Příběhů není nikdy dost

recenze

Když život ještě býval náš (2015) / LemonCake (361 views)
Příběhů není nikdy dost
Při jednom zběsilém nákupu knih mi padla do oka obálka ve stylu Art Deco. Tento umělecký styl mám ráda, takže jsem se do knihy zamilovala ještě dříve, než jsem věděla, o čem je. A jako správná zamilovaná žena jsem při prvním setkání, rozumějte čtení anotace, nedávala pozor. A po hlavě se do tohoto vztahu vrhla. A jako na každou zamilovanou ženu i na mě čekalo překvapení při styku s realitou.
Dva příběhy v jednom, Španělsko za frankistického režimu, první světová válka, Paříž dvacátých let, Anglie, láska, antikvariát, zoufalství, oddanost a skutečné historické postavy zašifrované pod vymyšlenými jmény. To vše na mě zaútočilo ze stránek dvou knih, jedné skutečné, kterou jsem držela v ruce a druhé, která byla schovaná v té první.
Ačkoliv mi mnohé ze zápletek byly jasné před tím, než skončily, nemohla jsem se odtrhnout a čekala jsem, zda-li se příběhy opravdu budou odehrávat podle mého tušení. Když se tak stalo, nebyla jsem zklamaná, naopak jsem naplno prožívala všechny emoce spolu s hrdiny. Marian Izaguire, v překladu Vladimíra Medka, dokázala naprosto mistrně vyjádřit každý záchvěv lidských pocitů a předat je dál čtenáři.
Vše začíná začátkem padesátých let ve Španělsku, kdy se stárnoucí žena nejasné národnosti rozhodne sledovat muže, majitele antikvariátu. Postupně se během čtení jedné knihy spřátelí s jeho ženou a začnou si, jak už to tak u přátel bývá, navzájem ovlivňovat své životy. Tato žena přináší do příběhu jistotu a bezpečí, protože jako postarší cizinka nemá potřebu bát se stávajícího režimu. To jí dodává odvahy, kterou předává i některým lidem ve svém okolí.
Příběhy jsou navzájem propletené a vyprávěné souběžně. Tudíž nemohu napsat víc, abych vás nepřipravila o možné momenty překvapení. Jen to, že vám všem knihu vřele doporučuji. Dlouho jsem nečetla tak silný příběh.

Komentáře (0)

kniha Když život ještě býval náš recenze