících jakoukoliv teorii. Tím v podstatě upozornil čtenáře na to, že by neměli věřit všemu, co je v jeho knize napsáno, protože je to snůška výmyslů.
Kniha mi trochu připomíná film Prokletý ostrov, kdy od začátku až do samého konce nevíte, která realita je ta "správná", co je skutečné a co je hrdinova smyšlenka. Při čtení jsem měla několikrát pocit, že už vím, ale hned další stránky mě přesvědčily o opaku. A když už jsem konečně v příběhu dospěla na samý konec a vydechla úlevou, přišla Autorova poznámka, která mě přivedla zpět tam, kde jsem byla. Což mi, k mému velkému překvapení, vůbec nevadí, naopak to umocňuje úžasný pocit, který z této knihy mám.
Schrödingerova velryba mi je o to víc sympatická, že jsem v ní našla odkaz na svoji oblíbenou trilogii Jeho temné esence. Jeden z hlavních hrdinů zde totiž upozorňuje na skutečnost, že případný experiment s vakuovou energií by sice mohl propojit různé paralelní světy, ale některé částice by při tomto propojení mohly zůstat uvězněny někde v meziprostoru a mohly by se z nich stát tzv. duchové. A právě tímto způsobem v Jeho temných esencích vznikají fantomové, kteří z lidí vysávají chuť k životu.
Co dodat, jsem moc ráda, že žiji ve stejné realitě, jako Andrew Crumey.

Komentáře (1)

Přidat komentář

---